mám u něj šanci?

Ahoj, nevím co mám dělat. Mám moc ráda jednoho kamaráda, se kterým jsem se vídala 3 roky na škole. Během těch let jsem ho brala jako kamaráda, ale pár měsíců před absolutoriem jsem k němu začala cítit něco víc. Říkala jsem si, že zapomenu, až škola skončí a já půjdu studovat do svého rodného města (180km daleko)....Je tomu rok a já na něj nemůžu zapomenout. Vídáme se cca jednou měsíčně. Naposled jak jsme se viděli, pozval mě k nim domů na oběd (já nechtěla, protože vím, co takové situace se mnou dělají, jsem moc ráda za každou chvilku, kdy s ním můžu být, ale tím víc mi to zamotává hlavu a nevím co vlastně chce). Nakonec jsem tedy pozvání přijala(Nebylo to poprvé, co jsem u nich byla). A pěkně jsem si zase povykládala-spíš jsem byla vyzpovidana jeho rodinou Pak jsme se šli projít do lesa a já celou dobu sbírala odvahu a slova, jak mu říct, že k němu něco cítím(tohle není vůbec moje parketa, ale protože jsem kvůli tomu všemu nemohla poslední měsíce pořádně spát, pořád jsem přemýšlela, ve škole se pořádně nedokázala soustředit, ani na jídlo jsem neměla pomyšlení, chodila jsem doma jako tělo bez duše....Musela jsem to řešit. A myslela jsem, že tohle mi třeba pomůže.) A když jsem byli z procházky skoro zpátky a já se konečně odhodlala k činu, nic neříkal. Přišli jsme k nim domů, seděli naproti sobě, jeho maminka donesla večeři a on pořád nic neříkal. V tu dobu jsem se nechtěla vidět a co nejrychleji zmizet. Bylo mi opravdu hrozně a trapně...A když jsem odcházela, doprovodil mě k bytu kamarádky. celou cestu zas nic neříkal....A nakonec mi řek: Já tě mám rád, ale chtěl bych tě požádat, abychom tomu nechali volný průběh. (nechali to tak a počkali, co se z toho vyvine). Další den jsme se zase viděli (protože navrhnul a slíbil, že mi pomůže s kufrem na nářadí,pro který jsem původně tam jela), ale byl nějak zaražený a moc nemluvil.A rozloučil se tím, že se zas uvidíme...A když sem mu pak o par dni později napsala, že říct ne je přece jednoduché, tak on na to že je,ale mám tě rád,ale musí si to ještě všechno urovnat v hlavě. (souvisí to asi pořád s rozchodem před asi rokem, kdy ho nechala holka po 5letech).

Chtěl mi tím vším říct, že mě nechce? Já čekala, že řekne, že budeme jen kamarádi a já bych to pochopila....Nevím, jestli si to uvědomuje, ale vším tím jak se chová, ve mně vzbuzuje naději, že by třeba někdy něco....Ale je mi 23 a chci nějakou jistotu a pravdu, ať už bude jakákoli.

Za týden se máme vidět na jedné oslavě, ale v partě spolužáků. Nevím, jestli dělat mrtvého brouka, jako bych mu tehdy naposled nic neříkala a zároveň mám obavy, jak se bude chovat on.

Prosím, co si o tom myslíte? Děkuju za odpověď