Mám se k němu vrátit?

Přeji krásný den. Ráda bych se s vámi podělila o svůj příběh. Jsem na internátě, kde také chodím do druhého ročníku střední školy. Na výletě jsem se potkala s jedním klukem ze školy. Pozval mě k tanci. Svěřil se mi, že se do mě zamiloval. V ten moment jsem ještě nic netušila o tom, jaký je doopravdy. Jeho slova mi navíc velmi lichotila, jelikož jsem velmi plachá a uzavřená do sebe. Před ním nikoho ještě neměla. Následující den jsme se znovu setkali. A on mi v tak krátké chvíli říkal, že si mě chce vzít za ženu. Na mě to však bylo moc rychlé. Byl velmi uspěchaný a tlačil na mě. Také mě nutil do věcí, které se mi nelíbili. Hned se po mě sápal a líbal mě. Také hodně mluvil o svých bývalých dívkách, kterých prý bylo velmi mnoho. Snažila jsem se mu však vždy vyhovět a poslechnout ho, protože jsem nechtěla pocítit jeho hněv a zlobu. Ptala jsem se na něj lidí, kteří jej znají a ti mi řekli, že je ve skutečnosti velmi cholerický, snadno se naštve a musí vždy mít poslední slovo. Po jejich slovech se mi otevřeli oči a rozhodla jsem se s ním rozejít. Navrhla jsem mu, že bychom mohli být přátelé, to však nepřijal a pořád tvrdil, že jsem jeho dívka a budoucí manželka. Nic jsem mu poté neřekla, že s ním končím. Kolektiv ve třídě ho ode mě drží dál a on nic nechápe a je zřejmě naštvaný. Snažím se mu vyhýbat. Na jednu stranu jsem poznala, co je vlastně zač, ale na druhou stranu mám výčitky svědomí, že jsem ho odkopla. Všichni mi však říkají, že jsem udělala správnou věc, že si zasloužím někoho skutečně hodného s podobnou tichou povahou, kdo mě vyslechne a bude mě mít opravdu rád. Jenže já se v sama sobě nevyznám a pořád si říkám, jestli jsem udělala dobře. Dokážu totiž vzpomínat jen na ty pěkné chvilky.

Děkuji vám všem za odpovědi.