Co delat??
Dobrej vecer devcata, poradte mi prosim co delat ,kdyz muj lekar posila pritele na Spermiogram a ON mi rekl ze nejde :'( Co si o tom mam myslet ? 
jsme spolu skoro 5 let , a o mimi se snazime dva roky co nejim tabletky a porad nic A ON mi rekne tohle ....
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.4.2012 22:37Byl by ochoten přistoupit alespoň na možnost odebrat sperma doma a do hodiny ho tam dovézt? Je to možnost...
-
2.4.2012 23:09Já na to mám názor takový, že muž má právo se rozhodnout. Já kdybych byla v tvé situaci, tak bych svého partnera nepřemlouvala, protože vím, že by to pak bylo ještě horší. Každý by tuto situaci řešil podle svého, ale já bych dala partnerovi svobodnou volbu se rozhodnout. Nevím, kolik vám je let, jak moc na mimi "chvátáte", ale já bych nedokázala svého partnera přemlouvat. Hodně štěstí.
-
3.4.2012 0:44nedělej nic. když nechce, nechce, je to jeho rozhodnutí. je to samostatná a svobodná osoba, není tvůj otrok nebo pejsek, který musí poslechnout na slovo. muži potřebují svobodu. já osobně bych na vyšetření plodnosti také nešla....
-
3.4.2012 11:23
Ahoj, tak mě tohle také před půlrokem potkalo. snažili jsme se rok a půl o mimi, a pak sem to řekla doktorovi, udělal mi krev a dal mi nějaký prášky....a řekl, že mám donést manželův vzorek. Doma sem to řekla a on, že je to trapný a nechce. Tak sem mu jen řekla, že mě to od něj mrzí, že ho nutit nebudu, ale ať se podívá co musím podstupovat já a že když se to jednou chytne do kelímku si myslím, že ho to nezabije, pokud o to mimi stojí a vidí že to fakt nejde. No zamyslel se a nakonec svolil...spíš si myslím,že měl strach, aby byl v pořádku, ale výsledek vyšel výborně a teď je hrdej že ví, že má šikovný kluky.....takže sem ho nenutila jako běž tam a dělej, ale spíš sem šla na něj oklikou, jak mě to mrzí....
-
3.4.2012 10:13Na rovinu mu rekni, jestli je strach silnejsi nez touha mit dite, tak ze to respektujes. A dal bych to neresila. Pokud sam nechce a ty ho k tomu dokopes, v pripade, ze bude neco spatne svede vinu na tebe a to moc dobre neni.
Ma udelat jednu vec, o proti tomu co ceka tebe, je to smesne. To by si mel uvedomit. -
3.4.2012 17:11Nutit nikoho nemá smysl. Znám případ, kdy žena "vmanévrovala" svého chlapa do všech vyšetření. Píchala si hormony a pak jí ten chlap nedorazil ke konečnému odběru sperma na oplodnění. Rozešli se..... Chce to vše s partnerem (manželem) probrat, vysvětlovat a přesvědčit se, že jste na stejné lodi, a že po tom děťátku toužíte oba stejně. Protože pokud ne - může to ošklivě dopadnout
. Přeji, aby to nebyl Tvůj případ a chlap byl jen ten "sobec" (jak tady píšou ostatní), který má strach z neplodnosti. -
3.4.2012 17:37
No ani se to tu nedá číst vše snad.. muj názor, nebo respektive moje praxe?
Už když jsme si řekli že se o miminko pokusíme, muj manžel-tehdy přítel měl předem obavy že mu to nepujde, že nebudem mít miminko..uklidnila jsem ho at na to nemyslí a at to nechá osudu a potom se uvidí a zeptala jsem se ho, kdyby byl s tím tedy jakýkoli problém z čímoli strany, jestli by byl ochoten na vyšetření...říkal že asi ano, ale představit si to neuměl a bral to jako poslednější variantu..
No nakonec na to došlo..sice pul roku po snažení teprve, ale to jen náhodou.. měla jsem šílené cykly po vysazení HA a tak jsem chtěla aby mi to dr. srovnal abych mohla nějak normálně fungovat-už mě to obtěžovalo..a dr. věděl, že se snažíma a tak řekl že rovnou nejdřív vyšetříme chlapa a pak se uvidí jestli má smysl se ve mě štourat.. jak sám řekl- u chlapa se ví hned, u ženský je to problém na dlouhou trať. A tak jsem to doma s mým probrala, nenakázala jsem mu nic, jen mu řekla co mě řekl doktor..nechal si pár dní ale bylo vidět hned že asi jo..nakonec šel a takových spermiogramů nakonec podstoupil víc, ptz se ukázali jeho obavy..ale miminko moc chtěl a tak se podle toho i choval
-
3.4.2012 7:46
Víš ono je to pro chlapy dost choulostivé. Zkus mu v klidu říct, že bys miminko moc chtěla a tohle je ten nejjednodušší krok jak zjistit jestli je něco v nepořádku, že chápeš, že se mu tam nechce, ale že by vám to pomohlo. Dej mu pár dní, ať si to v hlavě srovná a třeba si to rozmyslí.
-
3.4.2012 8:31To teda fakt nechápu, když jsem poprvé nemohla půl roku otěhotnět, šel tehdejší manžel na spemiogram bez "keců", přece to dítě chceme oba a já byla na gyndě pečená vařená a chlap nemusí nic, jen TO jediné!!!! Druhý manžel měl jako puberťák problémek a na spermiogram šel dříve, než jsme se vůbec začali snažit. Prostě abychom oba věděli, že jsme OK a případný problém se dá řešit, ale čím je chlap mladší, tím lépe to jde, naopak čím je starší, tím je to horší.
