Dva roky nesmíme počít dítě. Jak se s tím srovnat?
Zdravím všechny,
prohledávala jsem internet a nikde jsem nenašla žádnou diskuzi na podobné téma, tak se obracím sem. Je mi 27 a s manželem jsme se chtěli za půl roku přestat chránit. Říkali jsme si, že tomu pak dáme volný průběh, chtěli jsme dítě do 30, takže by na to bylo času dost. Jenže co život nechtěl, manželovi našli nádor, naštěstí v rané fázi, takže prognóza je výborná, ale musí jít na chemoterapii a dva roky nesmíme mít dítě. Manžel má teď samozřejmě jiné starosti a já se ho snažím povzbudit a o tomhle samozřejmě nemluvím. Jenže když jsem sama nebo v noci, tak mě přepadávají chmury a mám starosti. Dva roky je strašně dlouhá doba. Těšila jsem se, jak ve 28 či 29 už budeme mít první dítě, máme vymyšlená jména a celkově jsme se už na to připravili a najednou tohle. A co když to pak za ty dva roky nepůjde? Bude mi 29, dneska má problém otěhotnět kdekdo a asi polovina mužů je po chemoterapii neplodných. Můj manžel má těch cyklů chemky málo a navíc i té méně agresivní, ale dopředu nám nikdo nemůže říct, jak to s ním bude. Samozřejmě jsme si už nechali zmrazit spermie, jenže krom toho, že takhle jsem zplodit dítě fakt nechtěla, znám ze svého okolí jen jeden případ páru, co se pokouší tímto způsobem otěhotnět, a to není zrovna šťastný příběh (mají za sebou už několik pokusů a pokaždé jim to nevyjde).
Snažím se být silná a před svým mužem o tom nemluvím, ale jsem z toho nešťastná. A mám pocity viny, že manželovi ještě chemoterapie ani nezačala a já se trápím tímhle. Ani nevím, co chci slyšet. Nejradši bych byla, kdybych znala někoho s podobným příběhem, kdo po chemoterapii neměl žádné potíže. Potřebovala bych uklidnit, abych svému muži mohla být dál pevnou oporou. Doktorka nám říkala, že je to v pohodě, že jsme mladí a zdraví a že většina jejích pacientů pak nemá s otěhotněním potíže. Jenže nevím, zda to neříkala prostě jen automaticky, abychom nepodléhali depresi. Co s tím?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.2.2015 20:36
Mrzi me to,chapu tve myslenky,ale opravdu je ted nejdulezitejsi,aby byl manzel v poradku a zdrav,vsechno ostatni by bylo stejne ,,k nicemu" mate spermie zmrazene,takze bud rada ze ta moznost je i timto zpusobem v takove situaci,jsou na tom lidi hur,nemaji zadnou moznost a maji proste smulu
neboj i pres IVF se muze zadarit hned a nikde neni napsane,ze to nepujde i prirozene,mysli pozitivne,vsechno dobre dopadne 
-
2.2.2015 10:49nevím jestli ti to pomůže, ale zkus se na to podívat z pohledu manžela... ať už to přizná nahlas nebo ne, bojí se smrti.určitě by teď nechtěl přivest na svět dítě ve strachu, že z něj může být pohrobek..... potřebuje tvoji podporu k uzdravení aby pak s tebou mohl dál plánovat děti a celej život. zkus to vzít z pohledu, že jste jedno tělo a to je teď nemocný a děti můžou být až po uzdravení. pokud by našli rakovinu tobě, asi bys taky myslela prvně na uzdravení a až pak na miminko protože bys nechtěl riskovat že z něj bude sirotek. nejsi ty a on. jste jeden
až vyřešíte nemoc, budete řešit miminko, ber věci jak jdou postupně a budeš mít lehčí život. žij dneškem, ne zítřkem protože dnešek ti uteče mezi prsty a zítřek stejně dnes nevyřešíš -
1.2.2015 18:14Tak to mě mrzí
... Já se snažím skoro dva roky o miminko a tak vím, jak je to dlouhá doba. Ale přestala jsem na to myslet a čas tak rychle najednou utíká, ale pravda je, že jsou zase chvíle, kdy na to myslím. Chtěla jsem si na to čekání pořídit štěňátko, které by mi ty myšlenky na miminko odsunulo pryč, ale bohužel přítel nechce. Vůbec ti tvou situaci nezávidím. Ale otázka - proč nemůžeš otěhotnět i při chemoterapii ? -
2.2.2015 13:14Znám ze svého okolí pár, kdy jemu našli nádor na varlatech. Nastala chemoterapie a odstranění jednoho varlete. Měl hodně špatný vývoj léčby. Děti neřešili....on už měla 2 z minulého manželství. Po ukončení léčby vyrazili k moři pro získání jiných myšlenek a ona i přes braní prášků otěhotněla. Lékaři nad tím jen kroutili hlavou, že podle nich měl mít naprosto mrtvé sperma. Ještě si dělali srandu, že utrácí zbytečně za antikoncepci. Ona jí prý hlavně brala ale kvůli sobě. Dneska mají cca 5-ti letého klučinu. Tak nevěš hlavu
-
30.12.2016 18:22Chtela jsem se zeptat, jak ti ti dopadlo? Mam na chlup strjny problem jako ty. Taky uz me to tak szira ze nevim co si pocit. A pritele s tim nechci otravovat. Dva roky mi bezi od zari, je mi 26, dite bych chtela ted a nemuzu. Mela bych byt rada ze je pritel zdravy, ale stejne jsem nestastna.