mame dve malinke deti, a ja touzim po dalsim
Ahoj,asi jsem blazinek jak říká manzel 
)Jsem po porodu mame 2deti,ale mam porad hroznou touhu byt zase tehotna co si o tom myslite?Dekuji
Související články v encyklopedii
-
Jak na sobě poznat případné těhotenství
Příznaky těhotenství
Snad každá žena na sobě minimálně jednou v životě hledá těhotenské příznaky, ať už s očekáváním či strachem. V obou případech můžeme vidět příznak i v malém píchnutí, a tak je tu pro vás malá nápověda.
-
Jak si dopomoci k těhotenství
Snažilkovské metody
Přejete si mít miminko? Občas je potřeba tu přírodu trošinku popostrčit. Přečtěte si několik rad, které je při snažení určitě dobré znát.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.10.2014 11:32myslím, že je to normální - švagrová přijela z porodnice se 3. dítětem a už mluvila o čtvrtém
. Samozřejmě jsou soudní a čtvrté zatím neplánují, ale na tom pocitu, nevidím nic špatného (ani na tom si ho pořídit - pokud oba rodiče vědí, že to finančně, fyzicky i duševně zvládnou). -
7.10.2014 11:57Já mám taky vysněné tři děti
Jsem ze dvou, ale říkám si, čím větší rodina, tím lépe, a až jednou já a taťka nebudem, tak naše děti budou mít pořád sebe navzájem. Samozřejmě bude záležet na situaci - za cenu strádání ostatních dětí si další pořizovat nebudu. Tak uvidíme, ale doufám, že to vyjde. -
7.10.2014 10:36
Je to na vás. Bohužel v dnešní době je všechno o penězích. Pokud tedy máte finance, abyste se uživili, tak proč ne? Když by vám 3 děti nevadily, směle do toho. Já bych třeba 3 děti nechtěla, je to lichý počet a znám dost lidí, kteří byli prostřední ze sourozenců a připadali si celou dobu takoví odstrčení. Ale jak jsem psala, je to na vás, někdy hold něco chceme, ale stejně to nakonec nemáme
-
7.10.2014 10:53jo to já bych taky měla dětí třeba pět, kdyby to bylo jen o tom je donosit a porodit..ale bohužel každé dítě je závazek na hooodně dlouho, takže asi skončíme u dvou..časem
-
7.10.2014 11:36
Také jsem to tak měla, na jednu stranu mě ta představa šíleně lákala, na druhou stranu jsem si to neuměla představit - 1. 2 děti mám po 2 letech (kluka a holku) a i když toho nelituju, zažít to znovu už se mi moc nechtělo, protože by to bylo krapet náročnější a celkově, i přes tu až takovou sebezničující touhu, mému rozumu se ovšem dělalo z té představy až nevolno.
Také jsem si říkala, že jestli to mám takhle, tak další dítě pro mne není řešením, protože pár chvil po porodu bych na tom byla prakticky stejně...bála jsem se, že to u mě bude přetrvávat tak dlouho, dokud nepadnu vyčerpáním...
Když měla prvorozená rok-tzn. období, kdy jsem s ní otěhotněla, tak se to vše umocnilo a jako by mě vše vedlo zopakovat si ten interval (myslím, že mnohé ženy se tak k tomu intervalu prostě vrací, je to v nich)..až na rozum, tomu se z toho dělalo zle Když byly malé 2 roky, začala jsem ale po miminku toužit o dost více, nevolnost pozvolna opadávala, nicméně žádná nehoda se nestala a mě trvalo celý rok (za nějž jsem koneckonců ráda, protože to byl takový odpočinkový rok) než si manžel přivyknul té představě dalšího dítěte a přestal si dávat pozor-(3.tí miminko se pak povedlo hned ten první měsíc)...
A jak to bylo po 3.tím porodu? Zase-touha se dostavila záhy, jako bych se nedokázala vymanit z toho všeho pěkného-děsilo by mě pomyšlení, že každým prožitým dnem uzavírám jednu etapu svého života.Na druhou stranu už nic nebylo jako dříve, já se dostávala do větší a větší izolace, jelikož jsem byla dost vázaná i na starší děti, které mě potřebovaly. Můj a miminka čas byl zorganizován podle starších, ztrartila jsem takovou tu volnost, když 1. 2 děti byly malé, nechodily do školky, teď vše už bylo jinak, bylo o dost složitější i s někým jiným něco podniknout, rozvrh dne pevně daný, těžko se do něj vměstnávalo něco jiného...3.tí mateřství jsem si moc užila, snad nejvíce-na malou jsem měla i více času, jelikož jsem už vše měla v malíku a starší na dopoledne chodili do školy, školky. Jenže to bylo trochu jiné, než bych si představovala a ta izolace na mě postupně začala víc a víc dopadat (i když jsem chodila do MS, s maminkama už jsem si neměla prakticky co říci- řešily s 1.-2. dítětem věci (zprostě to bylo pořád to samé neustále dokola, člověka to přestane bavit), které já už měla v sobě dávno vyřešené.. Takže i když ze začátku touha po dalším dítěti byla, tak už nikdy nebyla taková, rozum, zatím vítězí..každopádně u mě je to tak, že jsem také vždy chtěla sudý počet, äle spíš jsem si představovala 4, než 2...Nakonec 2 by mi přišlo málo a na 4 se necítím..zatím (hold se často představy a touhy z mladých let střetnou s realitou a je pak vše trochu jinak, než by člověk považoval za ideální).
