nejsem zamilovaná
Dobrý večer, je mi 19 let a momentálně mám přítele. Povahově je pro mě ideál, ale nejsem do něj zamilovaná, nejde to ze srdíčka. Mám pocit, že ho mám ráda z rozumu. Ze začátku jsem věřila, že ta zamilovanost přijde, až se víc poznáme, ale teď jsme spolu 2 měsíce a nic se nezměnilo. Myslíte si, že takový vztah má cenu? Já o tom začínám pochybovat, ale nechci mu ublížit nebo pak litovat. Děkuji za vaše názory.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.9.2013 22:18
Ahoj. Se svým bývalým přítelem jsem začala chodit bez lásky. Ani se mi nelíbil. Chtěla jsem mu dát šanci, protože byl strašně milý a pozorný. Den co den jsem si nadávala, že ho nemiluju, že bych se s ním měla parádně a tak ho jen tahám za nos, přitom je tak skvělý. Nejsem věřící, ale modlila jsem se, ať se do něj zamiluju,...a jednoho dne, někdy okolo tří společných měsíců, jsem si uvědomila, že se mé přání splnilo. Zamilovala jsem se až po uši a miluju ho šest let
Neříkám, že se to tak stane i u tebe, ale člověk nikdy neví. Alespoň je to ta skutečná láska, kdy člověk miluje celou osobu se všemi vlastnostmi, charakterem,...ne vzhled. -
11.9.2013 22:29
Ahoj. Nemám pro tebe žádnou radu, protože upřímně nevím co s tím. Mám totiž úplně stejný problém. Jen se přiznám, že už to trvá těch měsíců pět a žádná změna zatím nenastala. Spíš z toho začínám být pomalu nešťastná.
Je možný, že se to prostě zlomí a on něco udělá a ty se zamiluješ. Nebo to bude jako u mně a pomalu začneš dávat přednost jinému a budeš z toho mít výčitky. -
11.9.2013 23:36Já jsme, už s mým bývalým přítelem, začala taky chodit bez lásky. Ani se mi moc nelíbil. Jen to byl první kluk, který se ke mě choval hezky a měl o mě zájem. Prožili jsme spolu nádherných šest let. Ale do teď nevím, jestli jsem ho někdy doopravdy milovala, nebo to bylo jenom ze zvyku. Protože byl pro mě jak stvořený. Na konci jsem ho už ale začela brát spíš jako bratra. Hlavně proto jsme se rozešli. Ale nejlepší kamarádi jsme pořád a provádíme spolu spoustu blbostí. Já vím, že jsem trochu zabočila
jen že z toho vyplývá: buď trpělivá, nemusí to bejt hned, ale když je ti z někým dobře. Hned ho nezavrhuj. Můžeš s ním prožít skvělé chvíle a třeba to zamilování příde, ani nevíš jak takže držim palce. Ať to vyjde -
12.9.2013 8:36
Do mého manžela )jsme spolu 12 let, 9 let manželé) jsem se také necítila být zamilovaná-vůbec, náš vztah se vyvinul s kamarádství, prostě mi s ním bylo dobře, měla jsem si s ním o čem povídat, rozuměli jsme si, s ním-jako předastavitelem opačného pohlaví- jsem se cítila poprvé uvolněná. V té době jsem se cítila hrozně sama a moc jsem chtěla víc, než přítele (chtěla jsem lásku, rodinu, prostě trvalý vztah se vším všudy), s ním mě to vůbec nenapadlo, ale bylo mi s ním dobře a najednou jsem se necítila sama......Že jsem do nej musela být přeci jen zamilovaná jsem poznala až po 6ti letech (také jsem před tím měla zkušenosti jen s paltonickou láskou a tu jsem vnímala silně a jako na vlnách-člověka vynášela na vrchol blaha, ale i k obrovskému smutku, takže možná jsem tu pravou, klidnou, pokojnou a pouze šťastnou lásku ani nemohla poznat), kdy mi spadly růžové brýle a mě na něm začalo spoustu věcí vadit.....Po těch 6ti letech jsem najednou začala uvažovat, proč spolu vůbec jsme, mimo to, že spolu máme 2 děti,začala jsem cítit prázdnotu (proto se domnávám, že odešla ona zamilovanost), ale naučila jsem se ho znovu mít ráda, tentokrát už bez brýlí..Samozřejmě tomu pomohl zvyk, přeci jen si rozumíme, známe se..necítím, jak je to silnéí..Rozhodně to není jako zamilovanost, takže se to může zdát slabším, ale ve skutečnosti ta síla právě spočívá v té hloubce poznání toho druhého a vzájemné důvěrnosti.
