neduvera
Ahoj holky, je me 29 a tohle co se me deje me dohani k silenstvi. Abych byla konkretni, no jenze nevim ja a cim zacit. Tak,mam za sebou osmylete manzelstvi a momentalne ziji rok a pul s pritelem,stala se me takova mala nehoda, pritel nemel tel na internet tak se pripojoval u me. Jednou jsem se dostala na net a on tam mel prihlasenej ucet na badoo a facebook. Nedalo me to uz jen pro to,ze neni zas jak svatej a pripojila se no,jsem krava. Uz jak se rika co oci nevidi atd. Ale ja toho videla az az. Od te doby tak nejak spehuju co se deje, nestacim se divit chjo ja uz nechci tohle delat ale laka me to vedomi,jenze pak at se pretvaruju jak chci tak to nejde. Uz ho podezrivam ze vseho. A buh vi jesli je to jen o slovech ci cinech,tak ho miluji a zaroven nesnasim. A sebe nenavidim uplne. Co mam delat ja nevim, beze slova si odchazi ven, doma uz ani netelefunuje coz ostatne delal vzdy,tak nevim. Nebo vim chjo
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.7.2014 8:35podle mě musí být ve vztahu vzájemná důvěra a pokud chybí a nikdo ji nechce znovu obnovovat tak nemá smysl v takovým vztahu být. to je peklo a ne vztah. peklo pro oba!
-
22.7.2014 7:57
Ahoj,úplně ti rozumím...Jsem skoro 5 let s přítelem 3 roky spolu bydlíme.Minulost našeho vztahu není růžová,pořád se mi to vrací když si vzpomenu co bylo tak bych mu nejrači jednu vlepila...
Prostě mě podváděl,lhal...No a taky se parkrát zapoměl odhlásit s facebooku a tak jsem neváhala a nakoukla...Nikdy se mi nestalo že bych tam něco nenašla...Vždy se něco našlo a já si s ním hned o tom promluvila...I když on se řídí heslem zatloukat,zatloukat...Já jsem se vždy pravdu dozvěděla ale bohužel od někoho jiného...Už poznám jeho výraz když lže...Ale furt jsme spolu...Ani vlasně nevím proč s ním jsem nechtěla jsem to zahazovat takovou dobu...Teď už snad seká latinu...Ale rači nechci vědět nic...Ale dávám si majzla...Po těch událostek mu víceméně nevěřím,miluju ale zároveň nenávidím...Ale zase toho pro mě udělal strašně moc...Tvoji možností je buďto si s přítelem o tom všem promluvit a sledovat jeho reakci nebo odejít... -
22.7.2014 11:16A má cenu vůbec tohle udržovat "naživu"? Ty jsi nešťastná, on evidentně taky, podle mě tohle už spravit nejde. Jestliže tě podvádí, tak je to neúnosné a nedokázala bych to odpustit. A jestliže ty ho stíhačkuješ a lezeš mu na facebook atd., to je taky dost síla.
-
22.7.2014 11:24Důvěra je ve vztahu strašně důležitá. Chápu, že ho miluješ, ale pokud mu nevěříš, nebudeš s ním nikdy šťastná. I kdyby Tě přesvědčil, stejně se pochybnosti dříve nebo později vrátí. Chápu, že když jednou přijdeš na něco špatného v telefonu nebo na internetu, třeba jen náhodou, už Ti to nedá a máš neustále nutkání hledat další podrobnosti. Takový vztah podle mě prostě nemá budoucnost...
Svému příteli jsem také přišla na lež, byla to náhoda, neudělala jsem to schválně. Někdo mu volal a řekl mi, ať se podívám, kdo to byl. Otevřela jsem tedy seznam hovorů. Byl to jeho kamarád, jenže zároveň tam byl i hovor od jeho bejvalky. Měl jí tam uloženou jako Anetku, já byla s příjmenim. Nejvíc mě na tom mrzelo, že kdysi posílal číslo svému kamarádovi a já sem se spíš ze srandy zeptala, proč jí tam má tak uloženou. Nemyslela sem to špatně a on hned jako velkej frajer řekl, že vlastně vůbec neví, proč má ještě její číslo a hned si jí vymazal... Nejsem žárlivá, takže sem neřešila, že jí zavolal, ale mrzelo mě, že lhal, nejen, že si někde znovu sehnal její číslo, ale navíc si jí tam uložil opět stejně. Ranilo mě to hlavně z toho důvodu, že jsem mu vždy důvěřovala. Je to sice krásnej chlap, ale dost žárlivej, urážlivej a někdy i hrubej. Ve chvílích, kdy měl své výstupy a ostatní říkali, ať se na něj vykašlu, vždy jsem odpověděla, že každej má něco a on je mi aspoň opravdu věrnej.
I když jsme stále spolu, už mu prostě nedokážu věřit tak, jako dřív Časem sem zjistila, že je víc takových "kamarádek". Možná opravdu o nic nejde, nemyslím, že by mě opravdu podváděl, ale vždy tam bude to ALE... Kdyby mi někdo řekl, že se za mými zády schází s jinou, nejspíš bych tomu bez váhání uvěřila.
Věř mi, že je opravdu těžké znovu začít důvěřovat. Vždy, když se mi něco nezdá, přijde pozdě v noci, někdo mu píše nebo volá a on to nezvedne, nebo si zprávu nepřečte, vždy si na tohle vzpomenu a uvědomím si, že už mu vlastě vůbec nevěřím... Poslední dobou se naučil chodit po tréninku s kamarády na pivo, dřív to sice taky dělal, ale vžy byl doma okolo deváté. Najednou se to jedno pivo protahuje až do půlnoci Sedím doma a čekám, až se vrátí, pokaždé mě ale napadne, že třeba dneska nešel jen s kamarády... Už je mi jasné, že to nikdy nebude jako dřív, vytratila se důvěra a postupně se vytrácí i láska, teď to je mezi námi špatné a vypadá to na brzký konec... Pokud mu nedokážeš věřit, tak to ukonči, bude to sice bolet, ale míň než to, že by ses zbytek života trápila tím, co komu píše a s kým se kde schází.