Podle mě je tvůj chlap sobec, když tebe nechá chodit na gyndu a neustále podstupéovat vyšetření, když vyšetření chlapa je nenáročné a pro něj nebolestivé....
Nakonec i můj druhý manžel bylo a je OK, máme už celkem tři děti... -
3.4.2012 8:45
Takovou situaci opravdu nezávidím...je možné, že partner nechce dítě tak moc jako ty..proto není ochoten podstoupit všechna vyšetření..zkus si s ním promluvit.
-
3.4.2012 9:26
ahoj, měla sem podobný problém. manžela sem k tomu přemlouvala 4 měsíce. výsledek víceméně 0 i proto, že odběr se mu stejně nezdařil. možností pro tebe může být zajít na postkoitální test v době těsně před ovulací, tak se aspon něco málo zjsití - jestli spermie jsou, jestli se hýbou, a jestli je ty nezabiješ než doplavou kam mají.
a jak píše Ammi - pro chlapy tohle není snadné, obvzlášt když by se mohlo přijít na chybu u něho. pro ně je mnohdy lepší ta sladká nevědomost, že se enví, jestli je problém u nich, než zničující jíistota, že oni mít dítě přirozenou cestou nemůžou. -
3.4.2012 10:09
Je mi strašně líto, jak se ten tvůj chová
Když se mi rozhodli, že chceme mimčo, tak jsme ho chtěli oba (povedlo se po 3 měsících) a když jsem mu řekla, že jsem těhotná, tak řekl, že už se bál, že je něco špatně a chtěl se v týdnu objednat k doktorce, aby ho vyšetřila a poslala na sperio. Snažili jsme se chvilku a on to stejně bral dost vážně. Tvůj muž se asi bojí toho, že by výsledky byly špatné a asi s tím nic neuděláš. Jedině mu můžeš říct, že když nechce na spermio, tak si vezmete anonymního dárce a bude to vyřešené. Že miminko chceš a když on ne, tak že to uděláte jinak. On si asi neuvědomuje, že je snažší udělat spermiogram, než všemožná vyšetření u ženy.
To je teda hrozný chlap
-
3.4.2012 10:52Měla sem to hodně podobný. Zkoušeli sme a pořád se nedařilo. Nakonec doktor napsal mně prášky na podporu dozrávání vajíček a manželovi papír na spermio. Když sem to doma vytáhla, tak mně bylo řečeno, že prášky si klidně můžu jíst, ale že on na žádný spermio nepůjde. Bavili sme se o tom už dřív a on to pořád odkládal a teď prostě řekl, že ne a hotovo. Snažila sem se mu vysvětlit, že to po něm nechci proto, že si myslím, že on má problém, ale protože potřebuji ujištění, že z jeho strany je všechno v pořádku a že tedy stačí prostě jenom počkat a ono se to povede. Že takhle se každý měsíc trápím a nevím jestli to vůbec půjde a když by se jeho vyšetřením zjistilo, že je v pořádku, tak bych byla mnohem klidnější a prostě bych čekala. Dopadlo to tak, že se dva dny neukázal doma, pět dnů se mnou nemluvil a pak si prostě sedl a řekl, že nad tím přemýšlel a že asi fakt nemá cenu to odkládat, tak že ho mám objednat ať víme na čem sme.
Podle mě se mu do toho zaprvý prostě nechtělo a zadruhý měl jednoduše strach z toho, že by se mohlo zjistit že to nejde kvůli němu. -
3.4.2012 11:12Je fůra chlapů ješitů, kteří si nedokážou připustit, že by neplodnost-chyba mohla být na jejich straně, znám jedno takové manželství, žena naprosto v pořádku, muž se odmítl dát vyšetřit a tak zůstali bezdětní, byť by třeba šance byla. Takže byste si o tom měli asi velmi vážně promluvit a pokud dítě opravdu chceš a přítel ne natolik, aby byl ochotný se tomuto podrobit a připustit, že i on může být zdroj problému, pak už si musíš rozhodnout ty, zda s ním nadále setrváš, nebo si najdeš někoho, s kým to nakonec půjde. Já osobně jsem děti vždy moc chtěla a pokud by manžel tohle odmítl, asi by to pro náš vztah byla konečná, láska neláska, protože pro mě život bez dětí ztrácí smysl, ale každá tohle máme jinak a řešení a rozhodnutí je a vždy bude prostě jen o vás dvou.....každopádně za mě je to ješitný sobec, buď dítě chce a tebe miluje a pak se podrobí i tomuto pro něj potupnému vyšetření a nebo ne a pak bych ho poslala do háje, asi tak...
-
3.4.2012 12:32
Normálně si s ním promluvit jako ženská a vysvětlit, o co jde. Žádné nucení..
. Vysvětlit mu, co ho čeká, že se pro něho jedná doufám snad jen o několik málo minut a že jde o to, aby se třeba zjistilo, že on je V NAPROSTÉM POŘÁDKU 
a tím pádem se doktoři zaměří na tebe !!!
Zkus mu to vysvětlit nějak tak. Že se prostě jen ujistí, že je u něj vše OK, ale že je třeba to podstoupit. Třeba to i jinak příjme, tu skutečnost.., že by tam holt prostě měl jít..
-
2.4.2012 22:28Co máš dělat?Nakopat mu pr....
Je mi hnusno z takových chlapů.Ale bohužel s tím neuděláš myslim že nic.třeba ti tu holky poradí.Hodně štěstí.
