Onkologicky nemocná opustit partnera?
Dobry den. Sama ani nevim kde zacit. Zda se chci jen vypovidat, abych ulevila srdicku, nebo pozadat o radu..
Nedavno jsem oslavila 23. nerozeniny. Nebudu lhat, nejsou stastne.. Mam pritele, se kterym jsem rok a pul.Zname se jiz 8 let, studovali jsme spolu a vzdy jsme pro sebe meli slabost, ale vzdy to z nejakeho duvodu nevyslo az nyni... Zpocatku to bylo hezke, melo to chyby, ale ktery vztah nema?.. Bohuzel, bylo mi v lednu, par dni po silvestru diagnostikovana rakovina. Nasli mi 4 metaztaze o velikosti 3 cm. Nebyly pry zhoubne, ale byly tam. Nas vztah se v tu chvili obratil vzhuru nohama. Patrner se mi zacal vyhybat, zacal kourit ( mam alergii na dehet), hodne pit a vymenil mne za auto a kamarada, ktery ho prave do techto veci natahal. Chapu to. Neunesl to a radeji, nez aby mne videl po chemoterapiich, ktere jsem mela kazde 3-4 tydny a bylo jich celkem 6 ,sotva chodici, zvracejici a zeslablou, utikal pryc. Mesice mi sliboval, ze za mnou prijde, ale neprisel. Kdyz se nahodou zastavil u mne doma, tak jen na 20 minut a pak utikal opet pryc.. Mela jsem dny, kdy jsem chtela zemrit. Nechtela jsem zit, na vse jsem zustala naprosto sama, bez rodiny, bez neho, bez pratel.. Byly dny, kdy jsem jen koukala cekajici z okna na chodnik, zda tam pujde, zda ho uvidim... Neprisel.. Prosla jsem si celou lecbu naprosto sama a zvladla ji. Ovsem bylo to peklo. On sam, se mi i nekolik dni neozval. Sms, socialni site, hovor.. Jezdila jsem 30km z mesta do male vesnice po vecerech a hledala ho, nebo mu tukala o pulnoci na byte, zda je v poradku. Natolik jsme ho milovala, ze jsem i den po chemo jela za nim, abych vedela, ze je v poradku a nestalo se mu nic.. Byla jsem hloupa a naivni, ale jenom ho videt, i kdyz sjem se pohadali , kdyz jsem prijela, bylo pro mne dulezite v tu chvili.. V cervnu jsem byla cista a ,,zdrava".. Pokusili jsme se dat nas vztah dokopy, ale neco se ve mne zlomilo.. Nedokazi se na nej divat jako drive. Nedokazi ho ve sve podstate milovat tak bezelstne jako drive.. Zaridili jsme si bydleni a dali jsme se nejak dokopy, ale citim, ze nejsem stastna. Hadame se kvuli malickostem, partner pije vice nez bych chtela a ma problemy s kourenim. Bohuzel jeho tatinek byl alkoholik, schyzofrenik a zavislak na cigaretach tez. Vidim, ze partenr zacina byt takovy take. Je zlaty, hodny, doma co je potreba, kdyz pozadam zastane a udela. Je pracovity ( nekdy az prilis a prilis resi financni stranku), ale mam dojem, ze jsem stale na vse sama. DOma mne nikdo neoceni. Rekne mi, ze jsem krasna, ale sex nemame.. Rekne mi, ze mne miluje, ale za rok a pul jsme nebyli na jedinem vylete, jedinem divadle, nebo on sam nikdy ani jednou nevymyslel zadny plan. Cele vikendy sedime doma jako stari manzele a nic nemame, nedelame.. nebudujeme...Chapu, ze je unaveny, chapu, ze je ve stresu z prace, protoze dojizdi 75km denne tam a zpet kvuli ni, ale ja takhle zit uz take nemohu. Cokoliv udelam prijde vnivec. Je to malo nebo spatne. Skoro nic nemohu, ziji ve zlate kleci, kde funguji jen jako sluzka a uklizecka, protoze on by jinak seschnil v bordelu a jedl by jen konzervy.. Hadky se stupnuji, jeho agrese pri hadkach je hrozna. Clovek se snazi neco resit, vysvetlit, pozadat a rekace neni zadna, jen ticho. Vedela jsem uz drive, ze je to tissi clovek, ale on je schopny mne hodinu ignorovat, kdyz resime podstatnou vec jako treba lekare, urady apod. a pak kdyz uz to nevydrzim, a treba mu drknu do zidle, aby vnimal tak vylitne. To mam pak z neho strasny strach. Jakmile vylitne, je agresivni, krici, az sousedi na nas volaji urady a davaji stiznosti. Nevidi nic kolem sebe ,jenom jeho v tu chvili a on, ze je ten chudak. Umi utocit