všichni si mě dobírají že nikoho ve svém věku nemám.
Ahoj holky, mám takový problém.Za 2 měsíce mi bude 21 a jsem pořád ještě panna.Ani sem pořádně s žádným klukem nechodila ještě.(nejsem modelka, ale ani žádná zrůdička 
)ted sem měla známost ale boužel to zkončilo.Už i rodina naléhá abych domů někoho přivedla představit, kamarádka se mi směje že nikoho nemám.Ani nevím na co přesně se ptám spíš potřebuju asi poradit jak se z toho všeho nezhroutit, docela mě to už deptá.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
21.8.2014 13:49
Proč by to měl být problém? Pokud nikoho nechceš, tak nechceš. Naopak bych řekla, že jsi v dnešní době tak trochu unikát a toho si važ. Věřím, že rozumný kluk tohle ocení spíš, než zmalovanou pipinku, která o to přišla ve 14 někde na záchodě na diskotéce a od té doby jich vystřídala už desítky....
-
21.8.2014 14:34Především bych se vyprdla na kamarádky, co se ti smějou jen kvůli tomu, že jsi ochotná čekat na toho pravého - až takového potkáš, bude si tě vážit za to, co sis pro něj šetřila. Rozhodně se nemáš za co stydět!
-
21.8.2014 19:01Noo..myslím,že tohle má plusy možná i mínusy...Plus je v tom,že se nevážeš, můžeš cestovat po světě, jet do ciziny třeba jako aupiar, poznáš nové lidi a budeš mít zkušenosti. Mínus to je možná, pokuď se někdy cítíš sama. Kamarádky, vůbec neposlouchej.
V této době je to fakt vzácnost. Ta láska a kluk nebo muž kterej bude ten pravej (snad na celej život ) se určitě najde. Třeba čeká někde za rohem a ani o tom nevíš Láska si tě najde. A nikomu do toho nic není ! -
21.8.2014 12:59
Záleží na tom, jak ty sama se cítíš... Cítíš potřebu vztahu? Tak si někoho najdi. Pokud nemáš takovou potřebu si někoho najít, tak na ostatní kašli a řekni jim, že ti to tak vyhovuje.
Je to přece Tvůj život a nutit se do vztahu kvůli tomu, aby rodina viděla, že někoho mám, aby se mi přestala smát kamarádka není nejlepší.
Mě je 26, v životě jsem měla jen 2 vztahy. První, když mi bylo 17 (ten vydržel ani ne rok a ani jsme spolu nespali). Druhý vztah začal v 21 a trvá dosud (taky jsem byla panna) a jsem šťastná..
Taky se mě pořád všichni vyptávali, kdy už konečně někdy ukážu přítele (a to jsem fakt 3 roky nikoho neměla a nikomu z mých blízkých se to zrovna dvakrát nelíbilo, že to prý není možné, tak jsem jim na to řekla, že to je můj život a že si někoho najdu sama až budu chtít - pořád se mi snažili někoho dohazovat).
To není o tom, jak se nezhroutit. To je o tom, co Ty vlastně chceš. Chceš přítele? Tak si ho najdi, ale okolí a jejich neustálé ponzámky o tom, přoč někoho nemáš, kdy někoho přivedš - IGNORUJ... -
21.8.2014 16:30
Určitě je pravda, že po tom nikomu nic není. Tobě to vyhovuje? Pak je vše v pořádku a naprosto nikdo ti do toho nemá co mluvit.
Bohužel, realita je jinačí, oni všichni ví, že je jim po tom prd, ale stejně to řešit budou. Mám v rodině jednu příbuznou, je teda už starší - má 32. Je úspěšná v práci, má VŠ, vydělává si pěkné peníze, ale celý život je sama a bydlí u rodičů. Nikdy kluka domů nepřivedla, nechodí nikam "pařit". Jí to asi vyhovuje, ale všichni ostatní do ní pořád "sypou" a řešit to nepřestávají ani v její nepřítomnosti.
Zamysli se nad tím, jestli ti fakt vyhovuje to, jak žiješ. Jestli jo, tak se nad ostatní povznes a neřeš to. Jestli tě ale jejich řeči trošku znejisťují, tak zkus popřemýšlet, že by ses do nějakého vztahu fakt pustila Když to vyjde, je to paráda -
21.8.2014 21:14Rozhodně se nemáš za co stydět,můžeš být spíš na sebe pyšná,že nemáš jen někoho,abys nebyla sama. Já mám vlastně pořádného přítele taky až teď,je mi 21 stejně jako tobě a moje kamarádka měla prvního přítele až ve třeťáku na VŠ (a taky není ošklivá,naopak).
Rozhodně nejsi divná. ) Spíš se rozhoduj podle toho,jestli ty osobně chceš mít nějakého přítele,nebo ti jen záleží na mínění ostatních. Ti si vždycky najdou něco,kvůli čemu se posmívat -
31.5.2015 0:31
Ahoj, já měla prvního kluka ve 23, znali jsme se několik let předtím, byli jsme kamarádi, choval se ke mně hezky, jezdili jsme na výlety, ptal se, kolik bych chtěla dětí...nespěchal (tvrdil, že mě sice nechápe, ale respektuje to)...vycítila jsem, že to není ten pravý a že mu jde spíš jen o to jedno, když jsem mu řekla, že chci spát jen s jedním a on se najednou začal odtahovat a mizet ze vztahu...Ubližoval mi pak i slovně tím, že jsem ,,divná".....,,stará panna".....že kdyby věděl, že spolu nebudem spát, ani by se mnou nezačal chodit. Srazil mi tímhle svědomí jak nejvíc to snad šlo...Vzpamatovávám se z toho doteď. Ted je mi 25 a jsem ráda že jsem s ním nespala. O to víc si teď sebe vážím a chci to nejcennější dát tomu pravému. Věřím, že ho potkám
