Jak byt šťastná sama?
Hezký večer 
Obracím se na vás s dotazem, který je jak vystřižený z časopisu.. ale ruku na srdce, jak být sama a šťastná? Právě mi skončil šestiletý vztah. Je mi sice jen 21 a život tím nekončí.. jenže... Já do nej byla zamilovaná od 13, pak jsme spolu začali chodit, prošli si blátem, koupili byt, mluvili o budoucnosti a miminku po vysoké.. Ted nemám nic. Ani přítele - někdo na koho jsem byla silně navázaná a troufám si říct závislá. Nemám ani domov - rodiče se rozvedli a já mezi nimi zase pendlovat nechci.. a sama jít bydlet taky nechci, utrápila bych se samotou 
Už jsem pomalu konzultovala vysazení antikoncepce na gyn.. občas nafoukla před zrcadlem břicho a pousmála se nad tím. Na rodinných křtinách a svatbách náš škádlili, že příště jsme na řadě my. A ted? Nevím co se sebou. Nechci skočit po prvním, který mi napíše. Navíc má problém s intimitou a bojím se ukázat se (jak duši, tak tělo) někomu novému.. nechci poznávat zase novou rodinu a zjištovat co má ten nový rád nebo jaké ma naopak mouchy.. Jenže na druhou stranu cítím, že jsem asi ten typ človíčka, co potřebuje vedle někoho usínat a vede někoho se probouzet, nekoho líbat, objímat, mít někoho.. Jak z tohoto vybruslit a nezbláznit se? Jak nemít chut ublížit si, když ho časem potkám (nebo uvídím na fotce) s jinou? Vím, že se s tím musím smířit a jít dál.. jenže já se tak strašně bojím, že už nikoho nebudu milovat tak jako ho a nebo když se to přece jen stane, že mi bude zase ublíženo..
Připadám si jako nula.. někdo kdo nebyl pro vztah dost dobrý, že byl vhozen do škatulky nezadaná mezi ostatní, které taky nikdo nechce. Byť jen zatím..
Vše tak bolí.. člověk by pro něj dýchal kdyby to bylo potřeba a on raději odejde.
Možná poradítě at jdu cvičit nebo do nějakého kroužku.. Jenže já cvičím, chodím do posilovny, chodím do práce, studuji, zajdu s kamarádkou na kafe.. Jen teda zábavy nejsou můj šálek kávy (hah, introvert ) a děláms tejné věci jako když sjem byla zadaná .. tak prostě nevím.. Nebo to co ted cítím chce prostě jen čas a přejde to? Děkuji za odpovědi a přeji krásný den
Související články v encyklopedii
-
Spolehlivá metoda proti početí
Hormonální antikoncepce
Chcete se stát matkou až v pravý čas? Berete milování zodpovědně a chcete se chránit? Seznamte se tedy s hormonální antikoncepcí.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.6.2019 23:05
Neboj, po, každém rozchodu má člověk pocity jako ty nebo podobné. Lék je jenom čas a to na všechno, vlastně už po 6ti letech byl i svým způsobem zvyk na druhém a proto to chce jen ten čas a jednou si řekneš jak si tak mohla přemýšlet
aby mohlo začít něco nového tak musí skončit něco starého a to je osud každého v životě chápu, začátky jsou takové vždy buď a nebo, ale tak to je vlastně i celý život neboj, bude lépe, soustřeď se na sebe a každým dnem to bude lepší a. lepší -
29.6.2019 22:22Chyba je spíš ve tvé hlavě. Šťastný by měl být každý nezávisle na někom jiném, protože náš život má přednost před životy ostatních. Šťastná, spokojená žena je vítězství a fajn muž je jen ,,třešničkou na dortu,,
Jistě, po 6ti letému vztahu se budeš nějakou dobu cítít špatně, že si zase nezadaná, ale začátky nového vztahu jsou vždy to nejkrásnější. A to tě v budoucnu čeká, to není tak špatná vyhlídka První láska bývá ta největší, to tak je. Říká se, že první láska je jako los, který nevyhrává, ale navždy si pamatujeme jeho číslo. Ale do dalšího vztahu si poneseš více zkušeností a budeš mít větší představu, co je pro tebe to pravé. -
30.6.2019 0:23
Áno, chce to čas. Dopraj si ho a do ničoho sa nenúť. Časom veľa vecí, ktoré popisuješ ako problémy vyriešiš. Liečenie po rozchode je individuálna a intuitívna záležitosť.
Ja som sa mala pred rokom vydávať, no a miesto toho som single. Mali sme byť posledný pár z partie, čo si založí rodinu. Poznáme sa roky... Ale pozerám sa na to z lepšej stránky. Rozchod ma veľa naučil, prinútil ma vyriešiť si vlastnú minulosť, posilnilo ma to. Neľutujem, že to takto dopadlo, pretože sa z kopy nešťastia stala silná žena.
Hlavne si treba uvedomiť, že byť single neznamená, že o teba nie je záujem, že si v niečom horšia ako ostatné. A hlavne v tvojom veku. Poznám málo ľudí, ktorým vzťah, čo mali v tvojom veku vydržal. Väčšina sa našla neskôr.
Každopádne ja mám 28 a nikam sa neponáhľam. Načo. To sú len naše predsudky, že ak nesplníme nejaké ciele v živote, ktoré vnímame ako normálne, tak musíme byť nenormálni. Ale kto povedal, že to tak naozaj musí byť? Nie je lepšie pracovať s tým čo mám a získať z toho maximum než plakať, čo nemám? Všetko je o uhle pohľadu. Môžeš sa ľutovať, že si sama alebo to využiť a napríklad ísť do zahraničia. Máš teraz veľa času, tak sa nauč niečo nové
