Baví vás to doma na rodičovské?
Ahoj,
docela by mne zajímalo, jak se vám líbí doma na rodičovské? Myslím tím doopravdy. Nebaví mne být doma s dvouletým dítětem, plácat bábovičky, číst stupidní říkanky, stokrát vykonávat ty samé rutinní úkony... Samozřejmě, když se mne ptá okolí, tak si to pochvaluju a tvrdím, jaký je ten můj brouček poklad a rodičovská "dovolená" že je skvělý relax, ale popravdě řečeno - modlím se, abych už mohla jít do práce. Ještě mi zbývá vydržet doma rok a za tu dobu mi nejspíš hrábne. Máte to stejně nebo jsem exot?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.8.2014 18:44A proc nejdes na brigadu? Ja na ni chodim od 11 mes malyho, protoze penize potrebujem a je to super, ze tak vypadnu od svych beznych materskych povinnosti a jsem mezi lidmi. Stejne jako se schazim s kamaradkami. Samozrejme, ze malyho miluju a na materskou jsem chtela, ovsem to neznamena, ze celou dobu nebudu delat nic jinyho, to by mi hrablo.
-
2.8.2014 18:57pracuju kazdy mesic par dni od maleho 4 mesicu a je to opravdu super kombinace..tesim se do prace, pak si uziju praci, pak se zas tesim az budu s malym doma...
-
2.8.2014 19:33Souhlasím s předchozími příspěvky, já se na rodičovskou moc těšila a všem říkala, že do práce se nepohrnu. Okolí se smálo, ví, že svou práci miluju...teď je dceři rok a na zkrácený úvazek se vracím. Věřím, že to bude prospěšné nejen pro mě, ale i pro dceru, protože pak se budu těšit i na to pískoviště a každodenní rutinu.
-
2.8.2014 19:46tak já na dohodu vypomáhám do práce. záleží na tom, kolik je kdy práce, někdy je to čtvrtúvazek, někdy jen pár hodin za měsíc, někdy více. bohužel, většinu práce dělám z domu, až na výjimky, tak z té rutiny moc nevypadnu a je to více únavné hledat ten volný čas an práci.
taky sem se na rodičovskou těšila jak si odpočinu a místo toho mi začlo hrabat a hlava přestala pracovat na výkon, jak dřív. takže pokud máš pocit, že tě to doma "ubíjí" a máš k dispozici hlídání (třeba prarodiče, kamarádky,...) tak zkus nějakou brigádu mezi lidma, nebo alespon někam "vypadnout" na cvičení. -
2.8.2014 20:13Jsem doma kratce a z prace mne drzi stale ve strehu
nastupkyne ani po 6 mesicich si neni jista se spoustou veci a tak porad radim co a jak. Udrzuji s kolegy kontakt, obcas vyrazime s malym za nima na navstevu nebo na obed. Az trosku jeste povyroste, tak mam predbezne domluvenou praci z domova.
Kazdopadne je dulezite si neco najit a venovat se i sama sobe. Nevim co jsi pred ditkem delala, ale ja se treba stale zajimam o novinky v oboru a snazim se nevypadnout z anglictiny, takze kdyz je chvilka, tak ctu v anglictine nebo na webu zjistuji, co kde je noveho. -
2.8.2014 21:02
Já se těšila vždycky na mimčo a že si budu doma užívat. Po pravdě jsem si užívala, ale taky mě to začalo ubíjet. Přestěhovala jsem se k příteli, po půl roce jsme se vzali a prakticky jsem tu nikoho neznala a doteď skoro neznám. On tu měl plno přátel, ale jel na rok pracovat jinam a nejdnou to prořídlo. Pak mají někteří rodinu, on taky a prostě je člověk jako rodič najednou odstrčenej.
