Beznadějné

Otázku položila: Anonymní uživatelka #46250 29.9.2011 11:04

Ahoj holky,

tak jsem se minulý čtvrtek vystrašila z jedné kapky krve na toaleťáku, na pohotovost jsem se vydala s velkou nadějí, že to byla jen jedna kapka. Byla jsem ve 12. týdnu. Dnes už 6. den jsem bez miminka protože ta jedna kapka krve způsobila, že mi přišli na zamlklé těhotenství a v pátek jsem byla na revizi. Jsem uplně na dně. Dnes jsem chtěla v práci oznamovat, že končím, že se nebudu dál stresovat a zůstanu si v klidu doma. Všechno bylo tak krásné a my tak neskutečně šťastní. Teď jsou z nás dvě hromádky neštěstí, každá na druhé straně republiky, protože manžel pracuje po celé republice. Nemůžu přestat brečet, nevím co bude dál. Mělo to být první miminko, čekali jsme na něj 16 měsíců a takhle to skončilo. Všechno je to ještě podpořené tím, že jsem chtěla pryč z práce, ve které se mi nelíbí, ale nemůžu nic jiného najít, manžel nechce tak daleko jezdit, ale taky ještě neměl štěstí na jinou práci, vůbec nevím, jak máme zkusit jít dál. Jak začít...

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • ahojky ... zažila jsem nedávno něco podobného, i když u tebe to bylo o dost později, já potratila samovolně v 6tt .. taky jsem to musela už říct .. s přítelem jsme se moc těšili .. ale hold tomu osud nechtěl :( .. jen jsem ti chtela napsat a trochu tě utěšit, že naděje nikdy neumírá a v téhle chvíli je hlavní dívat se dopředu. Připomeň si, co horšího se děje jiným, kteří se z toho vybrabali - vím, zní to teď asi trochu krutě, ale je to taková úspěšná útěcha. Jenom já mám kolem sebe dost těch, co potratily už v hodně pokročilém těhotenství, musely rodit mrtvé miminka, nebo potratily třeba trochu dříve, a ty malinké tvorečky drželi v ruce, když potrácely .. je to fakt hrozné, co se v poslední době děje, je toho kolem nás víc a víc a musíme se všichni navzájem podoporovat, protože bez toho to jde mnohem hůře. Musíte se s manželem podporovat v tom, že to půjde znova a nezoufej, po revizi se těhotní lépe, než před ní, neříká se to nadarmo!!! Četla jsem teď jeden příbeh o tom, jak nějaký pár se snažili přes dva roky o miminko, nakonec otěhotněla, ale nevyšlo to, potratila v 9. tt .. no a pak zapadla hned po první nebo druhé menstruaci .. věř tomu a snaž se myslet na budoucnost, zase se to podaří a narodí se Vám krásné miminko, a budeš si říkat, že to strašně rychle uteklo. Přeju hodně sil a naděje a pevné nervy, a hlavně - ať se na testu objeví // co nejdříve to půjde !! :)

  • Ahojky taky jsem zazila presne to co pises jedna kapka a hned to byl potrat neboj ja prozila potrat jeste aj v 21tt a to je horsi nedokazes si predstavit co ti to udela s psychikou kdyz citis malicke jak kope a ty ho musis dat i tak pryc.Hlavu vzhuru ono to prijde hlavne se nesmis psychicky nicit je to hnusne ver mi zazila jsem to vim o cem mluvim ono to jednou prijde.Jen musis byt v klidu stesti se taky na tebe obrati a chlap je nejvetsi podporou.HODNE STESTI

  • Ahojky.Vím jak Ti je taky jsem to zažila.Také dokonce jsem brala prášky na uklidnění.Pač po revizi jsem pořád ze spaní slyšela plakat miminka.Bylo mi hrozně.Tobě přeji ať je brzo všechno ok.

  • Tak to je mi strasne moc lito,dokazu si predstavit co prozivas a verim,ze to strasne moc boli,ale mas muze,ktery te miluje a priste to urcite vyjde,musis verit a snazit se dat psychycky dohromady,nebude to hned,ale casem to bude lepsi,ja ti drzim palecky a preju moc moc moc sil.Urcite se brzy miminka dockate,i ja na neho cekala neuveritelne dlouho,prosla jsem si peklem,ale vyplatilo se.Hlavne musis verit,to je dulezite...

  • Holky, vy jste všechny tak strašně silné, kdyby se mi něco takového stalo...vůbec nevím co bych dělala :(
    Návrh pro tazatelku: co takhle zkusit najít práci, tam kde pracuje manžel i s tím, že byste se museli přestěhovat, přijdeš aspoň trošku na jiné myšlenky...

  • držím pěsti a přuju jen to nej!!!

  • Ahoj. Mám obdobnou zkušenost (bohužel několikrát, ale naštěstí už se zadařilo - takže naděje umírá poslední). Doporučuji ti nechat si napsat neschopenku u gynekologa, event. obvoďačky (neměl by být problém na ní zůstat až dva měsíce, dokud se nevzpamatuješ). To co prožíváš může být i tzv. postinterupční deprese a pokud to nebude postupně časem přecházet požádala bych o pomoc odporníka, který ti pomůže znovu najít psychickou rovnováhu a naučit se dívat na svět trochu veseleji. Držím moc palečky!

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 695 otázek, kterým se dostalo 273 822 odpovědí a 411 012 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se