Je mi sedmnáct a vadí mi, že mi máma nic nedovolí a do všeho mluví
Ahoj, je mi 17 let, za pár měsíců budu plnoletá, tudíž počítám s tím, že všechno co se bude týkat mne (jako např.řidičák,kupování auta,výběr nového bytu) si budu řešit sama za sebe a mamku z toho budu vynechávat. Jenže ona je asi jiného názoru. Nevím kde začít, ale skoro nic mi nedovoluje. Ve svých 17ti letech si myslím že mám právo na to být o víkendech s kamarádkama, jezdit na výlety a nehlásit se jí každou minutu po telefonu že jsem živá a zdravá. Co si budeme povídat, asi jako každý mladý člověk jsem už párkrát zalhala a řekla že spím u dědy a šla se bavit do města. A bylo to víc než párkrát, myslím že to všichni známe. Nikdy mi na to nepřišla, tudíž v podstatě nemá důvod mě někam nepouštět, zatím jsem se vždycky ohlídala a pravidelně ji volala. Ale teď když jí řeknu jestli můžu u kamarádky přespat, dokonce mě tam musela i odvézt a vidět její mamku, no prostě chování absolutně nemožné. Já mám každý den špatnou náladu a jsem na ní i kolikrát nepříjemnác protože mě to fakt nebaví. Držet doma na uzdě. V 18ti mě doma neudrží.
- 04.12.2016 11:10:27 - full.avl změnila kategorie otázky
- 04.12.2016 11:10:27 - full.avl změnila titulek otázky
Související články v encyklopedii
-
Z holčičky se stává žena
První menstruace
Každá jsme to zažila, další to ještě čeká. Pro někoho je to požehnání, pro někoho nemilé překvapení. Proč a kdy k první menstruaci dochází?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.12.2016 19:26Mám čerstvě 18 letou dcerku, ale ta se ke mě chová jinak a asi i já k ní....
Ale tebe se chci zeptat - chceš si žít po svém, bez maminky... Máš práci, která tě uživí, utáhneš byt i zábavu? nebo ti vše platí právě maminka? Mám 3 děti a všechny ví, že dokud budou bydlet u rodičů, dokud je budeme živit, tak se budou chovat dle mých pravidel. Dcerky musí doma dost pomáhat, už proto, že pracuji na směny 12 hodin, vždy 3 dny práce, pak volno a 3 noci práce...
Zamysli se, zda vše zvládneš sama.... -
3.12.2016 19:25
Asi tě nepotěším, ale jsem toho názoru, že rodiče dítěti mluví do života minimálně do té doby, dokud u nich bydlí a oni ho živí. Že to nekončí 18. narozeninami. Je fakt, že už nějaký ten pátek mi není 17, takže na to mám už jiný pohled než tehdy. V 17 mě mamka také nikam nepouštěla a také mne to štvalo. Do 11 hodin doma a nějaké přespávání u někoho rozhodně nehrozilo. A asi nejsem "každý mladý člověk", jak ty píšeš, ale v životě by mne ani nenapadlo, natož to udělat, že bych oznámila, že přespím u někoho a místo toho se šla někam bavit.
A popravdě zjistit, že to udělali moje děti, tak je nejspíš doma zamknu, pustím je jen do školy a pod kůži jim implantuji GPS (ber to s nadsázkou). Je fakt, že v 18 jsem jen oznamovala, kde jsem a kdy přijdu. Neptala jsem se. Ale také to v mém případě znamenalo, že jsem u přítele, kterého celá má rodina dobře znala a byla jsem s ním dlouho. Žádné vyrážení na pochybné akce. A když jsem řekla, že přijdu v určitou hodinu, tak jsem taky v tu dobu byla doma, ani o minutu později. Odstěhovala jsem se z domu, jak jsem odmaturovala. -
3.12.2016 19:27Milá sedmnáctko. Ještě si živě pamatuji, jaké to bylo, když mi bylo 17, 18... a měla jsem pocit, že na mně máma "sedí". Teď už mám děti skoro v Tvém věku a zase jiný pohled. Samozřejmě se o tebe Tvoje máma bojí, jako se bude jednou bát o své děti Ty. Kontrola není v Tvém věku dobré řešení, ale útěk to asi nevyřeší. Jediné řešení je si stanovit pravidla - práva a povinnosti obou stran, tedy ne že máma má povinnost Tě živit a Ty máš právo jen na svou zábavu. Pokud tedy nejsi soběstačná a sama si nevyděláváš, pak to samozřejmě můžeš vyřešit tím, že se odstěhuješ... Přečti si knihy od Lidmily Pekařové (Jak žít a nezbláznit se, S.O.S.), je tam hodně i o vztazích rodičů a dospívajících i dospělých dětí a také velice dobré tipy pro partnerství.
-
3.12.2016 20:22Měla jsem to s mamkou taky tak jednou jsme jela s partnerem na zábavu od jeho firmy byli tam i jeho rodiče a odjeli jsme dříve k jeho rodičům domů a mě se vybil tel. a usla jsem u nich na gauči.....přijela jsem domů o dvě hod. déle.Mamku nervama zvracela a málem vyhlásila celostátní pátrání.Nyní když mám dceru byla bych na tom úplně stejně i když tenkrát jsem jí taky říkala panebože dvě hod. co to je..
měla by si být ráda za to,že má o tebe mamka starost jiní takové stěstí nemají a co by za to dali..
