přítel je ,,mamánek,,
Ahoj, nejprve se omlouvám za anonym, je to jen tak pro jistotu.
Ale zpět k otázce, s přítelem spolu budeme zanedlouho 3 roky. Máme se rádi, rozumíme si, je na mě i mé děti z předchozího manželství moc hodný. V podstatě by se dalo říct značka ideál. Jenže...... nebydlíme spolu. Já bydlím s dětmi sama, on u svých rodičů. Bydlíme od sebe cca 500m a on mě pouze na pár hodin odpoledne navštěvuje. Několikrát sem na něj naléhala, že chci, aby se náš vztah posunul, že mi nedostačují tyto návštěvy, ale on to bral snad jako nějaký osobní útok a řekl mi, že pokud nejsem ve vztahu s ním šťastná, že se tedy rozejdeme. Vysvětlovala jsem mu, že rozchod nechci, že to špatně pochopil, vysvětlovala jsem zas a znova a bylo mi řečeno, že na to není připraven. No nevím, po 3 letech?! Můj názor na celou situaci je ten, že zřejmě z důvodu pobytu jeho otce v zahraničí a to po 10-ky let (pracovně) kdy jezdil domů jen jednou za pár měsíců, má potřebu svou matku nějak zaopatřovat. Nejde o to, že by byla nějaká nemohoucí nebo nemocná, ale prostě je na ni nějak fixovaný. No a jeho matka na něj možná taky, protože, ikdyž je přítel u mě jen na chvíli, musí mu alespoň jednou zavolat. Jeho mamka je jinak fajn, mám ji ráda. Potíž je v tom, že společné bydlení je v nedohlednu a to jsem se s dětmi již 2x stěhovala, abychom bydleli co nejblíž jemu. Jeho dřívější výmluvy byly totiž typu, ,,kdyby jsi bydlela blíž, ale takhle kvůli mé práci to nejde,, No a tak nakonec bydlím pár kroků od něj a stejně sama. Jo a ještě perlička, díky tomu, že spolu nemáme společné bydlení, nemáme tudíž ani společnou ložnici a to samozřejmě hodně komplikuje frekvenci sexu. V praxi je sice sex s ním super, ale je ho málo. Chtěla bych touto cestou požádat o radu. Co s mým mamánkem dál? Upřímně, nechci o něj přijít, ale nechci takhle žít dál. Máte někdo podobnou zkušenost? Jen podotýkám, že jsme dospělí lidé téměř 40-cátníci. Děkuji všem za odpovědi.
Nenajde se nikdo s podobnou zkušeností? Někdo kdo už něco podobného řešil? 
- 22.04.2015 22:31:17 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.4.2015 17:21
Nedivím se, že Ti to nestačí, mně by asi vytekly nervy daleko dříve. Podle všeho mu to takto vyhovuje - má pohodlí a přitom nulovou zodpovědnost a povinnosti. Jsem možná skeptická,ale obávám se, že čtyřicetiletý chlap se jen tak nezmění. A to hlavní - on se měnit nechce, to Ti dal jasně najevo. Je mi to moc líto,ale myslím si, že se buď smíříš se stávajícím stavem, nebo se rozejdete...
-
5.4.2015 22:25No, vidím to tak, že problém máš opravdu jen ty - jeho bota netlačí...
Vezmi si to z jeho úhlu pohledu. Drtivá většina chlapů je ve čtyřiceti už hotová osobnost a jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš. Tedy, ne že by to nešlo, ale ten pamlsek, za který bude "dávat pac" musí být extra lákavý. A co čeká na něj? Přijde o své zaběhnuté rituály, pohodlí, bude byt sdílet s ženskou, která na něj bude mít určité nároky (ponožky do koše na špinavé prádlo, nákup...) a bude mu "rušit jeho kruhy" tím, že po něm bude chtít nějaké přizpůsobení domácím pravidlům. To, že by se k vám nastěhoval je taky svým způsobem převzetí velké zodpovědnosti, protože najednou děti nebudou jen tvoje ale vaše - i on se bude muset nějak zapojit do jejich výchovy. A to je jen špička ledovce. Zkrátka, z jeho pohledu je sestěhování jedna z věcí, které potřebuje asi tolik, jako pískoviště na poušti. Takhle má své útočiště, když ti řekne, že má moc práce a proto se neuvidíte, tak nezjistíš, že ta práce se jmenovala "přímý přenos mistrovství světa ve šplhu na tyč" nebo "soused mne pozval na domácí zabijačku a strašně se tam spolu ožerem" Co mi z tvého příspěvku úplně nevyplynulo je to, jestli s maminkou bydlí nebo jí jen věnuje hodně svého času, aby jí vynahradil chybějícího manžela. Každopádně, nemohla bys v ní najít svého spojence? Že už je na čase, aby se její synáček začal chovat jako hlava rodiny a převzal žezlo ve tvé domácnosti? Dvě byste ho snad přestěhovat dokázaly, i kdyby se držel futer a zuřivě se bránil 
Další postup je, postavit ho před hotovou věc. Jestli je trochu submisivnější, tak mu oznam něco ve stylu: "Hele, tady máš skříň na věci, támhle máš poličky na knížky, mluvila jsem s kámošem, že kdybys potřeboval odnést něco těžkého, že ti vypomůže...Tak jsem si říkala, že když už jsem na tvůj příchod všechno připravila a když nám v květnu vychází díky státnímu svátku hezký prodloužený víkend, můžeš se konečně přestěhovat. A co nestihneme jeden víkend, doženeme hned ten druhý." A basta fidli. Podle toho, jak se začne vykrucovat můžeš odhadnout, jestli se vůbec někdy odhodlá k tomu, začít s tebou žít jako plnohodnotný partner nebo ne. Když ano, chtěj konkrétní termín (až mne povýší v práci, nebudu mít tolik stresu, našetřím víc peněz, mne nebude maminka tolik potřebovat - NENÍ konkrétní termín ). Když ne, pak už je na tobě, jak se k tomu postavíš. Je lepší mít "občasného dokonalého partnera" nebo si poplakat, postýskat a až se z toho dostaneš, tak hledat ne sice tak dokonalého chlapa (ono to těch pár hodin denně není těžké být dobře naladěn), ale zase s tebou bude pořád? Joo, to je otázka za milion... Držím palce, ať vše vyjde tak, jak je to pro tebe nejlepší -
5.4.2015 17:12Tyyy jo, tady je každá rada drahá
Ještě jednou si zkuste promluvit, řekni mu jak to cítíš a že bys chtěla ve vztahu pokračovat jinak a určitě tě pochopí. Pokud ne, nezbývá ti nic jiného než mu dát nůž na krk, jak se říká. Prostě to zkusit po zlým. Něco vymysli. Třeba si k sobě nastěhuj kamaráda, který zrovna nemá kde bydlet. To by ho mohlo trknout. Když to nepůjde, budeš to muset nějak skousnout, když ho miluješ. Nebo se s ním rozejít. To je na tobě. Ale tuhle situaci ti nezávidím. To je hodně velký problém.
-
5.4.2015 19:25
zkuste si o tom znovu v klidu promluvit, možná bych ho i mírně přiopila, poleze to z něj snadněji, když se nebude mít tak moc pod kontrolou. Ale taky si myslím, že mu to takto vyhovuje a jen tak se nezmění.
