Nenávidím geny své matky...
Ahoj, je to asi hrozný, ale je to tak. Můj táta je ten typ člověka "věčné dítě", pořád srandičky a tak, ale je velmi zodpovědný a srdcař, samozřejmě se umí i rozčílit. Na druhé straně moje matka, o 4 roky starší než on. Nikdy jsem si s ní moc nerozumněla, věčně uražený obličej, vyvolává konflikty, pomlouvá, naštve se kvůli ničemu každou chvíli. Vždycky jsem byla spíš jako táta, ale čím jsem starší, tím se to mění. Je mi 26 let a s manželem jsme spolu dva roky. Je to super člověk ale občas se přistihnu, že mě vytáčí jen tak i jeho přítomnost a hlas. Občas se urazim kvůli ničemu. Sice ho obvinim, že za to může on tím jak se choval, ale později mi dojde, že to bylo úplně zbytečný a dřív bych se takhle nechovala. Dřív jsme byli v pohodě, žádné hádky, tolerovala jsem vše co bylo potřeba (málo času a jeho pracovní vytíženost), vždy jsem si uvědomovala jak mě miluje a vše co pro mě udělal. Poslední dobou ale jakmile zaznamenám změnu v jeho chování (je unavený, nechce mluvit atd..) beru si to osobně, vyčkávám, a pak útočím protože mě to stresuje. Jenže to on nezvládne a je z toho pořádná hádka. Dřív bych ho nechala být a za pár hodin přišla, obejmula ho, uvařila dobré jídlo... Teď to beru stylem "kašleš na mě, kašlu na tebe" což je úplně špatně. Já se mu nedivím, že mě občas musí mít plný zuby... ale nevim co s tím mám udělat, často se snažím ovládat jenže pak zapomenu... chtěla bych být zase ta skvělá podporující manželka a mít vztah bez hádek 
zvlášt když manžel mě podpořil naprosto vždycky, když to bylo potřeba.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
8.5.2017 10:32
taky se někdy přistihnu jak se chovám přesně jak moje matka, přesně to co jsem na ní nenáviděla a čím štve (slabé slovo) celé okolí
kamarádka mi vždycky říká, že je dobře když si to uvědomím aspoň zpětně...... jediná cesta je snažit se dávat si pozor a s velkým úsilím se snažit si to uvědomit včas a zastavit to. asi dvakrát už se mi to povedlo, ale je to dost těžlý. všimla jsem si, že na to má vliv jednak jak se mi po porodu změnil cyklus a taky jestli nám to doma všeobecně klape nebo ne. jak nejsem v psychické pohodě, mám k tomu větší sklony už jsem přemýšlela i o možnosti mít čas jen pro sebe bez dětí atp., ale to taky moc nepomáhá. nejdůležitější je jestli spolu doma vycházíme nebo je celkově stres ve vzduchu, to pak nezvládám se ovládat. zkus si o tom s manželem promluvit, říct jak tě to mrzí a že se chceš snažit a snažíš na sobě pracovat, třeba vás společně napadne jak to zmírnit nebo zase změnit zpátky
celková pohoda a spokojenost dělá opravdu hodně a možná potřebuješ trochu víc péče z jeho strany aby to bylo zase v pohodě -
8.5.2017 10:38Zkus zjistit, jestli jsi taková jen v určitých fázích cyklu nebo pořád. Já jsem začala být protivná vždy ve vztazích a vždy mezi ovulaci a ms. Nevím, proč na to má vliv i ten chlap, ale když jsem byla sama, tak jsem tak silný premenstruacni syndrom neměla. Teď třeba po porodu bezpečně poznám podle nálady, že ovulace proběhla. Pomáhají mi na to pivovarské kvasnice a hořčík. Pak taky bývám protivná, když jsem nevyspala. V obou případech mě vytáčí blbosti a dělám si hlavu ze zbytecností.
-
8.5.2017 11:56
Ahoj, nechci tě nějak plašit a zbytečně stresovat. Ale také jsem několik let pociťovala to, co ty. Měla jsem pocit, že já se měním, jsem nevraživá na chlapa, že on je pořád stejný atd. Prostě svalovala si zpětně vinu na sebe. Ale před časem jsem zjistila, že ten, kdo se změnil, jsem nebyla já, ale manžel. Začal žít svůj druhý paralelní život a já to zaslepená nechtěla vidět a pořád hledala za změnou jeho chování problém v sobě. Teď už vím, že to byla pouze podvědomá reakce na to, jak se začal chovat on ke mně a jak začal být sobecký, žít si svůj druhý život, který ho uspokojoval, a pak už doma neměl sílu dělat vše tak, jak to bylo roky předtím.... Znova píšu, že tě nechci plašit a neříkám, že je to i váš případ, ale zkus se zamyslet i opačně, jestli se i on skutečně z nějakého důvodu nemění, protože hledat chybu jen v sobě nemusí být nutně vždy to pravé. Já žila takto roky a teď nepříjemně padla na hubu a nevím, jestli s tím člověkem chci žít dál. Přeji ti, ať je to u vás něco jiného
-
8.5.2017 20:32
Ahoj, mám taky stejný problém. Můj byl takový táta. Pesimista, změny nálad, agresivita. A taky jeho chování na sobě cítím..Jsou dny kdy mám super náladu a jsou dny, kdy na všechny bezduvodně křičím, jsem protivná, nic se mi nelíbí, často jsem urážlivá, to přesně jako on. Taky mi už došlo že jsem to prostě zdědila po něm
Nejlepší je ale se na to podívat jako na vzor, podle kterého se řídit nechceme, jako něco, u čehož chceme být od toho pravý opak, usmívat se, a jen tak si říct, že se tomu chceme vyhnout 
Měla jsem kdysi i psycholožku, možná to by ti pomohlo
