Jak zvládat zachvaty vzteku a zlobení u 2,5letého syna?
Ahoj holky, jdu si k vám pro radu, neb už nevím, jak dál. Syn začal mít zachvaty vzteku a začal mě taky uplně ignorovat, když po něm něco chci, aby udělal nebo naopak nedělal. Nikdy před tím takové věci nedělal, vždycky se s ním dalo normálně domluvit. Ted, když ho chci oblíknout ven, je jak klubko hadu, ječi u toho, kope, musím se s ním doslova prát. Venku? Šli jsme dnes ze školky, klasika, nechtěl odejít, tak jsem ho vzala na ruky a nesla do šatny, ječel, vzpínal se...Kdybych nebyla ve 33 týdnu, tak to kašlu nevšímám si ho a nesu ho dál, ale neudržím ho ted dýl než chvilku, sotva ho pustím, utíká mi zase pryč nebo sebou flákne na zem, kde se svíéjí a řve. Nějak jsem ho oblíkla a šli jsme. Venku chtěl na klouzačky, řekla jsem, že ne, je tady zima, fouká studený vítr, chtěla jsem at jsme co nejdřív doma. Začal ječet, utíkat mi, když jsem ho chytla, smykl sebou na zem, vzala jsem ho za ruce, uplně gumový, je těžký takže jsem ho musela za chvilku pustit, zas mi utíkal, když ho chytnu za ruku, třískne se na zem a řve. Na zadek nepomuže, to začne řvát ještě víc, leží na zadech venku na zemi, když se k němu skloním, kope do mě, do toho chodí kolem lidi, myslela jsem, že se propadnu hambou. Pak mě prostě opustily síly, tak jsem popošla pár metru, opřela se o strom, najednou syn jako slunce, maval a smál se na lidi, co šli kolem, válel se tam v listí. Tohle ted dělá hrozně často, i doma, k tomu mě uplně ignoruje, manžel na něj platí, tomu stačí na něj huknout a je jak pipinka, ale já mužu mluvit klidně, durazně, durazněji, huknout na něho a nic. Začne řvat a svíjet se po zemi. Prosím existuje něco, jak to přežít nebo aby to přestal dělat? Mám před sebou ještě necelé dva měsíce těhotenství a já už fakt nemuzu. Dneska jsem to už ořvala, to ho mám mlátit? Naši měli vuči nám velmi autoritativní vychovu, zařekla jsem se, že nazor dítete pro mě bude duležitý a že jej budu respektovat, ale přece všeho s mírou. Tak jako já se snažím respektovat jeho měl by taky respektovat on mě.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.11.2014 13:11
mě v tomhle pomohly knížky "Koncept kontinua" a "Děti a pět jazyků lásky".
jinak já se divím že ho oblíkáš, když jsou mu už 2 roky pryč, určitě se zvládne oblíknout sám. já bych ho nechala ležet na zemi a řekla že jdu a šla bych, sama píšeš že když jsi popošla pár kroků nechal toho. musí mít jasně daný pravidla. chápu že když nechceš autoritativní výchovu kterou jsi měla doma, je těžký najít ten střed cesty.taky to zažívám, bohužel často sklouznu k modelu ze svýho dětství a pak jsem na sebe hodně naštvaná -
3.11.2014 13:44
Je to prostě úplně normální vzdorovitý dvouleťák, zkouší tě a má z tebe srandu...
Já být tebou tak ho netahám, nehoním, nechala bych ho vztekat se, třeba i venku na zemi a šla dál, schovala se třeba za strom(samozřejmě ho musíš mít pořád v dohledu), musí pochopit co ano a co ne, nějaké mlácení nebo napomínání, zakazování v tomhle věku nepomůže. Nech ho aby poznal důsledek svých činů. Také je otázka, jestli už takto nereaguje na tvé bříško, povídáte si o miminku?
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.