5 dni po porodu - jak se nezhroutit?
Stale jsem v porodnici (po cs) a zitra doufam uz pujdeme domu. 5 dni jsem nespala vic nez hodinu denne, zacinam usinat za chuze. Stresuje me asi miliarda veci a kazdy den brecim ze mi to fakt nejde. Me to nejde, dcera je uzasna. Sestricky mi radi, pomahaji, podporuji... manzel se snazi taky... vzdycky mi dodaji silu a elan ze vsechno bude ok ale pak to na me vzdycky padne. Necekala jsem, ze to bude tak slozity.... snazim se byt v pohode aby to mala ze me necitila ale dneska uz mi to nejde... navic cela rodina neustale vola,pta se na veskere detaily ohledne kojeni a tak... a me to neskutecne rozciluje. Nemam cas brat jejich hovory, nechci se o tom bavit, nemam zajem o milion rad, ktere jsou jine nez od zdravotnich sester. Mama me premlouva at prijedu na tyden k nim, aby mi radila (take detska sestra) ale ja chci hlavne domu a byt v klidu. Rekla jsem to nekolikrat a stejne... do toho me boli hlava z toho vseho a zada z vecneho ohybani.... ja se asi zblaznim!
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.1.2018 17:01
Ty stavy jsou úplně normální, bohužel. Jde o to se z nich vylízat, aby se nezhoršovaly a netrvaly dýl než šest neděl. Jinak co se týče rodiny... Jestli tě stresují telefonáty, příbuzné popros, ať ti nevolají. Pokud by dal prudili, vypni telefon. Pusť si k tělu jen toho a ty události, které tě nabíjejí. Jinak držím palce, šestinedělí je prostě masakr. Vždycky se směju, když si tehule stěžují na různé nálady, páč to pravý peklo přichází až po porodu.
-
2.1.2018 21:06
Je to zcela normální. Miminko i ty si zvykáte na zcela novou situaci. Je zcela logické, že to nebude procházka růžovým sadem. Ale uvidíš, že doma to bude lepší. Domácí prostředí ti pomůže, manžel malou chvilinku pohlídá zatím co ty si dáš třeba sprchu a na 20 minut spočneš. Uvidíš, co to udělá za divy! A telefon - řekni manželovi ať vyřídí rodině, že si potřebuješ odpočinout a nechceš, aby tě někdo rušil. Tohle je něco, co většina normálních lidí chápe a ti co to nechápou ať jdou do háje. Prostě jim to vždy típni když budou volat. A maminka jestli může, ať přijede k tobě. Mě to teda přijde hodně zvláštní, že prosí tebe ať přijedeš s malou k ní - miminko potřebuje být v klidu a ne aby ho tahali někam, kde pak nebude.
Tyhle stavy nepřejdou hned, ale kolem toho 6. týdne by se to mělo uklidnit. Uvidíš, že do té doby už zjistíš co a jak s malou a všechno si to sedne. Bude lépe!
-
2.1.2018 17:11Zkus se svěřit některé sympatické zdravotní sestřičce. Mozna by ti mohla i zaridit pohovoe u psychologa, kdyz jsi v porodnici tak by ti mohli vyjit vstric. Akutni cs byva pro zenu po psychické strance hodne těžký, je to normální. Ale je důležité to nekomu říct, lékaři nebo partnerovi.
-
2.1.2018 17:23Mela jsem to uplne stejne. Brecela jsem kazdy den v porodnici. Byla jsem tam tyden, mala nechtela prso, mela jsem deprese, silene bolesti po cisari a stvalo me, ze spolurodicka na pokoji tam mela porad chlapa, a ja jsem tam byla sama. Muj prisel tak na pul hodiny denne. Bohuzel jsem navic nemela stesti na sestricky, tak me buzerovala jedna prijemna. Doma to trvalo pres mesic, nemohla jsem se zbavit sileneho strachu a depresi. Ale vydrz, to prejde vazne. Drzim pesti.
-
2.1.2018 19:38Jak radej holky, vypla bych, nebo nezvedala telefony. Nevyzadane rady ignoruji (jedním uchem tam a druhym ven). Snaz se hodně spat a hodne se tulit s malou. Doma to bude lepsi. Ja prvni 4 tydny vecer ve sprse hystericky brecela... Brec, ulevi se... Je to normalni
projde si tim kazda... Rozbrecela me skoro kazda situace a vecer ve sprse,kdyz jsem byla sama jsem brecela nejvic... Byla jsem po akutnim SC a trvalo mi snad pul roku,nez jsem se s tim srovnala... Vsechno chce svuj cas. Brecela jsem i v porodnici, kdyz jsem poprve videla syna celeho nahateho pri koupani (do te doby mi ho nosili jen na kojeni), brecela jsem,kdyz jsem pak zůstala na pokoji sama, brecela jsem, kdyz mi dali hroznou novou spolubydlící... Drz se 
-
2.1.2018 21:04Jo, tak to moc dobře znám, přesněji řečeno se tomu říká poporodní blues.. každá si tim přijde někdo mi někdo vic, musíš si říct že ta malá za to stojí..chce to podporu nejbližších a uvidíš že za pár tydnu jsi v pohodě
sa jsem si tim prošla a jsou to hrozně vysilující stavy , ja js do toho dokonce nemohla skoro 2 měsíce chodit..
Takže hodně síly.. -
2.1.2018 22:34Tohle přesně znám já měla doma tchýni a když sem chtěla aby jela domů tak sem byla nevděčná.ALE dnes bych se po hubě liskala že jsem si tenkrát nestála za svým!!Buďte doma v klidu s partnerem,na telefon se vyprdnete a spíš než sestry bych si zkusila sehnat laktační poradkyni a nebo dulu.Na fb jsou super stránky a super ženský který poradí s kojenim.V nemocnici my ho spíš s dovolením posraly než aby mi pomohly!!