Takže mě to taky začalo docela ubíjet. Jsem typ, co prostě nemá rád svičení, atd, kde je prostě plno mamin s dětma. Neumím se začít jen tak s něčím bavit a i když jsem ěvděla, že dcera by byla nadšená, stejně jsems e stranila a radši šla na písek, kde bylo max jedno dítě, byl tam klídeček. S pár maminama jsems e seznámila přes bazárek městský, ale i tak tu nikoho nemám. Kontakt udržuji na dálku s těma, co znám z dřívějška, tady je lidí minimum. Malá už chodí dco školky - tedy byla před prázdninami a jde zase od září, takže vyžití má, já hledám práci, ale i když je to doma docela pohoda - pustím kolikrát malé pohádku a čtu si, atd, prostě mám relax, stejně mi právě jiné místo a lidi chybí.
Takže Tě částečně chápu v tom, že Tě to "nebaví". Ale co se týče výtvorů, písniček, říkanek, to mám ráda. Denně před spaním já, nebo manžel, čteme, zpíváme, i přes den kolikrát při procházce. Teď mě spíš otravuje fakt, že malá furt mele, pusu nezavře a jak je do toho ještě furt A proč to a tamto, no šílíme kolikrát, že musíme opravdu huknout, aby byla aspoň na chvíli potichu, protože nám z toho jinak hrabe.
Takže asi tak z mé strany
-
2.8.2014 22:03Já byla doma 15 let postupně se třemi dětmi, sice to nebylo vždy zábava, ale ty děti jsem moc chtěla a dnes jsem ráda, že jsem si je vychovávala sama. Neměla jsem a nemám pro děti hlídání, takže nějaké brigády nepřicházely v úvahu. Manžel má těžkou práci a hlídání o víkendech by fakt nedal....
Spousta věcí mě nebavila, ale když byly děti trochu větší a dvě, už si hrály spolu a bylo to super. Dnes je dětem 16 let + 12,5 roku + 8,5 roku a jsou moc šikovné.
Taky mi to občas lezlo na mozek, tak mi manžel zaplati fitko, kde jsem se věnovala sama sobě a zvyšovala jsem si sebevědomí -
2.8.2014 22:10Uprimne jak kdy. Jsou dny, kdy jsem takhle opravdu stastna a dny, kdy jen prezivam, at uz je vecer. Jak psala vyse Martasek, taky me sroceniste na piskovisti nebo v hernickach desi, takze chodime tam, kde moc mamin neni. Snazim se ale prekonavat se kvuli malemu, jednou za cas propadam pocitu viny, at se nauci si vybojovat sve misto mezi jiny.i detmi. Priznam se, ze ja zas nemusim takove to sezeni v pokojicku a stokrat dokola si posilat dve auta nebo stavet vez... Strasne jsem se tesila prave na to, az budu malemu cist, ale jeho to vubec nezajima, neumi zustat potichu a naslouchat. Kdyz treba vidim moji mamku, jak s malym blbne, neustale vymysli nejake kraviny, ze kterych je syn nadseny, tak me moc mrzi, ze ja tohle neumim. Ale kdyz si to srovnam celkove, prace, co jsem driv delala byla hrozna, z tohohle hlediska bych nejspis na materske vydrzela i deset let. Prece jen, sef se k vam vecer neprituli (nebo k nekomu mozna jo, ale neni to takova ta detska uprimna laska
, prace se na vas neusmeje a neudela vam "mala, mala", kdyz vudi ze jste smutna. Ale kdybych mela pred rodicakem praci, co me bavi, udelala bych to jako holky, nastoupila bych tak ve dvou letech zpet na castecny uvazek. Ono opravdu je treba cas od casu od materskych radosti i strasti vypnout. -
2.8.2014 22:11Tak já se na mateřskou moooc těšila. Mé zaměstnání vyžadovalo kontakt s lidmi a to i s velice nepřijemnými. Už jsem z toho byla unavená, znechucená a do práce jsem někdy šla s odporem. Byli ale i dny, kdy mě to moc bavilo, ale i tak jsem cítila, že potřebuji změnu. Vím, že bych ale neodešla kvůli dobrému finančnímu ohodnocení a tak to nakonec těhu vyřešilo samo. A teď si užívám jiné psychické vypětí
