vztekání dětí
Ahoj. Chtěla bych se zeptat ohledně vztekání dětí. Syn má 2 roky a 3 měsíce a začal se dost vztekat. Když není po jeho řve třeba i půl hodinky než se uklidní. Jak se k tomu postavit? Já se snažím být v klidu, popřípadě odejdu z pokoje ale on za mnou vždy příjde a řve zase u mě. Někdy ho po delší době i plácnu ale to stejně nepomáhá. A také pořád odmlouvá a neposlouchá. Myslíte že to přejde anebo mám vysvětlovat či více plácnout. Poraďte prosím, začínám z toho být vyčerpaná. děkuji
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.1.2014 22:27Vítejte v období vzdoru. Vím přesně, o čem píšeš, moje dcera s tím začala taky lehce po 2. roku a trvá to dodneška (3,5 roku) a ještě jistě nějakou dobu potrvá. Obrň se trpělivostí a pevnými nervy, ačkoliv já mám pocit, že jsem už nejednou zralá do blázince, takže chápu, že Tě to vyčerpává. To víš, že byly chvíle, když jsem se neudržela a sama jsem propadla vzteku, ale to je k ničemu, je to pak ještě horší. Nejdůležitější je zachovat klid, což je nejednou sakra těžké. A také být důsledný. Začala jsem nedávno číst knížku Respektovat a být respektován, díky ní alespoň začínám chápat některé zákonitosti, akorát ještě budu mít co dělat zavést to do praxe. Ale je nutné aspoň začít.
Držím palce (i sobě), ať to v klidu a duševní pohodě ustojíš! -
29.1.2014 9:07Ahoj sice zatím mám jen 5 měsíčního prcka, ale vzteká se dost už teď, takže bych řekla, že toto u nás bude taktéž problém. Chci si přečíst na radu ostatních nějakou knihu od Dr. Jiřiny Prekopové, která prosazuje postoj "terapie láskou" a "pevné objetí". Mělo by to být něco v tom smyslu, že dítěti (srozumitelně) dáš najevo, že ho máš ráda, ale zároveň mu stanovuješ jasné hranice co nesmí a co se ti nelíbí. Prý to pomáhá a zdá se mi to jako příjemnější cesta, než nechat křičet a pod. Zatím jsem sama nečetla, ale třeba si myslím, že dle názvu kniha "Malý tyran" by mohla nabízet řešení... Hodně štěstí
Malý tyran obsah: Nejen o příčinách a léčbě dětské panovačnosti, ale o skutečných výchovných potřebách malých dětí. Stále více rodičů a vychovatelů je bezradných. Ačkoliv při výchově chtěli dělat všechno dobře, zdá se jim, že se jejich děti vyvíjejí v malé tyrany. Udržují své rodiče v poklusu a nechávají je kolem sebe tancovat. -
29.1.2014 11:43Nebila bych ho. Nerozumí tomu, proč ho plácáš. On sám si se sebou neví rady, jeho mozek se musí naučit vyrovnat s tím, že není centrem světa, nemůže za to. Zkusila bych to ignorovat, chovej se jako by se choval úplně normálně, mluv s ním úplně o něčem jiném, prostě odvést pozornost. Nenechat hlavně, aby se tobě vymkly emoce z kontroly. Buď tak klidná jak jen to jde.
-
28.1.2014 22:19
Ahoj.Každý má své výchovné praktiky.Každopádně já mám vyzkoušené to,že když se dítě vzteká,tak si ho prostě nevšímám.Otočím se a odejdu.Tvůj syn je zrovna v tom věku,ale ještě si užiješ.Jsi na začátku.Máme doma od manželové sestřenice dceru,protože ji vychováváme.A ta mi dělávala to,že vším házela.Jednou mě trefila tak pěkně,že mi tekla červená z nosu a měla jsem bouli.Nemělo cenu jí dávat na zadek.Vzala jsem tutéž hračku a hodila jsem to po ní.Samozřejmě jsem dávala pozor,abych jí neublížila.Dobré na tom bylo to,že přestala házet hračkama.A ještě jeden příklad uvedu.Můj syn už je sice velký.Ale když byl malý,tak se vztekal,až promodrával.Bylo to z toho,že když byl malý,tak zaplakal a hned k němu někdo letěl.Neměl "vycvičené" plíce.No a taky nějak v tomto věku se začal vztekat.Tak jsem ho vzala a dala do postýlky.Samozřejmě jsem odešla.Zavřela jsem dveře a nechala ho vztekat se.Jedna doktorka mi řekla:Vy jste rodič a vy vychováváte.A ne,že Vám dítě bude poroučet.
-
29.1.2014 6:58četla jsem minulý týden článek o dětské pubertě, kt. je mezi druhým a třetím rokem..máme doma totéž..pevné nervy.
-
29.1.2014 7:11Já mám doma vzteklinu už nějakou chvilku. Je mu teprve 11 měsíců, lítají hračky, jak není po jeho tak řve... Taky se to snažim brát v klidu a nechat vyvztekat, ale když letí hračka, tak ho plácnu. Sice ještě nemluví, ale umí odmlouvat skřekama. Vymývám mu pusu vodou. Nedokážu si představit, že to vztekání bude tak dlouho pokračovat
-
29.1.2014 10:10My to mame doma taky.. male jsou dva a pul. Ja delam to, ze pokud se vzteka kvuli necemu co fakt nejde, tak vysvetluju proc a nabizim jine moznosti. Pokud si nic nevybere a chce se dal vztekat, tak ji necham.. rikam ji, ze musi mluvit, ze nerozumim co teda chce.
Ale samozrejme uz jsem na ni parkrat zajecela dost apod. A vcera me prastila svoji lahvi na piti do spanku a to jsem ji capla a placla po zadku. Potom jsem ji to teda ukazovala a rikala, ze to boli a placu a to uz pochopila.
Vsimla jsem si, ze ma dny kdy chce vylozene jen jecet. A hodne ji pomaha, kdyz jecet muze. Hraje si pak na tygra a chodi a dela uuuuaaaa a vypousti tu agresi. Maj to i jako hru ve skolce.
Jinak doporucuju knihy Respektovat a byt respektovan nebo vychovavame deti a rosteme s nimi. Sice to nejde na 100% ale je to inspirace, jiny pohled... -
29.1.2014 11:36já děcka posílám do koupelny a že až je to vztekání přejde ať příjdou. případně jsem je do tý koupelny odvedla za ruku a když přišli a ještě ječeli tak okamžitě byla otázka: "už tě to přešlo?" jak ne tak mazali do koupelny zpátky. nejlepší je tomu vztekání předejít ale ne vždy to jde
