Biologické hodiny tikají

Otázku položila: sevcikova16 13.8.2010 14:18

Zdravím, bude mi 20 let, a už víc jak měsíc a půl cítím, jako by u mě začaly tikat biologické hodiny, cítím obrovskou touhu mít dítě, ale vím, že zatím rodinná situace mi toto nedovolí a navíc mám před sebou ještě 3 roky školy. Myslíte, že je to v tomto věku normální, nechala jsem si napsat antikoncepci, a doufám, že mě to při užívání přejde. Mám pocit, že mi to začíná lést na mozek, rozplýváms e nad každým mimčem, nebo maminkou s bříškem, chodím do obchodu s dětským oblečením a pomalu vybírám. děkuji za odpovědi.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Je to naprosto normální. já to mám od 19-ti a ještě mě to nepustilo (je mi 34). Bohužel se nedaří, ale to je jiná kapitola. Pokud máš před sebou 3 roky školy, tak ji dodělej (zase není kam spěchat) a pak si založ rodinu :D.

  • Simone13.8.2010 19:03

    I za sebe můžu říct, že je to naprosto normální. Já tu touhu začala pociťovat v 19, kdy jsem nastoupila na VŠ a byla jsem tehdy krátce s přítelem. Racionálně jsem věděla, že mít dítě bez peněz a příbytku je hrozná nezodpovědnost, ale přírodě neporučíš, takže jsem si pořídila kočičky a naplno se vrhla do studií, abych se aspoň trochu zabavila a nemyslela na to tolik :-D Teď je mi 23, přítele mám stejného a touhu taky a doufám, že za dva tři roky si to mimčo pořídíme. Tak bychom si to tedy přáli.Proto je podle mého nejlepší střední cesta - mít partnera,který chce také dítě, alespoň minimum peněz na uživení ďěťátka a jít do toho. Protože čekání na dokonalé podmínky může být nekonečné a člověk pak toho může litovat. Takže neuspěchat, ale ani to nepřehánět s čekáním.

  • Ahoj, je to normální, já jsem takový návaly měla postupně celou VŠ, v jednu chvíli jsem moc chtěla (když jsem měla nějaký zpoždění, tak jsem i doufala, že to třeba přijde), pak jsem zase si to neuměla představit se školou dohromady, že bych si to neužila a moc stresu najednou, ale bylo to úplný prd proti tomu, co zažívám teď, když jsem dostudovaná, zabydlená ve vlastním bytě a jakž takž zajištěná a vím, že si to můžu dovolit a že to dítě je to jediný, co mi už chybí ke štěstí. Ale rozhodnout si to musíš sama, jsou holky, co to v pohodě zvládají, moje spolužačka měla první dítě ve třeťáku, druhé hned po státnicích za 2 roky a je šťastná a spokojená, všechno zvládla, ale záleží na tom, jaká prostě jsi a jestli máš aspoň nějaké zázemí, kde může vyrůstat spokojené miminko.

  • Ahoj,já myslím že je to naprosto normální,tělo prostě cítí,že jsi zralá...já jsem vyšla školu a dost mých kamarádek taky touží po miminku a je jim 20...

  • dzusinka13.8.2010 14:29

    To znám. Je mi 22 a poslední rok byl dost hormonálně ulítlej. Každý měsíc okolo ovulace jsem začala koukat po kočárcích. Po ovulaci mě to trošku přešlo, ale vydrželo to až do další, kdy se to zase začalo stupňovat. Trvalo to asi půl roku, po kterém se mi podařilo se přesvědčit, že bych teď nemohla miminku dát to, co by si zasloužilo, takže počkám po studiích a zatím se mi to takhle daří držet :). Soustředila jsem se víc na to si užívat života a studovat, abych pak nemusela ničeho litovat a mohla jít do mateřství naplno. Je dobrý si uvědomit, že s miminkem by ti tohle všechno uteklo a že teď je ta nejlepší doba si všeho užít. Jo a pomůže přestat chodit do těchto obchodů a vybírat věci, protože člověk tím vybíráním sám sebe tak trochu přesvědčí, že by to vlastně šlo.

  • Taky myslím, že je to normální a ono se to docela i střídá. Já třeba začala mít "miminkovské pocity" už někdy v šestnácti. Pak to zase zmizelo - nebo spíš racionální část mého mozku mi říká, že je to ještě kravina, ale ta pocitová ví, že by byla moc šťastná, kdyby se třeba stala "nehoda". Teď je mi 24, začala jsem brát další antikoncepci a pracovat a zase cítím, že chci být ještě tak ty dva roky v práci a pak by to bylo fajn. Mění se to s momentální situací a partnerem. Občas si třeba uvědomím, že je to opravdu už závazek na celý život a že nevím, jestli to zvládnu a jestli si vůbec dovedu představit, co mě čeká. Pak si zas říkám - ještě si užívej, dokud můžeš, až přijde ten pravý čas, už bude racionální i citová stránka ve shodě :)

  • ...Já to měla přesně jako ty. Já už chtěla děti od patnáci a sem tam si i koupila dětskej hadérek:) A od mých 17ti už bylo i s kym počít:) Vždycky sem měla období, že nutně chci miminko a vždycky mi přítel domlouval, ať ještě s miminkem vydržím. (prý kvůli málo penězům, rozestavěnýmu baráku atp.) No a teď je mi skoro 28. Peníze máme stejný, dluhy taky a barák napůl obyvatelnej. Podařilo se mi přítele konečně přesvědčit...Už rok se snažíme. Jenže teď je to jiný, teď už nechci dítě tak doopravdově... teď chci spíš dítě kvůli práci ve který už to psychicky nemůžu vydržet a taky kvůli biologickým hodinám. I to dělání dětí mě už po desetiletém vztahu ani nebaví... Prostě mrzí mě, že už to nevyšlo dřív a že mě přítel tenkrát nechápal. Sám teď vidí, že to s tim oplodněním není taková sláva. A i kdybych teď měla např. pětiletý dítě, vůbec nic by se nestalo... Je to jen názor z druhého úhlu pohledu a tak mě dneska mrzí, že sem tenkrát dělala, to co dělají mladý lidi dnes. Čekaj až bude vše připaraveno... Ano, je to zodpovědný... ale na úkor toho, že pak už třeba to dítě zas až tak dobře "vytvořit nepůjde". Je to docela pesimismus ale nediv se, já to včera totiž zase dostala :,(

  • Já to mam už taky od nějakejch 16-ti...a jelikož jsem začla chodit v patnácti s mym nynějším přítelem tak jsem mohla i začít plánovat početí hodně brzo...no a ted je mi 21 a jsem konečně po dvou letech těhotná a vůbec toho nelituji že jsem začla tak brzo...mam třeba kamarádku které je 28 a vůbec nepřemýšlí že by děti měla...říkala nejdřív v 35 letech...takže každý to má jinak hold někdo je rodinný tip a někdo ne...ale určitě je to normální...

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 212 otázek, kterým se dostalo 271 557 odpovědí a 409 734 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist