špatné vztahy s kamarády
Ahoj, poslední dobou se mi zdá, že mám špatné vztahy s kamarády. Mám jich docela dost, ale nějak mi přijde, že si na mě nenajdou čas...ozývám se většinou já jim. nejlepší kámošku jsem neviděla dva měsíce...asi je to tím, že jsem teď doma a oni chodí do práce a že je partner pryč, tak mám fakt dost času, ale je mi z toho nějak smutno...není to ani tak otázka, spíš jsem to potřebovala někomu napsat...cítim se trochu osaměle a to jsem minulý týden byla s kamarády venku třikrát...možná je chyba ve mně...často slyším od lidí, že jsem jak dítě, že pořád potřebuju něco dělat, nějaké zážitky, a oni si radši v klidu po práci zalezou do postele...nevím. buď dělám něco špatně nebo mám opradu větší potřebu být s lidma než ostatní...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
16.7.2013 9:57
Ahoj, ono jestli jsi doma, nemáš práci a oni jo, je to právě možná tím, že už mají jiný režim a fakt si rádi odpočinou, a pokud dělají s lidmi, tak třeba chtějí být sami odpoledne a nemá to s tebou nic společného. Vím to podle sebe, já se zas nikomu moc neozývám, pak mám z toho špatný pocit
mimo mé nejlepší kamarádky bez které nemůžu být)) protože mám ráda svůj klid, často po mně někdo něco chce a atak si ráda zalezu a něco vyrábím. Zkus se též zabavit pokud nemůžeš sehnat práci něčím rukodělným - pletí zahrádky, ruční práce a nebo chodit cvičit a člověk hned přestane myslet "na blbosti". Já kdybych koukala do zdi a ničím se nezabývala, tak vymyslím takových splínů
, no někdy je vymýšlím i při nich. Tedy pochopila jsem snad správně, že už máš na dobro po škole - nebo jen prázdniny? Zkus si najít nějaký cíl a jít za ním. pokud máš ráda společnost lidí, co takhle vést nějaké kurzy třeba...Nebo na nich vypomáhat... Neboj, určitě kamarády máš jak píšeš, jen prostě se vstupem do pracovního procesu není na kamarády tolik času. -
16.7.2013 10:09Mám podobný problém. V červnu jsem ukončila školu ale s tím, že za poslední půlrok jsem tam chodila jen 2 měsíce, protože jsem měla skoro 2 měsíce praxi v pojišťovně a pak bylo zkouškový tak jsem byla doma. No takže už jsem dost dlouho doma, přítel chodí do práce a já jí zatim hledám, ale už 3 měsíce nemůžu nic najít. Už se ráno probouzim se špatnou náladou, protože vim, že nebudu mít co dělat. Sednu k počítači a za chvíli už nad vším možným přemýšlim a říkám si, že by ten život mohl být lepší... s mojí jedinou dobrou kamarádkou se scházíme 1x týdně, někdy jen 1x za 14 dní na kafe. A s nikým jiným se nescházím. S přítelem máme stejných pár přátel, se kterými si jdeme tak 1x za 2 měsíce sednout ale to je vše. Teď se s přítelem chceme snažit o mimi a já tady po městě vidim ty skupinky mladých maminek s kočárkama a říkám si, jestli byly takovéhle kamarádky ještě před tím, než měly děti, nebo jestli se seznámily a začaly takhle scházet až s dětmi. Říkám si, že já až budu mít dítě, tak tu nebudu mít nikoho, s kym bych mohla "vozit"
a povídat si o dětech... ty aspoň ty kamarády máš, ale já tu nemám dá se říct nikoho...
