před početím... :-)
holky, budu mít asi trochu praštěnou otázku, patřím ale mezi ty, které se delší dobu snaží a taky už hledám různé cesty. myslíte, že je lepší přístup, kdy pevně věříte, že se konečně otěhu podaří a těšíte se na to, prostěs tím jakoby počítáte, že to nemůže dopadnout jinak než úspěchem, anebo se na úspěch moc neupínat, spíš si říkat, ono to třeba zase někdy nevyjde, radši s tím nebudu počítat, ať nejsem zklamaná, tak někdy snad v budoucnu... Mám na mysli, může k otěhotnění podle vás pomoct, když "si věřím"? Pamatuju si, jak jsem kdysi četla rozhovor s darou rolins a ona prohlásila někdy v červnu - do září budu těhotná! a v září už byla fotka s minibříškem... může to být třeba tak, že tělo "dá" na moji myšlenku? děkuju mockrát a promiňte pokud jsem zbytečně filozofovala
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
19.5.2010 10:41
Ahoj, myslim ze je lepsi to vypustit a nepremyslet o tom. Ja se snazila pres pul roku a nic a kdyz jsem si byla jista, ze to vyjit nemohlo- skoro jsme se s tatkou doma nepotkali, tak jsem byla tehotna. Byla jsem strasne klidna a rikala si, ze pristi mesic zase zapracujeme a ono uz nebylo treba
-
19.5.2010 10:44
tak my se snažili a jaksi pořád nic, tak jsem si naplánovali hezkou dovolenou na léto, chtěli jsme pořešit bydlení, užívat si a před měsícem jsem zjistila, že se zadařilo a čekáme mimčo. Řekla bych, že to bylo tím, že jsme se na to neupnuli, ale měli i jiné plány, které teď jaksi nevyjdou, ale nevadí. Pořád jsem se měli na co těšit.
Kamarádka nemohla otěhotnět, tak se na to vykašlala a rozhodla se, že půjde při práci studovat ještě vysokou. Dala přihlášku a zanedlouho taky byla v tom, ani sama nevěděla jak. Předtím tomu všechno podřídila a dva roky jim to nešlo. Teď si našla něco jiného a bylo to hned.