slovne takovym zpusobem, ze je schopny mi rici, ze jsem si zaslouzila znasilneni, ze jsem devka, ze mu jsem u prdele apod. a pote se mi za to o par hodin pozdeji omlouva, lituje, saha na mne a knuci, ze to tak nemyslel.. Osobne is myslim, ze myslel.. I kdyz jenom ve vzteku, tohle se nerika, at je clovek nastvanejsi sebevic. Castokrat hadky zajdou tak daleko, ze do mne strka abych mu uhla z cesty, krici a adava, ze to nevydrzim a dam mu facku. Problem je v tom, ze to delam ze strachu, nevim jak na nej reagovat. Kdyz kricim zpet, je to jeste horsi, kdyz zmlknu, tak se zvedne a odejde pryc ( je schopny si opilej sednotu do auta a jezdit po vesnici aby se uklidnil, semtam zapadne do skarpy apod., nebo nekolirkat zmizel na 3a vice hodin mezi lesy, kde behaji prasata, je zima, neni signal a ja ho hledam pak a omlouvam se, za neco za co se ani omlouvat nemam, protoze mne k tomu vyprovokoval).. Casto na mne krici, tak delej , bouchni si , to je jedine co umis... Nedokazu to nervama vydrzet, mam z neho strach.. Pak clovek nevi jestli ma zacit s utokem/ obranou prvni nebo ne.. Asi pred mesicem jsme se pohadali tak moc, kdyz se zase opil, ze na mne kricel vety typu:.. ,, nejradsi bych te ubodal! jdi do hajzlu apod."... Kdyz mi to rekl a naprahl na mne, dala jsem mu takovou ranu vztekem i strachem, ze jsem mu vymlatila 2 predni zuby.. Pote jsem se slozila, zvracela jsem a nakonec i omdlela stresem a vycerpanim.. Bylo to asi pred 2 mesici.. Bohuzel.. mi v te dobe jistili, ze se mi nemoc vratila.. Pry ze stresu.. Psychosocialni faktor.. Mam dalsi 3 mestastaze ve stejnem miste. Lekari mi naordinovali 8 chemo a radio. Po necelych 3 tydnech. Jsme vyrizena. Psyhicky na dne a nevim jak a kudy kam dal. Nejsme stastna, neda se rict, ze bych partnera milovala. Nyni cekame na dedicke rizeni jeho dedecka, kde se jedna o pomerne velkou castku a nevim, zda neni snatek podminkou, protoze neco takoveho jim bylo naznaceno. Sama ale nevim, zda neco takoveho chci. Zda chci zit, mit deti a vzit si takoveho muze.. Ovsem nemohu ho obrat o jeho dedictvi, pokud by to bylo podminkou.. Uvazuji, ze se odstehuji, ze se rozejdeme, az to bude vyresene, ale asi to nevydrzim a odejdu drive. Moc bych si prala, aby se to zlepsilo, abych se opet vylecila a bylo to v poradku. Abych mohla neco budovat a dokazat. Partner je moc hodny, kdyz je v klidu a nejsou problemy, ale jakmile neco prijde.. Je to peklo a ja nevim jak dal..
- 02.12.2017 14:13:20 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Gestační diabetes mellitus
Těhotenská cukrovka
Těhotenská cukrovka postihuje 3–5 % těhotných žen. Jste jedna z nich? Jak se tato porucha zjišťuje a co to znamená pro vás a vaše miminko?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.12.2017 14:04
Nedocetla jsem to az do konce, priznavam.... Ale s takovym chlapem bych nebyla. Onemocnela opravdu vaznou nemoci a on namisto toho, aby te podporil, jak by ostatne milujici partner mel, zdrhl a zil si podle sveho. Odejdi od nej.
-
1.12.2017 14:16Vždyť sama dobře víš, co chceš a potřebuješ udělat. Bohužel i tělo ti to dalo jasně a drsně najevo. Pryč od něj a čím dřív, tím líp. Už jednou jsi léčbu zvládla sama. Jsi silná ženská a tohle fakt nemáš zapotřebí. Držim palce, přeju ti hodně štěstí, síly a hlavně brzké uzdravení.
-
1.12.2017 14:14
Je mi tě moc líto. Co jsem to přečetla, tak má na mysli dvě věci: 1) jsi velmi statečná, 2) dědictví, nedědictví, okamžitě od něj odejdi. Když jsi ho nejvíc potřebovala, tak odešel a začal pít. A to, že křičel "nejradši bych tě ubodal" mě dostalo. To si nemůže dovolit říct. Odejdi a najdi si někoho lepšího. Hodně štěstí
-
1.12.2017 14:10Taky jsem to nedočetla..ale napíšu jak to cítím já.
