Nezadané..
Ahoj, ahoj...
za pár týdnů mě bude 23 let, jsem nezadaná, ne moc krásná..Začínám mít pocit, že se mě ten "pravý" vyhýbá obloukem
a říkám si, jestli vůbec někde na mě "čeká"..
A to se ve mě začínají bouřit mateřské pudy.
Jak to máte Vy, nezadané?
Čekáte, že se PÁN vyskytne, nebo to nadobro vypustíte z hlavy a neupínáte se na to?
Díky moc za každou odpověď..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
9.10.2011 13:36Ahoj, podle čeho soudíš, že nejsi moc krásná? Krása není vše. Záleží na tvém nitru, ano teď si asi říkáte že je to plk, ale je to pravda
Krása je pomíjívá ale to co je v tobě nee 
Třeba v tvém okolí je někde kluk/chlap kterýmu se líbíš má Tě rád, ale neví jak Ti to říct, a nebo Ti to naznačuje takovým chlapským způsobem, že to nevidíš, a nebo vidíš, ale v hloubí myslí si říkáš, že jsi ošklivá.
Každý nemůže být krásný, vždyť jakby ten svět vypadal, kdyby každá žena a každý chlap byli krásný? vždyť by nás ten svět nebavil.
Já taky nejsem vůbec krásná, ba naopak někdy si říkám, že nejsem ani hezká a přítele mám (ač se sama divím, někdy co se mu na mě líbí
) taky jsem neměla nikoho dlouho a ani jsem ho nehledala, a jednoho dne, se objevil on 
Zkus to vypustit z hlavy, a dívat se na sebe do zrcadla jinýma očima. Ráno si stoupni před zrdcadlo a řekni si jak jsi hezká. (vím, že to zní divně, ale pomáhá to
) Trošku si věř, a hned bude líp.
-
9.10.2011 10:15Vím, že je to těžký, ale opravdu to chce neupínat se na to. Já měla první vážnější známost někdy kolem 23, ale trvala jen krátce, ve 25 jsem potkala kluka, u kterýho jsem myslela, že je ten "pravej", ale nebyl. Toho "pravýho" jsem našla skoro až ve 28 letech. Není dokonalej a ty úvozovky jsou tam schválně, protože nevěřím, že něco jako "ten pravej" existuje. Je to vše jen o kompromisech. Čekala jsem celkem dlouho, ale stálo to za to, a ty víc jak čtyři roky s tou mojí příšerkou bych za nic nevyměnila.
