Nevím jak řešit dlouhodobé problémy ve vztahu, odejít nechci

Otázku položila: Anonymní uživatelka #410919 26.7.2020 15:54

s přítelem jsme spolu 5 let, máme dvě děti a hypotéku. Samozřejmě jsem teď na mateřské a vydělává on, ačkoliv mu více než dost pomáhám (podnikatel) taky proto, abych měla nějaké "vlastní" peníze - mám ráda jistou finanční nezávislost, společný účet nemáme a nechceme, ale taky si nechci říkat o každou korunu, proto mě nechává dělat víceméně část jeho práce a za to mám nějaké peníze. Přesto jsou to "jeho" peníze, které byly vydělány díky němu a jeho podniku, takže o nějaké nezávislosti moc nemůže být řeč. Chci tím říct, že nemáme nouzi, vše finančně obstarává on, máme se díky němu velice dobře, což je fajn. Ale přijde mi, že to je asi to jediné, čím do vztahu přispívá. Veškerá práce v domácnosti je na mě. Starám se o děti. Ano, on se s nimi rád koupe, což mě moc nebaví, s tím mi jakože pomáhá. Ale to je celý. Jsem to já, kdo s nimi vstává v 6 hodin ráno. Jsem to já, kdo několikrát denně chystá všem jídlo, a každému v jiný čas a něco jiného. Jsem to já, kdo uklízí, tahá těžké nákupy (sice autem, ale domů to zase odnesu já, protože on má na všechno času dost a já nechci, aby se mi nákup v autě zkazil), řeší vše s úřady, s doktory, organizuju program celé rodiny a do toho většinu dne řeším i jeho pracovní věci. On pracuje až večer, kdy děti usnou a já odpadnu. Sice chodí spát pozdě v noci (tj kolem 2 hodiny ráno) což je ale mnohem dýl než je nutný, spí do 10-11 hodin, občas i dýl, vzbudí se, je protivnej, sedne si na gauč a otráveně sní snídani. Pak je na telefonu a když děti usnou tak jde opět spát a spí do pozdního odpoledne. Pak se nají a zase je na telefonu. Většinu času protivnej, otrávenej. Když mu až pod nos naservíruju jídlo, tak si stěžuje že porce je moc velká nebo moc malá, nebo moc omáčky, nebo vidlička místo lžíce a naopak, nebo že jsem mu automaticky nedonesla vodu. Když mu tu vodu donesu, tak už mě sjel i za to, že tam bylo třeba o centimetr vody méně než očekával, nebo jindy hrnek s čajem že je moc plný. Nebo že ta voda není dost studená. On neřekne děkuju, pro něj je to samozřejmost. Jen má kecy. I ty děti poděkujou za jídlo, on ne. Od rána kdy se probudim, jen lítám kolem dětí, vařim, uklízím ten svinčík úplně po všech, starám se aby bylo všechno hotové, pracuju. Pokud mám štěstí a obě děti spí zároveň, tak ještě cvičim. A on si prostě jen stěžuje! To samozřejmě dost záleží na jeho náladě. Pokud ho něco trochu stresuje nebo se málo vyspí nebo má hlad, tak opravdu je na něj lepší nemluvit a vše přehlížet. Jindy je totiž naprosto milionovej člověk, pozornej, milej, s velkým srdcem, super táta pro děti a podobně. Ale když má špatnou náladu, tak jen stačí abych na nějakou jeho rejpavou poznámku zamračila obličej nebo se jednoduše přestala usmívat, což je pro mě docela výkon, protože kdyby to byl kdokoliv jinej, tak ho za takovou drzost jednoduše sjedu, protože co si to sakra dovoluje?! jenže jsou kolem děti, nechci se hádat před nima, a vím, že není dobrý se s ním hádat když je ve špatným rozmaru.

A to je ten největší problém - ten jeho disrespekt, rejpání, náladovost, jsou čímdál horší a on už si asi myslí, že si může dovolit cokoliv. Když překročí hranici a něco mu řeknu, kolikrát to ze mě fakt páčí co se stalo a proč jsem naštvaná, když už se to nakupí a nejde to přehlížet a mám prostě už všeho plný zuby, tak mu vysvětlím věci co mi vadí, přesto bez emocí, slušně a v klidu, mu řeknu co mi vadí a že už prostě nemůžu... a on se vždycky vytočí do běla, že vidim jen to špatný ale úplně zapomínám co všechno pro nás dělá - čímž myslí všechno co je spojený s penězma. Opět absolutně nechápe, že za peníze si štěstí nekoupim. Čím víc se mu snažím vysvětlit pointu toho co mi vadí, tím víc to otáčí proti mě, dělá ze mě nevděčného idiota co má neustále špatnou náladu (to fakt nemám a když už, tak on je ten co mi náladu zkazil), a je víc a víc vytočený až agresivní. Protože on vidí jen to svoje, že prostě rodina stojí peníze a on to všechno platí tak co víc jako chci? no já chci jen trochu respektu a aby celý dny dělal něco jinýho než jen spal a hrál si s telefonem. Většinou mi řekne, že pokud jsem unavená a nezvládám péči o domácnost, tak že svou práci zastane sám a já budu mít víc času na sebe a děti, protože on nepotřebuje abych mu vypomáhala. Což v překladu znamená, že mi stopne vedlejší příjem a já nebudu mít ani korunu na to, co potřebuju navíc (náklady na domácnost máme rozdělené tak, že on platí hypotéku, jídlo, soukromou školku atd a já veškeré účty za energie, telefon atd. Což v předchozím bydlení byla zanedbatelná částka, ale teď je to všechno, co z rodičáku dostanu)