Každý rodič měl,má a mít bude pravidlo bydlíš u mě,živím tě tak jsou i má pravidla..to si pamatuj a může ti být třeba 20.. -
4.12.2016 8:53V sedmnácti mě mamka taky dost hlídala a určitě jsem nesměla tolik věcí jako moji vrstevníci. A to jsem jí o tom, kde jsem, nikdy nelhala - takže ne, neznáme to všichni :-P
A musím říct, že její chování chápu čím dál víc. Bydlíme už odděleně, ale stejně si dost často voláme. Ne proto, že bych se jí musela hlásit, ale proto, že já chci vědět jestli je v pořádku ona. V pubertě holt tyhle věci člověk nějak neřeší, ale uvidíš, že jednu ti taky doteče, že to není úplná samozřejmost, že jsou tvoji blízcí v pořádku. Věř, že to hlídání ze strany tvojí maminky není jen zbytečná buzerace, ona se o tebe opravdu bojí. Tak se s ní zkus v klidu domluvit na nějakých volnějších hranicích a nevymýšlej blbosti. -
5.12.2016 11:20
Předpokládám,že máš práci ,která ti dokáže zajistit samostatné bydlení,stravu a mnoho dalšího..Pokud ano,tak neváhej a můžeš se balit.Jak ti padne 18,můžeš vesele frčet do svého a nemusíš poslouchat.
-
3.12.2016 19:28Ahoj, sedmnáctko. Když dovolíš, přidám svou reakci. Je to krásný věk, co máš. Já jsem o nějakých 30 let jinde a mám dceru o dva roky starší od Tebe. Teď se Ti snad zdá, že mamka až moc "strká" nos do Tvých" věcí, ale mamka je Tvůj nejbližší člověk odmala a jistě Ti vždy pomohla a chránila Tě, ošetřovala.. A nepodporuje Tě i dnes hlavně finančně?Proto bych se přimluvila, abys jí třeba o svých plánech řekla a vyslechla si i její názor zkušenějšího. Ačkoliv netvrdím, že budete ve všem zajedno. Ze svého pohledu vím, co je to bát se o blízkého člověka, a to se nemění, i když už jsi skoro plnoletá. Zkus pochopit i ji, moc by si přála s Tebou vyjít v dobrém. Vždyť jsi od života to nejcennější, co má...a Ty máš navždy v ní oporu a lásku.
-
4.12.2016 9:12Uz toho holky napsaly dost a tak ti jen napisu pribeh ze zivota. Svagr v 18 odjel autem do sousedni vesnice za pritelkyni, tchyni slibil, ze v 8 bude zpatky... Kdyz nebyl doma, tak jak rekl vzala, tak si rekla ok, zachvilku dorazi, opozdil se. Zachvilku ji to nedalo a volala mu....nic...telefon vyzvanel. Tak sedla do auta a jela .... Kdyz prijeli na pul cesty, tak to tam uz jen blikalo a hasici ho vystrihavali z auta. Letel vrtulnikem a prvnich par dnu bylo nejistych. Dokazes si predstavit, jak se ona citila? Nikdo nevi, co se kdy komu muze stat a STRACH O SVE DITE MA VETSINA MATEK V SOBĚ A JE TO PRIROZENE! Pochop ji prosim. Dlouha leta s tebou prozivala detske nemoce, odreniny, ucila te vse a byt uz jsi dost velka, tak jsi JEJI DITE a to plnoletosti nezmenis
Jen si musite stanovit hranice a najit optimalni kompromis, aby se ona zbytecne netrspila steachem a ty se citila svobodna -
4.12.2016 22:00
Řeknu jen že tě to brzy přejde, zrovna teď potom toužíš,,zakazané ovoce,, to je asi normální, je mi 22 a mám dcerku teprve malou, a budu se o ni strachovat už celý život, je to to nejkrasnejsi a nejmilovanejší co mám a v každé mámě to je, potřeba chránit svoje dítě a pustit mladou holčinu jen tak do noci ,,pařit,, není moc bezpečné...
-
5.12.2016 8:50
neznám to! nebyla jsem tak nevděčnej spratek. byla jsem si vědoma, že mě rodiče živí, že sama bych se neuživila natož ve svém bytě. byla jsem si vědoma, že když jsem měla příliš učení, mamka zvládla domácnost jen s mojí minimální pomocí a když jsem ve škole stíhala, pomáhala jsem co to šlo. přespat někde jinde?? neexistovalo! nikdy jsem u žádný kamarádky nespala, párkrát u svýho kluka, ale to až když jsme spolu byli fakt dlouho a naši ho znali. rodiče se o svoje děti bojí a je to normální a též je normální si být vědom toho co pro tebe rodiče udělali a chovat se k nim slušně, nelhat, nepodvádět je (jsem u dědy a přitom spát jinde. mimochodem bych si vůůůůbec nebyla jistá, že to neví. možná ti to jen neřekla). mám už svoje děti, ale ještě si velmi dobře pamatuju jaký to bylo v tom věku. a nemysli si, nikdy jsem nebyla klidnej puberťák. možná bys potřebovala nějakej opravdu hodně náročnej sport, kde se aspoň částečně "vyřádíš"
to pomáhá, vlastní zkušenost nebo ještě líp-víc práce, nejvíc volovin každej vymýšlí když se nudí...
