nebaví mě tu už nic
Dobrý den v roce 1997 sem utrpěla uraz mam postiženou malou pravou čast malého mozečku tam kde je micha a sou tam i mišni nervy a pravě tam je i rovnovaha na chození a to je postižené existuje naka pomoc? Ted je mi 31.let jsem z Frýdku-Mistku děkuju za odpověd Nemužu chodit
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.7.2012 11:28
Nevím, kdyby nějaká dostupná možnost léčby byla, asi bys jí podstupovala nebo měla již za sebou. Těžko říct, nejsem doktor. Píšeš sem docela často o svém problému. Chápu, že tvoje situace je strašně složitá a těžká. Ale i lidé, kteří nemohou chodit, můžou být štastní. Jen je asi třeba najít ten správný směr. Existují různé organizace pro lidi na vozíčku. Exitují sporty pro lidi na vozíčku. Určitě je třeba být mezi lidmi a neuzavírat se sama do sebe. Najít si nějakou aktivitu a to ať s člověkem, který je zdravý nebo s člověkem, který má handy cap obdobný tomu tvému. Snažit se prostě žít...
-
3.7.2012 12:04
Píšeš sem opakovaně a opakovaně dostáváš použitelné rady. Budeš si muset svůj zdravotní stav a další možné postupy léčby zjistit u svých doktorů, konzultovat se zdravotní pojišťovnu, na co máš při své diagnóze nárok. Budeš pro to muset udělat nejvíc ty sama nebo tvoje nejbližší okolí, ono nic nepřijde samo, bohužel. Najdi si na netu organizace pro lidi s postižením ve svém okolí a můžeš jim zkusit napsat, přece jen mají vlastní zkušenosti a z toho jak sem píšeš mám pocit, že by ses potřebovala z toho všeho vypsat a s tím by ti pomohl právě podobně postižený člověk.
-
3.7.2012 13:35
pokud jsi plnoletá a nezbavená či neomezená ve způsobilsoti, je tvoje volba jak lékaře, tak i další možné léčby. Takže pokud máš indikaci do rehabilitačního ústavu nebo do lázní a chceš tak být a udělat něco pro svůj zdravotní stav, tak by to rodiče měli respektovat. Proti tvé vůli tě odtama určitě nikdo neodvezl, musela jsi jim něco podepsat, že už se tam léčit nechceš. To je potom těžké radit. Myslím, že s nějakými těmi pády se asi musí počítat, i když to nic příjemného není. Vím, že je to pro vás všechny dost těžké.
-
3.7.2012 15:14
Poradit co dělat? jedině to, najmout si soukromou rehabilitační sestru a cvičit doma, když tě rodiče nechtějí nikam pouštět.
je to ale již několik let, nevím asi to bude znít blbě, ale asi nastal čas se smířit. Je mi jasné že je to těžké, ale i postižený člověk který je na vozíčku může prožít plnohodnotný život. Chce to jen smířit se ze svým stavem.
Můj táta před 25lety měl úraz , dělal závozáka (práce z vlaky) vlak mu málem utrhl ruku, no on mu jí vlak utrhnul ale již v té době mu jakštaš dali ruku dohromady, sice jí nemůže pořádně zvednou ale ruku mu zachránili. Měl doma malý děcka a musel se naučit žít s tím, že z rukou nemohl hýbat tak jako dřív. Má z rukou problémy do dnes.
Moje máma, má nádor v zádech. na obratlech 4 a 5... prostě taky mícha atd. Má děsně bolestí, operovat to nejde, čekají co to bude dělat v tom těle dal. Dávají jí jen léky a takový driajky že by snad porazili i koně, a stejně i přes ty léky má pořád bolesti, a takové stavy, že by to člověk nepřál ani člověku kterého nenávidí..
asi si říkáš proč to píšu, že tě to nezajímá,ale Píšu to jen proto, že každý nemá jednoduchý život, a že někdy se stane, že lékaři dokážou pomoc a někdy zase pomoct nedokážou. Bohužel, zatím naše lékařská medicína není až tak vyspělá aby našla všelék na všechno.