Pokud nestál při tobě,nebyl stebou po dobu kdy ty jsi potřebovala pomoct...už bych ho nechtěla.Jsi moc statečná a já ti ze srdce přeji,aby jsi byla štastná.On ti za to nestojí.. -
1.12.2017 14:19Okamzite vem nohy na ramena a pokud mas kam, tak utec!!! Clovek kterej se na tebe vybodne v dobe vazne nemoci, kdy ho vazne potrebujes, za to nestoji!!! A to jeho chovani agresivni! Ze by te nejradsi ubodal? To je jako dost sila. Kazdej se doma nekdy pohada. Kdo ne? Ale tohle by me ve snu nenapadlo teda
drz se a at tve rozhodnuti je spravne a at tu svini zakernou porazis a uz se nikdy nevrati! Jsi borka zes to poprve dala bez rodiny i pritele! To bych asi nedokazala. -
1.12.2017 15:18Nechápu, jak jsi se k němu mohla vrátit už potom, co ti udělal. Je jasné, že ti nikdy v životě nebude oporou. Ať se stane cokoliv, nebudeš na něj nikdy moci spolehnout. Vezmeš si ho, dostane peníze a odkopne tě. To se stane podle mého. Utíkej od něj, dokud to opravdu jde. To není člověk pro život.
-
2.12.2017 7:56Ahoj, premyslim.jak zacit, priznam se, ze ani ja nedocetla do.konce, ale zhruba do pulky mi bohate stacilo. Zeno! Prekonala jsi rakovinu a nejen ze jsi ji prekonala, nemela jsi v tu dobu ani oporu milovane osoby,jsi uzasna, statecna, jedinecna a neskutecme silna zena. To, ze se ti ted vratily metastaze... S timhle mozna nebude mnoho lidi souhlasit, ale nemoce jsou emoce. Ber toto jako druhe varovani. Obecne se rika, ze rakovina je dlouhodobe a silne potlacovani sebe sama, je to vnitrni plac. Postav se za sebe, vaz si sebe, prece zena jako Ty nebude s nekym, jako je on. Vas rozchod Te nebude bolet vic, nez Te bolelo to, kdy se na Tebe vykaslal v nejtezsi chvili Tveho zivota. Propust ho od sebe a zacni se soustredit na sebe. Krucek po krucku, vybojuj si zpet sve zdravi a uz se nenech nikdy nicim tak strašně deptat. Jsi lidska bytost, zaslouzis si lasku, myslis, ze to co on predvadi je laska? Jestli si chces zachranit zivot, posli ho definitvne pryč. Moc drzim palce!
-
1.12.2017 14:26
Já jsem teda dočetla až do konce.. a musím říct, že teprve, když čtu něco takovýho, mi dochází, jak skvělýho mám přítele. Vykašlal se na tebe, když jsi vážně onemocněla, místo toho, aby tě podpořil a byl s tebou i v nejhorších chvílích, tak radši utekl, začal pít a kouřit. Už bych s ním po tom všem nedokázala být. I tvoje tělo ti dalo najevo, že je něco špatně-nemoc se vrátila. Já být na tvým místě, tak se s ním rozejdu, odstěhuju se, třeba k rodičům nebo k nějakým příbuzným, které máš. Už jednou jsi léčbu zvládla, zvládneš ji znova a určitě najdeš někoho, kdo při tobě bude stát jak se říká ve zdraví i v nemoci, v dobrém i ve zlém.
Na nějaký dědictví se vykašli. -
1.12.2017 15:10
Tak to je neskutečné! V nemoci namísto opory se dočkáš odmítání. Pryč od něj a nějaké dědické řízení, které je podmíněno tím, že se ožení, no to už vůbec! On tě nepodpořil, nepomohl, proč ty bys měla? Holka, vezmi nohy na ramena a prchej, přece si kvůli takovému mag... nezničíš zbytek svého už tak nalomeného zdraví! I kdyby ty jeho výjevy byla jakýkoliv forma obrany na danou situaci (a že to pro něj také určitě není lehké mít onkologicky nemocnou partneru), tak bych mu to neodpustila a ty sama píšeš, že ten vztah je nyní na nic, pořád to v sobě nosíš. Na tebe čeká úplně jiný člověk!
Odpovídám anonymně, protože mému příteli vyšel pozitivní nález (maligní) a určitě to není důvod, abych se od něj stranila či něco takového. Ba naopak, je potřeba být více spolu, více si život den co den užívat a být si vzájemně podporou! Nedovolím svému strachu, aby náš vztah zničil. V takové nemoci potřebuje člověk podporu a sílu do života.
No fuj teda, je mi za něho hanba! Zapomeň na něj a jdi kupředu, nemoc porazíš, máš na to sílu, ale na ten vztah ji nemáš, tam tě to vysává. Čekají tě lepší zítřky, jen udělej ten tvrdý krok dopředu bez něj. -
1.12.2017 21:18Jsi neskutečně statečná a silná. Až je k nepochopení, proč si otravuješ život s někým takovým, kdo si Tě absolutně nezaslouží a nesahá Ti ani po kolena.
