Pořád říká, že je na vše čas
Ahoj holky, četla jsem už několik podobných dotazů, jaký mám i já. Žiju s přítelem, já končím VŠ příští rok v červnu a on už pracuje (poměrně dobře je placený za to, že toho moc neumí). Máme spolu v místě mé školy pronajatou garsonku, on pracuje také v tom místě. Na víkendy jsme vždycky jezdili zpět každý k sobě domů k rodičům, teď mám zkouškové a jsem víceméně doma u rodičů a jezdím tam jen na zkoušky(mám poměrně náročnou školua doma se mi učí nejlíp). On má takovou práci, že má třeba 3 dny v práci a pak dva dny doma a pak zase naopak,takže je také víceméně teď u rodičů.
Já bych ale chtěla, aby se už něco pohnulo a mohli bychom začít vyřizovat třeba stavění domu, abychom až skončím školu, začali pracovat na mimi atd...dívčí sny 
Jenomže on se pořád k ničemu nemá, občas se o tom bavíme, ale on pořád jen hihi haha, že nejsou peníze na hypotéku atd. Já mu už milionkrát říkala, že já něco do začátku dostanu a on také nemá zrovna nejchudší rodiče, aby nemohl něco dostat, ale sám se mi o tom nikdy nezmínil, takže to takhle třeba nemají vymyšlené.
Říká, že nejsou peníze a žádné zabezpečení, ale já bych se toho zas tak nebála, jasně, že zezačátku nebudeme mít hned vše, ale copak o to jde?
Co říkáte na můj plán, je to reálné? --> myslela jsem si, že pokud bychom tedy dali dohromady nějaou částku, abychom pokryli větší část toho domu, tak by nás pak čekala hypotéka a splácení. Ale vždyť když teď každý dáváme za pitomý byt skoro deset tisíc (každý 5 a 5). tak to přece můžeme dávat měsíčně radši na tu hypotéku a nějaký čas bydlet buď u rodičů mých nebo jeho - když už budu vidět, že se nám staví dům. Dlouhodbě bych tedy rozhodně bydlet ani s jedněma rodičema nechtěla.
Co na to říkáte? To zní docela logicky, ne? Jenomže on si najde zase tisíc výmluv. Problém je ten, že my se nemůžeme ani pořádně shodnout, kde vlastně bydlet. On chce hlavně tam, kde má nejvíce známých, aby mohl být v trapu jako doteď, ale to zase já nechci. Takže možná i v tomto je problém a to možná probém hlavní. A pokud bych kývnula na jeho variantu, tak by se možná zázračně ledy hnuly, ale na to zase nechci rozhodně kývnout já, protože to bych měla po životě s ním. A taky to chci rozhodně vědět, kde budeme stavět ještě před tím, že než otěhotním, ono je to totiž pak na tu ženskou dobrá páka.
Teď jste možná nějkteré zaražené, a zdá se vám, že "taktizuju" a přemýšlím za jeho zády. Jenomže myslím, že to jinak nejde. Nemyslím to zle a žít bych s ním chtěla, ale potřebuju, aby trochu "dospěl", jsem taky jeho první žena, takže on ani pořádně neví, za jaké věci by ho už jiná ženská kopla do.....!A že už těch různých věcí bylo......Já taky nejsem svatoušek, to rozhodně ne, ale chtěla bych už začít fungovat jako dospělá a ne pořád jako nevybouřený puberťák, který neví, kdy je čeho dost...
Díky všem za názory, ať pozitivní či negativní, i za ty budu ráda.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.6.2012 14:55Pardon, nechci být zlá nebo negativní, ale... Zrovna tento týden tu psala holka, co má problémy s manželem. On je pořád pryč, veškerý volný čas tráví s kamarádama, v hospodě apod. A ona je doma, uklízí, vaří a stará se o dítě. Sama. Vadilo jí to vždy, ale myslela si, že se to změní s příchodem dítěte. Nezměnilo. Teď je nešťastná.
Proč to říkám - trochu jsi mi to připomněla. Samozřejmě, že se dá pochopit, že už takhle uvažuješ. Chceš se usadit, rodinu atd. Ale chce to on taky? Mám pocit, že chceš přítele do něčeho natlačit, ale to by jsi mohla dopadnout jako výše zmíněná...
