Nevím, jestli jsem pojmenovala syna správně

Otázku položila: Anonymní uživatelka #410340 26.2. 23:46

Ahoj, potřebuji se s něčím svěřit. Mám syna skoro 4 měsíce a nejsem si zcela jistá, že jsem mu vybrala správné jméno. S výběrem jsem si nebyla jistá až do poslední chvíle, měnila jsem své rozhodnutí každý týden a konečné rozhodnutí jsem udělala 3 dny před porodem. Na každé jméno mi totiž někdo něco špatného řekl nebo se mi samo přestalo líbit. A tak jsem nakonec dala to, které se mi zrovna v době porodu líbilo nejvíce. Cítila jsem, že je to správná volba, ale občas přijdou chvíle, kdy pochybuji. Je to jméno poměrně neobvyklé a někomu může připadat divné. Neznám osobně nikoho s takovým jménem. Nikdo mi přímo neřekl žádný negativní názor (kromě dědy, kterému bych se ale nezavděčila s žádným jiným výběrem). Jenže pokaždé, když někomu říkám nebo píšu, jak se syn jmenuje, mám pocit že nad tím jménem kroutí hlavou a myslí si o mně, co jsem to za matku. Takže rozhodně nemám ohledně svého výběru 100% čisté svědomí, ale na druhou stranu se mi žádné jiné jméno nelíbí více, takže změna by nepřicházela v úvahu. Jak jsem psala, celé těhotenství se mi žádné jméno nelíbilo více než týden a na každém jsem našla chyby, nebo se našli lidé, kteří se mi za můj nápad vysmáli. Bojím se hlavně kvůli malému, že mi to bude vyčítat, co když se jemu samotnému to jméno nebude líbit nebo kvůli tomu bude v kolektivu tak trochu za exota. Přála bych si být s tím výběrem spokojená a nepochybovat. Nakonec se vždy nějak utěším tím, že vše je, jak má být a že i význam toho jména přinese mému synovi hezký osud. Ale pochyby přijdou zase. Měla jsem se držet při zemi a dát Adámka nebo aspoň Sebastiana? Na druhou stranu, když někdo má Samaru nebo Anakina a nestydí se za to..... Často si také jen tak představuji, jak by jiné jméno znělo, když bych ho hlásila na úřadě nebo jak by vypadalo napsané v rodném listě, jestli by to nebylo lepší.
Co s tím? Jak přestat pochybovat o svém rozhodnutí?

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Moje babička vždy říkala, že každé jméno se dá říct hezky a nebo škaredě.
    Určitě se netrapte jménem. Myslím, že pokud bude klučík jednou nespokojený, změna jména je možná. Rozumím, že vás to asi hodně trápí, ale není to změnitelný stav.

  • Tinkakopek27.2. 10:12

    Poradila bych jediné, přestat se zaobírat tím, co si kdo myslí. tak jako by se synovi nemuselo líbit jeho současné jméno, tak by se mu nemusel líbit ani Sebastian ani Adámek. Já mám typické české jméno a jako děcko jsem ho ráda neměla :-) já se řídila tím, že jsme měli dvě jména a když jsme malou poprvé uviděli, tak jsme řekli, že je to jasná Ema a bylo. Jo to bylo keců po rodině, jaký jsme vybrali blbý jméno. Ale dneska už si nikdo nevzpomene, že se jim to nelíbilo :-)

  • Zanthia127.2. 5:14

    Největší chyba byla konzultovat to předem. On si své jméno vybrat nemůže a nikdo nikdy neví co se dítěti bude nebo nebude líbit. Takže jediná možnost je vybrat dle svého vkusu, přihlédnout k příjmení a lidem to oznámit jako hotovou věc až po narození. Vždycky se najde někdo, komu se líbit nebude, jedněm pro tuctovost, jiným pro přehnanou originalitu atd. Jestli se tobě to jméno líbí, vykašli se na pohledy ostatních.

  • A mohu se zeptat jaké je to jmeno?
    Ja na jednu stranu nemam rada ze dneska lide uz moc nedavaji takové ty naše typické české jména, mizí to a je to škoda. Z druhé strany ma ale každý rodič právo na to zvolit si pro své dítě jméno jaké uzná za vhodné. Netrap se tim, ted s tim uz stejne asi nic nezmuzes. Lidé si zvyknou a podivín může být člověk i s normálním jmenem :-D. A propříště si do toho rozhodně nenech mluvit a jediny s kym konzultuj tak s tatinkem...Lidi v okoli maji casto plnou hubu reci, ale většina z nich už možnost někoho pojmenovat měla nebo bude mit, tak ať tak jednají sami za sebe. :-) a jinak souhlasim s rim co psala Zanthia, nikdo nebude nikdy se vsim spokojený a diteti se nemuzes zavdecit kolikrat ani normalnim klasickym jmenem :-D Mamka si treba casto pronasela ze nema rada sve jmeno a to se jmenuje Anna.

  • Rebeca27.2. 8:36

    Ostatnim lidem je po tom prd. Pokud se vam to jmeno libilo, nenechte si ho pokazit.

    Deti umi byt zle a pokud se nekomu budou chtit posmivat, tak si neco najdou i kdyby mel sebeobycejnejsi jmeno. Ja chodila na zakladku pred vic jak dvaceti lety, neobvykla jmena jsme ve skole meli uz tehdy, a neresil to nikdo. :)

    Jak uz tu padlo, kdyby kluk nebyl spokojeny, muze se casem nechat prejmenovat, ale ted si do vaseho vyberu nenechte mluvit a stujte si za svym. :)

  • bestie27.2. 10:37

    Taky je možné na matrice nechat zapsat druhé křestní jméno.

  • Eleshiar27.2. 14:55

    Mit neobvykle jmeno uz neni dnes nic zvlastniho. Je treba jen prihlednout k prijmeni a k tomu, jak zneji spolecne. Aby to nebyl jazykolam, aby to nebylo foneticky smesne a aby to nemelo nejaky skryty vyznam. Pracuji ve firme kde mame databazi nekolika tisic jmen a tam se opravdu daji najit skvosty... :-D
    A spousta deti ve skole u dcery maji cizi jmena a nikdo se nad tim nepozastavuje. Ucitele jsou zvykli a detem to divne neprijde.
    Mimochodem take me jmeno zajima :-)

  • Marlena27.2. 18:14

    Tak mě to vaše jméno taky začíná zajímat. V dnešní době žádné jméno pro dítě není až tak divné. Mám děti 4 a 6 let a můžu vám říct, že se opravdu objevují nejrůznější pro nás dospěláky nezvyklá jména, ale ty děcka s tím nemají absolutně žádný problém. Jak s vlastním jménem, tak se jménem kámoše ze školky. Pro ně je to naprosto přirozené a pokud se budou chtít někomu smát, najdou si jakýkoli důvod. Jméno je v tomto ohledu podružné. A jinak k vašemu "problému". My jsme dali taky celkem nezvyklé jméno a taky jsem si vyslechla svoje. Ale už v porodnici, kde na lísteček napíšou celé jméno i příjmení v jeho formální podobě jsem si byla jistá, že jsme vybrali krásné jméno, které bude nosit vzácný člověk, a sice náš syn. Ve školce je za hvězdu, ale asi ne tak kvůli jménu, ale proto, že to je fajn kámoš asi. Teď je na vás, abyste z vašeho syna vychovala sebevědomého mladého muže, který bude jméno hrdě nosit. Nebojte se ničeho. :-)

  • Zanthia128.2. 7:53

    Ještě doplním, mám zatím od svých bratrů 8 synovců a neteří a všichni mají neobvyklá jména (snad od nikoho z nich neznám jmenovce a to mám hodně známých). Na některá z nich jsme v první chvíli taky hleděli s rozpaky, ale dnes už vím, že to bylo zbytečné. Žádný z nich se jménem nikdy žádné potíže neměl (všichni až na jednu už chodí do školy, někteří již jsou v pubertě) a my dospělí jsme si na každé jméno rychle zvykli a naučili se ho používat. Takže už nemám moc předsudky k žádnému jménu. Zvládli jsme i Otilii. :-D

  • terryk27.2. 12:46

    Pokud se vám žádné jiné jméno nezdá lepší a měnit ho proto nechcete, je to asi správná volba. A jestli se bude libit synovi nebo nebude za exota? Těžko říct, tim si jeden nemůže být jistý ani u zmiňovaného Adama. U nějakého exotického jména je to riziko samozřejmě větší.

  • Když se tobě jméno líbí a jsi s ním spokojená, tak na ostatní vůbec nehleď a užívej si ho.
    Co já bych za tohle dala. Mám pocit, že jsem dopadla nejhůř, jak jsem mohla :( Dala jsem synovi jméno, které se mi vždy líbilo a už kdysi v pubertě, jsem ho měla ve svém výběru jmen. Když jsem před porodem vymýšlela, jak ho pojmenovat, tak jsem si udělala seznam a postupně vyškrtávala, až mi zbyla jen dvě jména, nad kterýma jsem se dlouho rozmýšlela (obě jsou klasická běžně používaná česká jména). Chtěla jsem to probrat s manželem, ale pořád nebyl nějak čas. Zrovna jsme stavěli dům, takže manžel měl jiné myšlenky, z práce chodil rovnou na stavbu a večer doma byl moc unavený něco řešit. Navíc do porodu zbývalo ještě pár měsíců. Jednoho dne jsem si vybrala a čekala na vhodnou dobu říct to manželovi. Jenže mi to trvalo několik dní než jsem se k tomu dostala. Čekala jsem na nějakou pěknou vhodnou chvíli, kterou jsem už ale nestihla. Jeho sestra náhodou byla také těhotná a měla termín až měsíc po nás. Přišla jsem takhle jednoho dne k tchýni a ona se mě ptala, jestli už máme nějaké jméno, že švagrová už ho má. A jaké myslíš, že to bylo - samozřejmě to moje :( Dost mě to překvapilo, protože zrovna o tomhle jméně nikdy nemluvili (já teda do té doby o žádných nemluvila, svůj výběr jsem si nechávala pro sebe). Prý to bylo jediné jméno, na kterém se dokázali shodnout. Takže abych nedělala rozbroje v rodině, tak jsem dala synovi to svoje druhé vybrané jméno. Dodnes jsem se s tím ale nedokázala smířit a mám problém ho oslovit. Pořád na něj volám prcku, špunte, broučku atd. Když o něm s někým mluvím, tak sice jméno použiju, ale hned jak ho vyslovím, tak mi v hlavě naskočí ta myšlenka, že to není to pravé jméno. A když jsem se švagrovou a ona volá na toho svého, tak mě zase hlodá ten červíček, jaké by to bylo, kdyby bylo moje :'-(
    Po porodu jsem doufala, že to brzo přejde. Ale bohužel se tak nestalo. Malý už měl dva roky...

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 75 300 otázek, kterým se dostalo 252 035 odpovědí a 394 145 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist