zvláštní chování bývalého žáka
Ahoj holky, prosím o Vaši radu, jak se zachovat v následující situaci. Nějaký čas jsem učila na ZŠ, 1. stupeň. Co jsem odešla, občas komunikuji přes FB s bývalými žáky. S jednou slečnou, která je na druhým stupni jsem si jednu dobu hodně psala, když jí nebylo dobře, tak napsala a nějak jsem jí vždycky dá se říct zvedla náladu, tak jsem byla ráda. Jednoho dne, páč už na škole nejsem nějaký ten pátek, mi opět psala, no a mně to její vykání přišlo takové divné, tak jsem jí řekla, ať mi tyká, zas tak stará nejsem
. Jenomže ona se mě zeptala, zdalipak mi může tykat i její bratr, kterého jsem taky učila. Bylo mi prostě blbý říct ne, aby se necítil ukřivděný a tak jsem řekla, že může. Možná na to tykání nemělo žádný vliv, ale její brácha mě občas napíše, že se třeba chce sejít apod. Když jsem mu slušně napsala, že pokud chce pomoct s učivem, ať se obrací na třídní učitelku, že na jeho "stupeň" už zřejmě budu krátká atd., tak začal s tím, že já se s ním můžu bavit o čem chci. To už mi přišlo, že překračuje nějaké hranice a tak jsem mu slušně odepsala, že toto nepůjde a nějak z toho slušeně vybruslila a ukázala mu hranice, které se neztratily tím, že mi tyká. Možná to moc řeším, ale moc se mi to jeho chování nelíbí, neřekne, že by chtěl poradit se školou, se spolužáky... Jak z toho ven? TEĎ lituju, že jsem mu povolila mi tykat, ale přeci to nebude tím, už když jsem svolila tykání, jasně jsem vytyčila hranice... Jsem z toho taková přešlá, nevím, možná to jen moc řeším, vždy jsem byla taková liberální učitelka a brala jsem žáky jako "své děti" nebo své "kamarády".. děkuju za Vaše názory.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.7.2014 19:30
Asi bych mu neodepisovala a nijak s ním nekomunikovala...Ho to přejde...
-
23.7.2014 20:34Aspoň víš pro příště, že tohle už je moc přes čáru
A klukovi bych neodepisovala, nereagovala, jak psala anonymka... Najde si jinou zábavu, asi je pro něho vzrůšo psát si osobně s bývalou účou ) -
23.7.2014 20:44
jak už psaly holky, není nutné mu odepisovat. Řekla bych, že chlapec zkouší, co si může dovolit a co mu projde. Ono si to chce vždy držet nějaký ten odstup a pokud máš pocit že ji povolila moc, tak ty hranice vytyč znovu. K vykání se už asi zpátky nedostanete, ale téma hovoru bych volila já a dle toho, co by psal bych i odpovídala a při narážkách a dotazech na tělo bych mu řekla, že mu do toho nic není. Není tvoje povinnost každé pozvání přijmout a vždy na vše odpovědět.
-
24.7.2014 7:44Měla jsem podobný problém. Když jsem odešla z bývalého pracoviště, odsouhlasila jsem žádosti o přátelství na fb všem, kteří o něj žádali
Že když už tam nebudu učit, tak proč ne... Bylo to šílené, denně mi psalo pět, šest dětí. Jak se mám, co dělám... Už jsem se bála pustit fb, aby mi zase nepřišla nějaká zpráva. A bylo jedno, jestli jsem se hodila do offline režimu, psali i tak. Nakonec jsem je odebrala z přátel, chvíli to ještě zkoušeli, ale už je naštěstí ticho po pěšině (po dvou letech, aby ne ) Vím, že je to moje chyba, ale nenapadlo mě, jak některé děti umí být úmorné...