Takže já bych doporučila narovinu si promluvit, sdělit si co očekáváte od budoucnosti a hlavně si nic neidealizovat. Reálně se zamyslet, jestli se vůbec shodnete a chcete budoucnost spolu. Držím pěsti. -
29.6.2012 22:14Hypotéka je závazek na půl života, dítě na celý život. Tady platí více než kdy jindy rčení: "Dvakrát měř, jednu řež". Nevím, ale z tvého dotazu cítím určitou nejistotu v budoucnost tvého vztahu. A i nespokojenost. Nevím, zda máš opravdu pocit, že jsi s tím pravým partnerem, se kterým chceš žít svůj dívčí sen. On pak není život úplně tak růžový, když máš doma caparta a na krku milionové dluhy. Víš, mě na tvém dotazu nezarazilo to, že chceš dítě, že chceš dům.... Zarazilo mě, že hned v úvodu říkáš, že tvůj partner bere poměrně dost peněz za to, že toho moc neumí. Neumím si představit, že bych něco podobného řekla o svém manželovi. Je to chlap, kterého miluji, kterého si vážím. A proto jsem si ho vzala, pořídili jsme si dítě a také dluhy na bydlení.
-
29.6.2012 21:53
já si nemůžu pomoct, ale mně toto přijde strašně dětinské.. stavění není jen tak, je lepší, když má člověk něco našetřeno - vy máte holou prdel a spoléháš se na to, že něco dostaneš od rodičů.... já jsem teda starší než ty, můj manžel má 30 a zatím stavět nebudeme, protože ono to není jen tak pak 30 let splácet hypotéku.....
jde vidět, že tvůj přítel má více rozumu, než-li ty.. no asi budu ukamenována, ale je to můj názor. -
29.6.2012 15:00Ahoj, mám z tebe trošku pocit, že si ho chceš nenápadka přitáhnout, chlapi to vycítí a hodí zpátečku. Já nevidím problém bydlet tam, kde má partner přátele, častěji chodí někam kluci než ženský, tak proč ho od toho odtahovat? Však můžu jít kdykoli s ním, jeho kamarádi mají taky partnerky a určitě si s některou padneš. Je dobré mít společné kamarády, ne každý svoje. Jinak tvoje uvažování o hypotéce je podle mě rozumné, je blbost platit nájem a házet někomu do kapsy, když si můžete platit na svoje. V dnešní době málokdo našetří na dům či byt a lidi si většinou berou hypotéky, netvrdím, že je dobré si půjčovat na všechny spotřebiče, ale na ten dům ano...
Taktizování neřeš, každá ženská si to nějak vysní a snaží se tím směrem mířit, spíš bych byla opatrná na změny a na to abys ho zas do ničeho netlačila. Pokud chlap sám nechce a je ještě nevyzrálý na takový kroky, tak ho to spíše vyděsí. Možná fakt zkus počkat, až budete vydělávat oba a podle dané situace se zařídit -
29.6.2012 15:15
já bych si s ním v první řadě promluvila a nestavěla si sama vzdušné zámky. Neškodilo by znát i jeho pohled na věc.
Osobně bych po škole šla alespoň na nějakou dobu do práce a pohlídala si, abych splnila nárok na vyplácení mateřské, ono tu jde o docela velké peníze a bude se ti hodit při mimču každá koruna, zvlášť když budete muset řešit vlastní bydlení. Ono by toho i na toho kluka bylo moc, ty budeš s mimčem doma (pokud hned po škole, tak za mizerné peníze) a on bude táhnout většinu nákladů sám.
A je fajn, že budeš od rodičů nějak zajištěná, ale nečekej, že to tak bude mít i on. Tohle je v každé rodině jinak a je jen an nich, jestli mu něco dají nebo ne, takže bych s něčím takovým vůbec nepočítala a ani se na to neptala. -
29.6.2012 20:47Víš, podle mě se jako dospělá nechováš. Spíše mi připomínáš umíněné dítě které si něco naplánovalo a za každou cenu se to snaží dotáhnout do konce. Počítáš s penězi jeho rodičů.......jak si můžeš být jistá že mu něco dají? Jsou to jejich vydělané a našetřené peníze a oni teprve rozhodnou jestli je dají jemu a on se následně rozhodne co ON s nimi udělá. může je investovat do domu, nebo taky může odjet na cestu kolem světa.
.......takže on ani pořádně neví, za jaké věci by ho už jiná ženská kopla do.....!... promin, ale tahle věta mi zní jako vyhrožování stylem Nebudeš dělat co já chci, tak čekej kopnutí do zadnice protože každá jiné by to v mé situaci udělala už dávno.......Jsi si tím opravdu jistá? Může se najít nějaká, která ho nebude nikam tlačit. Bude ji milejší užívat si života, cestovat,.....a až to budou oba cítit jako správnou věc tak začnou plánovat rodinu, bydlení,......takže s tím kopnutím to může být i naopak -
29.6.2012 14:21
Ahoj, chápu tvé přemýšlení, i tzv. taktizování jak nazýváš, na tom není nic špatného, prostě ti záleží na vaší společné budoucnosti a chtěla bys, aby ta vaše společná budoucnost vyhovovala i tobě, což je normální a v pořádku. No chlapi jsou už prostě takoví, nepřemýšlí takhle dopředu jako my a každých takových změn a kroků se asi i víc bojí. Možná je to i tím, že z vás dvou zatím pracuje a vydělává jen on. Možná mu na vaší budoucnosti záleží taky, ale dokud studuješ, tak to zatím neřeší. Třeba se za rok, až doděláš školu a začneš taky pracovat situace změní...on uvidí, že i ty něco vyděláš, nebude vše jen na jeho bedrech a nebude se takových kroků už tolik bát a bude k diskuzii o těchto věcech a jejich realizaci svolnější. Pokud ani potom se mu nebude chtít řešit vaši společnou budoucnost, včetně vlastního bydlení, tak to asi bude problém, ale zatím ho svým způsobem chápu. A chápu i to, že on chce hlavně bydlet tam, kde má známé a tak, to by chtěl asi každý. Pokud tobě se tahle možnost úplně nezamlouvá, tak můžete zkusit vymyslet nějaký kompromis a zařídit si bydlení někde jinde, kde začnete jen spolu od začátku, ale odkud to zároveň nebude mít ani on daleko za svými známými a tak. A na druhou stranu, pokud chlap staví barák, tak je to i docela užitečné, když má v blízkém okolí i nějaké ty známé a kamarády, kteří mu s leččíms i pomůžou, poraděj a tak. Navíc bude šťatsný, že jsi ochotná s ním žít tam, kde jemu se líbí a je tam spokojený a bude se o to víc snažit, a nakonec třeba i tobě se tam bude líbit.
-
29.6.2012 19:51
Já si myslím, že by bylo lepší první dokončit školu. Pak se začít pracovat, přestěhovat se k těm rodičům, a pomalu stavět dům.
Např. sestřenice taky stavěla dům, když měla ještě rok školy a zvládli to, akorát jim vyšlo to, že celý manželův plat jde na hypotéku a z jejího žijou, ale jde o to, abys hned po škole sehnala práci. Stavěli ho dva roky, svépomocí.
A myslím si, že i když Ti vaši a jeho rodiče dají něco do základu, tak to nebude ani třetina na ten baráček, přece jen to stojí pár milionů.
Zkus si s ním promluvit, i když jak píšeš to moc nejde, ale zase se snaž moc se nepodřizovat
spíš kompromisy...říct si proč ty bys chtěla k vašim, proč on k jeho rodičům. A normálně mu řekni, že tam nechceš, protože bys ho neměla doma atd... -
30.6.2012 11:16
myslim si,ze lepší by bylo dodělat školu,najít si práci a pak planovat bydleni,i s tou hypotekou to bude snažší.Souhlasim s tim,ze nez platit najem tak radci platit hypotku,sama mam hypoteku na byt a dneska to jinak nejde,ja teda osobne se nespolihala na to,ze mi rodice neco daji,ja si chtela zaridit bydleni a platit i to a ne vsechno dostavat a nevazit si niceho,sama jsem to chtela dokazat a dokazala,ale pracovala jsem a mela jsem po skole.Moc to tak nehon a ber to postupne,ale osobne kdyby muj protejsek se k nicemu nemel,tak ja bych se nesnazila ho do neceho nutit,to musi chtit oba a oba se na tom shodnout,ale je to samozřejme každýho věc.
