Jak rict 2 letemu diteti o umrti
Ahoj holky. Manzeluv tata umrel a resime doma jak to malemu, cerstve dvouletemu synkovi oznamit. Deda byl hodne stary, chodili jsme k nim tak jednou tydne na navstevu.Rict mu to chceme, jen jestli uz ted nebo az pujdeme k babicce. Na pohreb ho brat nechceme. Jak byste to udelaly vy? Dekuju moc za nazory.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.10.2016 17:41V lete umrela ma babicka (tatkovo maminka), male v te dobe byly 2 roky. Babi videla nekolikrat tydne ale po te co babi umrela se mala ani neptala kde je babi. Myslim ze je jeste moc mala aby neco takoveho chapala. Kdyz vidi fotku tak rekne ze je to babi ale kdyz prijedem na barak kde babi zila tak jako by si ani neuvedomovala ze tam nekdy babi byla. Takze jsem ji nic nevysvetlovala,pockam az se sama zepta kde babi je. Na obrad jsem ji taky nebrala,cekala doma s pritelem a pak za nama dorazily na posezeni s rodinou. Jinak preji uprimnou soustrast

-
16.10.2016 18:50
Já se přiznám, že našemu malymu (27 měsíců) bych nevysvetlovala nic. Zaprvé si myslím, že by to nepochopil, a za druhé ta informace pro něj nemá žádný význam. Pokud by se náhodou sám zeptal, asi bych řekla, ze daný člověk prostě odešel, že už byl hodně starý a že staří lidé prostě odcházejí.
-
16.10.2016 23:25Nevím, ale já bych řekla pravdu a nevracela se ktomu, pokud dítě nic neřeší. Dceři jsou 3r. Od nározeni mi mamka s babičkou a dědou hodně pomáhali, hlídali, hlavně, kdy se mi.narodil syn. Děda nám velice rychle a nečekaně zemřel. Váhala jsem, zda ji to vůbec říkat. Nic méně jsme ji vysvětlili, kde je děda, proč zemřel, atd... Řekla ano. Docela jsem si oddechli, že to dal neřeší. Bohužel řeší. Bere dědu, že žije v nebicku. Ale povídá o něm stále.
. Vím, že ve dvou letech to děti ještě nevnímají, ale já to beru i ztoho hlediska, že jí nemusím nic nalhávat...... -
16.10.2016 19:28
Synovi bylo 15 měsíců, když zemřel můj dědeček. Vysvětlovala jsem mu to podobně jako medulinek. O tom jak moc byl nemocný, že teď už je mu dobře, že ho hlídá z nebíčka atd. Když jsme poprvé přijeli se synem po dědečkové smrti k babičce, tak dědečka hledal a vykládal, že děda není.
Ještě i několik let poté si občas vzpomněl a rozplakal se s tím, že se mu po dědečkovi stýská.
Na pohřeb jsme ho tenkrát také nebrali.