Ale nejvíc mě štve to, že prostě nemám šanci diskutovat. Nemám šanci říct co mi vadí, protože on to vždycky vezme útočně a já se nedokážu ubránít a stupňuje to do agresivity takže se dá říct, že já se bojím si stěžovat. A vím, že je to sakra špatně a něco, co absolutně nechci. Přitom vím, že pokud se s ním pohádám a budu opravdu naštvaná, tak on to sice nikdy nepřizná, ale většinou pochopí co se děje a změní to. Jenže já se bojím do takové hádky jít, protože bych nerada třeba chytila facku. To, o čem se tu bavíme, je spíš pár těch horších případů, většinu času vím že by se pro nás rozkrájel, jenže tohle mě už hrozně štve a neumím to řešit - jediné dvě možnosti vidím jako vykašlat se na to a odejít nebo vyvolat hádku, která vygraduje neuvěřitelným způsobem a týden spolu nepromluvíme. On pak bude požadovat abych se mu omluvila což já samozřejmě neudělám, protože by se měl omluvit on mě! a budu se cítit ještě víc v háji a budu chtít odějít.

A co už je taková poslední kapka? Dneska se starší dcera vzbudila v 5 hodin a samozřejmě mě přišla vzbudit at taky vstávám. Celé dopoledne byla protivná, obstarala jsem obě děti, starší několikrát usměrňovala, přišel plánovaný opravář, zvládla jsem částečně uvařit oběd a udělat ze sebe člověka, rychle vypila kafe abych aspoň trochu přežila, snídani pro sebe jsem nezvládla protože prostě děti mi ten prostor nedaly, pořád jsem musela za starší dcerou běhat a odvracet blížící se pohromy. Říkala jsem si že vezmu obě děti na procházku, stavíme se nakoupit co je potřeba, pak si hrát na hřiště, aby se přítel mohl pořádně prospat a měl dobrou náladu. Přišli jsme domů o půl 12, snažila jsem se narychlo dodělat oběd když se on konečně vzbudil, samozřejmě děti mi skákaly po hlavě, snažila jsem se udělat milion věcí najenou když v tom byla jedna akutní pracovní záležitost, kterou jsem začala řešit a musela jsem na chvíli odběhnout ven, takže jsem přestala dovařovat oběd, řekla jsem mu co se děje a že to letím řešit, starší dceru jsem vzala s sebou aby měl klid. Jen se ptal jestli jsem mu udělala snídani, odpověděla jsem že nebylo kdy, že jsme akorát přišli domů a on předtím ještě spal. Můj plán byl totiž takový, že až se vzbudí tak si dá rovnou oběd s náma. Odešla jsem a čekala jsem, že použije vlastní ruce aby si udělal snídani sám, nebo počká až se vrátím, což zhruba věděl že to bude asi za 45 minut. Ještě jsem mu po cestě psala jaký byl můj původní plán, neodepsal. Doma pak začal loudavě vyrábět jakousi snídani zatímco já jsem ve stresu narychlo dodělávala ten oběd (protože děti už měly hlad) a u toho mu chtěla zároveň dodělat tu snídani, kterou sám začal tvořit. Urazil se, nemluvil se mnou a když jsem se ho rázně ptala proč se mnou jako nemluví, tak prej jsem byla drzá a odpověděla jsem mu neucitvě když jsem odcházela a ptal se po své snídani. Člověk by čekal, že má oči a vidí, kolik věcí najednou dělám zatímco on spinkal dorůžová, ale ne. Prej by čekal aspoň omluvu!!! Já bych zas čekala trochu pochopení, když vidí že od rána lítám kolem dětí, sama jsem doteď nejedla (a to už jsou skoro 4 hodiny odpoledne), beru obě děti ven aby on měl klid na spaní a konečně dobrou náladu, brzy ráno připravuju jídlo aby to pak byla už jen rychlovka, všechno! řeším všechno ale on vidí jen tu svou pitomou snídani a prej se jen vymlouvám! To už jsem fakt nezvládla a při vaření jsem začala brečet což já normálně nikdy nebrečím, on byl jen hnusnej a protivnej a prej ho moje slzy vytáčí ještě víc. Najedl se, šel spát a odešel za kámošem. Ještě se mě zeptal, jestli mu jeho outfit dostatečně sluší, zatímco já jsem ráda, že jsem si zvládla vyčistit zuby a zamotat drdol. Neodpověděla jsem a on odešel a už mám opravdu chut se na to všechno vys....