Chlapa řešit nebudu, protože jediná rada, jak zvítězit nad nemocí a začarovaným kruhem Tvého vztahu zní: Začni se mít ráda!!! Jsi to Ty, kdo u Tebe musí být na prvním místě! Kvůli nemoci teď tím spíš. A nikdo se nesmí divit, nikomu se nemusíš omlouvat, rozumný člověk to pochopí. Radši být sama, než si ještě komplikovat život zcela zbytečnými stresy s někým, kdo za to absolutně nestojí. Potřebuješ klid a být v maximální pohodě, ne, aby s Tebou někdo zacházel jak s onucou. To je důvod, proč bych z toho vztahu okamžitě odešla. Udělala bych to kvůli sobě. Nebrala bych ohledy vůbec žádné, neřešila bych jeho problémy (s dědictvím atd.). Ty máš problém bohužel daleko větší! Běž, začni si vážit sama sebe, soustřeď se sama na sebe a na léčbu. Dopadne-li to i podruhé dobře (což Ti z celého srdce přeju!), budeš ještě silnější a hlavně bohatší... bohatší o to, že budeš znát svou cenu a už nikdy pod ni nepůjdeš. Podle toho pak bude vypadat i Tvůj případný další vztah. -
1.12.2017 14:41
Moc mě to mrzí, při takové nemoci je nejdůležitější podpora. Kvůki němu se to vrátilo. Vykašli se na něj, znovu se pořádně opři do léčby, vyšlo to jednou, vyjde to podruhé. A určitě někdy, když to nebudeš vůbec čekat, potkáš někoho, kdo si tě zaslouží a bude s tebou v dobrém i ve zlém. Moc držím palce, určitě to zvládneš i podruhé a tentokrát úplně bez něj.
-
1.12.2017 15:27Vyser se na nej nebo to dopadne spatne. Ocividne ti jenom ubira energie a pridava starosti...
-
1.12.2017 15:35
Ahoj, po tom, jak se zachoval, kdyz jsi onemocnela, se divim, ze s nim porad jsi. Tva obnovena nemoc rozhodne souvisi s nim. Ten vztak ti neni a ani nikdy nebyl k nicemu dobry. Rada? Ukoncit to bez ohledu na okolnosti, v klidu se lecit a pak si najit nekoho, koho si zaslouzis a s kym budes stastna.
-
1.12.2017 20:24Ahoj je mi hrozne po precteni toho vseho co se ti momentalne deje a trapi.
Za 1) je mi lito rve nemoci moc drzim palce aby se to vylecilo a bylo si v pordku, vse zvladla a zvitezila!
2) uvedom si jak je cas dulezity zda ti stojí za to ten tvuj drahoceny cas nikdo znas nevi jak dlouho tu bude ale sroji ti za to aby si ho venovala nekomu kdo ti to neopalci? Opravdu stastna nebudes v tomto vztahu. Je mi z toho smutno neunim si predstavit ze by muj manzel tohle udelal ja jsem si jista ze by pri me stal a spolecne bychom to zvládli.. podle me odejdi od nej nebud ve stresu nebud smutna on si te nezaslozi za to jak se k tobe chova za to ti to nestoji.. ten pravi na Tebe ceka a urcite nemoc zvladnes a budeš mic stastna ver v tom!! Drzim ti palce! -
2.12.2017 14:18
Neřekla bych, že obnovená nemoc souvisí s ním. Prostě to v těle máš.
Sestra má stres nonstop, a ťuky ťuk výsledky teď naposledy měla dobré a je zdravá.
Teta stres nemá žádný, a během dvou let, se ji ta svinská rakovina vrátila 3, teď zrovna s ní taky znovu bojuje.
Vážně by sis kvůli dědictví chtěla kazit ten zbytek života co máš? Tím nemyslím, že jako umíráš to ne. Ale nikdo nevíme jak dlouho tu budeme, ani zdraví člověk, a natož nemocný.
TEd si procházíš peklem, jako onkologický pacient, a když by ses uzdravila, tak stále nebudeš mít vyhráno, tak proč si ničit život se sobcem, co myslí jen na sebe? Kopni ho do prdele. S ním šťastná nebudeš nikdy. V nemoci a ve zlém mu očividně nic neříká. -
2.12.2017 22:44
A o tomhle se právě říká, že nejvíc prověří vztah. Těžká situace. U vás to vztah zjevně nevydržel. Proto bych na něj vůbec nebrala ohledy, má co si zaslouží a ty jsi natolik silná a statečná, že to zvládneš sama. Možná i líp, než s ním. Kdyby se takhle zvedl od každé těžké situace, dlouho to stejně nevydržíš. Hodně štěstí
