Je tady jeste nejaky zoufalec jako ja?
Ahojte,
Chci se zeptat,zda je tady jeste nejaky jiny zoufalec,nez ja. Uz to bude 4 roky,co se marne snazime o mimino. Mame za sebou IUI,IVF,KET...nespocet pokusu. Mame za sebou potraty ve fazich az do pulky tehotenstvi. Je nam vic jak 30 a mam pocit,ze jsem ztratila veskery optimismus a chut jit dal. Nebavi me zivot,nebavi me nic. Nemam silu podstupovat dalsi pokusy,nemam chut si najit nove konicky. Jste na tom nekdo podobne? Jak s tim bojujete?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.3.2015 11:38Zdravím! Ja jsem na tom velmi podobně. Akorát to snažení a nespočet IVF, IUI a minimalek je snaha o druhe dite. První asi zázrakem nějak vzniklo po prvním IVF. Uz jsem vyčerpala veškeré pokusy na pojišťovnu, takže peněz to stojí mraky... Ted jsme si dali 6 měsíců pauzu od CAR a manžel se jde léčit k andrologovi. Ma spatne spermio, někdy i jen 200 tis spermii. No a ja se snažím cvičit, chodím do sauny a jezdíme na vylety na dovolené... Proste to, co me baví. Po kazdem neuspesnem pokusu jsem byla na dne, hádky, pláč proste bezmoc. Vždy me z toho dostane jen to s někým poradne probrat- manžel, máma, ci doktor a naplánovat dalsi kroky. V teto chvili tedy jeste asi zkusíme jedno IVF, ale porad mi hlídá v hlavě, ze asi chci adoptovat druhe dite. Proste prcka chci a nebudu čekat dalších 5 let a huntovat si zdraví hormony. Přemýšlime o adopci embrya v CAR, ditko by geneticky naše nebylo, ale porodila bych si ho a nemělo by žádnou zátěž jako deti z klasické adopce. Takže tak za me. Proste si srovnejte v hlavě dalsi varianty, které jsou pro vás akceptovatelné a jdete za tim!
