Opadla zamilovanost, co dál?
Ahoj, mám takový hodně osobní dotaz, omlouvám se, že je to dost obsáhlý, ale nevím komu se svěřit, s rodinou to řešit nechci, kamarádka je daleko a já si už nevím rady. Zažívám svůj první vztah, takže jsem v tomhle dost nezkušená, jsme spolu dva roky. Nazačátku jsem byla hrozně zamilovaná, a i když byly taky hádky, bylo to prostě o něčem jiném. Už asi měsíc zpátky pociťuju naplno, že se toho hodně změnilo. Dřív, když odjel, tak jsem nevěděla co dělat, užírala jsem se. Teď už jsem to zase já, našla jsem zpátky svoje zájmy a on už mi, jak to říct, tolik nechybí. Když jsme spolu, tak je to někdy v pohodě, pak se zase hádáme a hlavně já jsem strašně otrávená a podrážděná, furt hledám nějaký chyby. A taky si čím dál jasněji uvědomuju, že si nejsem jistá, jestli bych s ním chtěla být i v budoucnu, mít s ním rodinu. Protože máme úplně jiný zájmy. Já jsem taková dost pocitová a kreativní a duchovně založená on mi přijde jako praktickej typ a materialista. Taky máme na dost věcí odlišné názory, o něčem si s ním prostě nikdy nepopovídám a pro mě o důležitých věcech. Takže mám teď v hlavě a v srdci pořádný zmatek. Vím, že ho mám opravdu ráda, ale ta zamilovanost je prostě fuč a mě to teď najednou přijde jako tvrdá rána, taková jakási prázdnota. Chybí mi to vzrušení na začátku, to bušení srdce, motýlci v břiše...Není v tom nikdo jiný, jen abyste věděly. Jen prostě nevím, co mám teď dělat. Nechci to ukončit, to bych si připadala jako sketa a taky...mám ho ráda. Na druhou stranu cítím mezi námi propast. Ty společný zájmy mi strašně chybí! Můžeme se spolu tak max. koukat na film nebo hrát nějakou pitomou počítačovou hru. Je to hrozná nuda! A trvá to už moc dlouho. 
Když něco navrhnu, tak to odmítne, protože on se přece nebude ztrapňovat aby dělal takové věci (A kdo ho jako uvidí???) a mě zase nebaví hrát furt dokola nějaký piškvorky nebo čumět na filmy. Ze začátku mi přišlo, že toho máme společného dost ale to byly ty růžový brýle. Teď se mu docela vyhýbám, protože jsem tak zmatená a nedokážu si s ním o tom promluvit, protože ho nechci zranit, a ani nevím co říct. Dokonce mě víc baví být sama a dělat věci co mě baví. A co se milování týče tak na to taky nemám chuť. Holky já doufám, že mě pochopíte. On je fakt skvělej kluk, obětavej, starostlivej a všechno, ale mě to najednou přijde strašně málo. Je mi z toho tak zle. Dá se s tím něco dělat? Dá se to nějak zachránit? Co mám dělat? Zažily jste to taky?Tohle je pro mě strašně nový, nečekala jsem že to někdy přijde. 
Ahoj, holky, děkuju vám moc za názory a rady, promluvím s ním a uvidíme. Trochu jsem nad tím přemýšlela a přijde mi, že kdybychom spolu líp využívali čas, podnikali víc věcí, né pořád seděli na prdeli u filmů a her, tak by to bylo v pohodě. Nuda ve vztahu je asi fakt pořádnej zabiják. Tak uvidíme co na to řekne, jestli bude ochotnej být míň pohodlnej a trochu se pro náš vztah obětovat. Se mnou to samo platí stejně. Můžu se vás ještě zeptat, jaký aktivity podnikáte vy? Nějaký nápady? Třeba teďkom v zimním období? Fakt mám pocit, že když na tom zapracujeme, tak to dopadne dobře. 
Tak holky, po čase můžu napsat, že je vše v pohodě. Samo prožíváme vztahový problémy ale tuhle krizi jsem překonala a vím, že ho miluju a chci být s ním. Asi mi prostě chyběla ta zamilovanost, nějaká ta chemikálie. Ale bud jsem se do něj zamilovala znovu, nebo to přešlo v lásku.
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.2.2013 18:26
ty ho mas sice rada,ale v podstate te nebaví.To ze ho mas rada je taky o delce vztahu,kazdopadne holka zlatá,zamilovanost opadne vzdy v kazdem vztahu,zamilovanost se zmeni na lásku,ale tu u vas teda moc nevidim podle toho co píšeš a podle meho ztrata casu,zkouseli jste vztah oživit? snazite se o to,aby vam spolu bylo lepe? bojujete o ten vztah? ty asi moc ne co ctu....kazdopadne 90% prvnich vztahu se rozpada,nic neobvyklyho.Sama musis vedet co dal,v tom ti nikdo neporadí,bud ti za to stojí a budes o vztah bojovat s tim ale,ze uvidis ten zajem i z druhe strany nebo je to zbytecny trapeni a bylo lepsi jit od sebe,promluvili jste si o tom? nevim kolik ti je,takze taky tezko rict,ale nejdulzeitejsi je KOMUNIKACE a ta pokud ve vztahu neni,vztah jde do haje!! takze o vsem mluvte,mluvte,mluvte....pak uvidís co dal...ale takhle kdyz on treba ani nevi o co jde nebo ze se neco deje,tak je to taky tezky.
-
9.2.2013 18:31Ahojíík řekla bych že v určitou dobu jsme na tom byli podobně v březnu to bude dva roky co jsem s přítelem bydlíme spolu a jeho rodinnou v rodinném baráku no v jednu dobu jsem měla stejný pocity ne jako pocity že bych s ním nechtěla být ale prostě ty pocity že zamilovanost opadla už to neni jako dřív dost sme se hádali atd nám třeba pomohlo když sem na víkend nebo na prázdniny jela k mojí rodině k mamce sestře s mamkou jsem vždy o všem otevřeně mluvila je jako moje kamarádka ve všem mi poradí pomůže vždy se jí můžu jak se říká vybrečet v náručí no ta doba nějak přešla začlo to být zase celkem ok i když hádky trvaj furt občas ted spolu čekáme miminko a já věřím že to ten vztah změní úplně aspon teda on se začíná měnit k lepšímu aspon myslím taky furt byl jen na pc nebo koukáme na filmy ale já to celkem beru žijem spolu každej sme jinej ale když máme problém promluvíme si teda já spíš mluvím pač on je takovej mlčenlivej takže toho moc nenakecá ale uvědomí si že někde uděll chybu a snaží se to napravit myslím si že u vás by třeba bodla nějaká pauzička aby sis občas povyrazila třeba s přáteli nebo jinou aktivitu on třeba aby si dělal svou aktivitu a třeba potom oba vycítíte že ste si najednou vzdálenější nevím mě vždy pomohla pauza víkend nebo týden u mamky on si uvědomil že mu chybim a mě se stýskalo už třeba za dva dny takže se to nějak celkově zlepšilo chtělo yb to s ním zkusit promluvit říct mu že ho máš hrozně ráda ale že už to neni jako dřív a že bys o něj nerada přišla ale bojíš se že tímto vším se to akorád může stát že by měl mít o tebe víc zájem podnikat náký výlety jet třeba do bazénu nebo na nějakou kulturní akci ale to je vše o komunikaci promluvit si s ním o tom všem ono ta úplná zamilovanost jako byla na začátku časem vždycky omrzí ale respekta to pouto zůstává pokud si váží jeden druhého říct si má to smysl pokud odpověd je ano snažit se aby to i on pochopil a pokud to smysl má rozejít se a netrápit se dál nebo si dát aspon pauzu třeba měsíc nebo jen 14 dní se nevidět a uvidíš co to s váma oběma udělá jinak držím palce at to dopadne dobře a vy jste zase aspon trošku spokojení jáa můj přítel jsme ted štastný za necelých 6 měsíců mu dám potomka a to je pro něj asi nejkrásnější dar
držím palce at ti to hezky dopadne -
9.2.2013 18:31
Já myslím, že co prožíváš je úplně normální. Takovýhle vystřízlivění přijde časem do každýho dlouhodobějšího vztahu. Bušení srdce, motýlci v břiše a to úžasný vzrušení, o kterým píšeš, patři hlavně k začátku. Dřív nebo později ta prvotní zamilovanost vyprchá (kdo tvrdí že je už pět let zamilovanej stejně jako na začátku, tak kecá), a pak hrozně záleží právě na tom, jak se k sobě hodíte i v jiných ohledech a jak moc si vzájemně vyhovujete. Tohle je teprve to pravý partnerství, kdy už nemáš ony růžový brejle a stejně víš, že s tím člověkem chceš zůstat už nejlíp napořád bez ohledu na jeho nedostatky. Pokud se momentálně cítíš líp sama než v jeho přítomnosti, tak je to podle mě začátek konce. A rozhodně si nemyslím, že bys byla sketa, pokud by ses ním kvůli tomuhle rozešla. Naopak, sketa bys byla, kdybys zůstávala ve vztahu, který tě nenaplňuje, aniž by o tom tvůj partner věděl.
-
9.2.2013 18:44Ahoj,u nás to tak taky bylo.A ještě je,obzvlášt' po porodu se náš vztah hodně změnilnajednou už nejsme jen my,ale je tu i miminko,někdo kdo nás potřebuje.Jsme spolu ted' 8 let,zamilovanost opadla už po 3 letech,byla nuda,tak jsme chodili mezi lidi,dělali grilovačky,povídali si,prostě jsme se snažili oživit vztah,komunikovali jsme..Ted' máme skoro 4 měsíční mimi a zase je to o něčem jiném.Musíš si rozmyslet,jak to vidíš dál,jestli je to vážně taková bída,nebo jestli ho chceš i v budoucnu,jestli si ho dokážeš představit,jako otce svých dětí atd..
-
9.2.2013 22:14Zamilovanost je na vztahu nádherná fáze, kdy jeden druhému tolerujeme víc než kdy jindy v životě a když poleví, je to jako pád rovnou na ústa. Pak se ale ukáže, jestli se stihl vytvořit láskyplný vztah, nebo jestli si půjde každý dál svou cestou. Z toho, jak to píšeš, mě přijde, že ho sice máš ráda, ale už o něj nestojíš. Je to asi i dost tím, že se ve vztahu nudíš a zjistila jsi, že bavit se zvádneš líp sama. On někdy někdo vedle tebe může být úžasný, skvělý a tak, ale nemusí to být člověk pro tebe. Možná si s ním zkus dost vážně promluvit, ne aby to byla jen kritika, ale aby pochopil, že ten vztah takhle směřuje ke konci a jak by si ho dál představoval on a uvidíš, jak se k tomu postaví. Komunikace je každopádně hrozně důležitá. My jsme asi určitým způsobem podobnou sotuaci zažili s mým manželem, když jsme se po 3,5 letech rozešli (rok z toho jsme spolu i bydleli a bylo to od začátku spolubydlení víceméně špatný) a po roce jsme se k sobě zase vrátili, ovšem každý jsme se nějak změnili a zřejmě jsme i k sobě potřebovali dospět. Mluvíme spolu daleko víc, zdaleka se tolik nehádáme, on se otevřel ve více věcech a je schopný o nich komunikovat, já zase nehrotím už tolik věcí do maxima úplně zbytečně, prostě jsme pak začali úplně znova a ono to funguje líp, než kdy předtím a to v tom nebyla znova zamilovnost, ale už právě ta láska. Teď čekáme miminko a neumím si představit, že bych kdy byla s někým jiným. Ta představa společné budoucnosti je dost důležitá a pokud se v ní neshodnete, aspoň v té bližší, bude asi lepší, kdy půjdete každ svou cestou..
-
10.2.2013 11:18
Určitě to zkus a uvidíš, co z toho vzejde. Efektivní komunikace je základem každýho vztahu. A navíc by určitě měl o tvých pochybnostech vědět. Osobně si ale myslím, že se bude třeba nějakou dobu snažit, ale časem to sklouzne zase zpátky, protože je to asi takový vysedávací domácí typ. Každej je jinej, někdo tráví čas radši doma u počítače, někdo s kamarádama, někdo zase provozuje nějaký sportovní nebo jiný aktivity. Důležitý je, aby jste si vzájemně sedli. Když o tom tak přemýšlím, tak my jsme žádným společným aktivitám nikdy moc neholdovali, jsme takoví dva solitéři, dokonce i na dovolenou jsme jezdili každej zvlášť. Manžel má rád hory a já zase moře. On dělal box, já jsem chodila zase na aerobic nebo plavat. Ale vyhovovalo nám to takhle oběma. Teď máme dítě a předěláváme barák, tak už není čas. Ale co si vzpomínám, tak když jsme byli ještě bezdětní a bydleli v podnájmu v bytě, tak jsme snad každej víkend vyráželi na výlety do přírody. Někdy i se stanem. A taky máme hodně společných přátel, tak s nima jsme se taky hodně stýkali. A taky jsme dost kulturně založení, takže sem tam do divadla, do kina, na koncert. Jo a taky jsme chodili do tanečních, to bylo fajn, akorát jsme oba hrozný dřeva.