Mě by fakt zajímal jeho úhel pohledu, jak je možný že je přesvědčenej, že já jsem ta špatná? Proč nevidí že už několik měsíců jsem ráda, že se ještě držim na nohou? Přitom nejseem ani náladová nebo protivná na něj. On je schopnej se se mnou pohádat že jsem naštvaná jen proto, že se na chvíli přestanu usmívat. A to vždycky jen kvůli němu když třeba vidí, že mě dcera absolutně neposlouchá i kdybych se stavěla na hlavu, a on s tím nic neudělá. Já už prostě nemůžu.

Vím, že tady je populární názor "proč s ním trávíš čas, sbal se a co nejrychlejc zmiz" ale já bych opravdu ocenila nějaké konstruktivní řešení. Kromě výše uvedeného mám pocit, že jsme spřízněné duše a já nechci odcházet. Miluju ho a ve všem kromě toho, o čem píšu, mi zcela vyhovuje jeho povaha, smysl pro humor, zodpovědnost a životní hodnoty.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Zaměř se na sebe a na to co tě udělá spokojenější, nemusíš zvládat všechno a přítel nic.. ale nehadej se, spíš hledej řešení.. na práci se vykašli a příteli řekni ať platí ty věci co jsi doteď platila ty, jestli má dobrý pocit z toho že živí rodinu bude jen rád.. když budou děti spát, sedni si na chvilku s knížkou, vař jednoduchý jídla u kterých nestravis hromadu casu a klidně něčeho udělej víc a dejte si to dva dny po sobě.. najdi si nějakou aktivitu co bys chtěla dělat, domluv s přítelem čas kdy by mohl hlídat a užívej si chvilku pro sebe (jednou týdně 3 hodiny určitě zvládne a tobě to hodně pomůže) a hlavně si najděte nějaký čas pro vás dva, jestli nemáte hlídání nemusíte nikam vyrážet ale alespoň si spolu pustit film, zahrát hru.. z toho co píšeš mi přijde že spolu netravite čas jako pár.. držím palce

  • Takýto scenár sa opakuje v mnohých vzťahoch. Ľudia spolu komunikujú málo (lebo každodenný život), sústredia sa len na svoje potreby a nevidia, čo všetko ten druhý robí. Začnú veriť, že by od partnera mali dostať jedno a druhé, pritom to neodkomunikujú, lebo im to príde samozrejmé. Nakoniec z frustrácie dôjdu do štádia, kedy už aj bežné malé nedorozumenia neriešia až kým nepretečie pohár, lenže po takej hádke sa navzájom sledujú a ak druhý nekoná tak, ako si v hádke vybojovali, vrátia sa do starých koľají. Pár dní sa snažia, lebo chcú aby to fungovalo, ale keď nevidia odozvu, akú čakali opäť ostanú nepríjemní, zlí a trápia sa.
    Nie ste prví ani poslední.
    Čo s tým? V prvom rade sa porozprávať, ale tak naozaj. Priznať si, že ste to obaja pohnojili a vlastne ani neviete, čo ten druhý potrebuje. Upratať si v hlave, prestať si myslieť, že ten druhý nám je niečo dlžný alebo že by mal vyplniť nejakú medzeru v nás. To sú naše vlastné sr..čky. A ty sa prestaň hrať na hrdinku. Chceš sa starať o domácnosť, dve deti a ešte aj pracovať, aby si bola nezávislá a viníš jeho z toho, že to nezvládaš? Nesnaž sa robiť všetko, to nikdy nikto neocení. A on sa tiež chce cítiť ako chlap, nediv sa mu.
    Samozrejme si aj on musí vstúpiť do svedomia, pochopiť ten tvoj svet. Ale vieš, ako sa vraví, človek musí začať od seba 😉

  • Sice nemám tolik povinností (své děti) ale přítel jedno má, je to 14 lety rozmazleny fracek, který nic neumí, ani nechce umět a dělá jen nepořádek, taky jsem na vše sama, a to jsem se snažila všechny zahrnout do chodu domácnosti, žijí tady tak stejně jako já a zatím mi to nevychází.. Někdy taky bouchnu, že je už toho moc, ale je mi to prd platné. :(

  • macicekkajik26.7.2020 22:35

    Když nechce slyšet, co se děje, tak bych mu napsala dopis a vše, co tu píšeš, bych napsala do toho dopisu a dala třeba i s růží na místo, kde si toho ihned všimne. Na vztah jste dva a bez komunikace přeci vztah nemůže růst a přežít. A když je vztah na mrtvém bodě, tak je potřeba udělat nějakou změnu. Držím palce, ať se brzy vše v dobré obrátí a váš vztah zase bude plný sluníčka.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 149 otázek, kterým se dostalo 271 330 odpovědí a 409 601 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist