jsem postižená nemužu chodit...

Otázku položila: Anonymní uživatelka #64297 20.6.2012 10:46

Dobrý den mam takový problem,jsem postižená nemužu chodit,jezdi knam i neteř je ji 10.let enom se toči kolem ni ja jim sem ukradená co země maji jen penize mě už taky život nebavi chcu se jit někde lečit ale naši už mě pry nikdý nikde nepustí mě už to tadý nebaví k čemu jim sem když nechodím jenom jim sem dobrá na penize oni ted maju oči jen pro neteř všude sni jezdi alé jak ja chcu jet to maju 1000vymluv pry se mama nebude semnu natahovát poradte nebo napište co dělat děkuji8-.8-.8-.

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ahoj.. tak tedy za 1. Je mi velmi líto, že tě potkala taková událost v tvém životě.. A tedy k problému. Neříkej, že jsi k ničemu.. lidé s postižením dělají různé věci.Ne že se nedá, jen nechceš nebo nevíš jak.Zkus si něco přečíst jak s tím bojovat a co pro to udělat.A k té neteři - Řekni jim to narovinu.Že tě štve, že se starají jen o ní, že ti to tak přijde a že tě to bolí.Že potřebuješ také pozornost a že to nemáš lehké.. Že i když jsi postižená chceš být taky s nimi.Trávit snimi čas na výletech apod..Promluv si snimi.

  • Simone20.6.2012 10:59

    Ahoj anonymko, to je mi moc líto :( Ale jak napsala Anea, určitě nejsi k ničemu :) Abys něco dokázala a cítila se přínosná, tak k tomu nepotřebuješ nutně jen chodit. Víš, kolik na světě "běhá" blbců? O nohách to není, i když je jasné, že to máš těžší. Ale teď k věci: Anea má pravdu, zkus to vašim říct, třeba si neuvědomují, jak ti ubližují. A pokud ano, zkus si na internetu najít nějakou svépomocnou skupinu stejně postižených lidí ve tvém městě. Výlety pak můžete pořádat společně a minimálně budeš moct s kým sdílet svoje trápení. A my ti tady budeme držet moc palce. Určitě ale nepropadej sebelítostnému pocitu, že jsi k ničemu, to není pravda. Existují lidé, kteří se nemohou vůbec hýbat a dokonce ani mluvit a dokázali toho mnohem víc, než my všichni ostatní, viz Stephen Hawking (http://cs.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking).

  • pokud jsi plnoletá, zřejmě dostáváš nějaké příspěvek od státu a taky bys je sama měla spravovat a rozhodovat, jak s nimi bude nakládáno. Můžeš si zaplatit asistenci, když budeš chtít někam jet, můžeš si zkusit najít i nějakého osobního asistenta, studenti středních škol a vošek to často dělají zdarma nebo jen za pokrytí nákladů na dopravu atd. Sama by ses o takové možnosti měla zajímat a vyhledávat si informace.

  • Ahojky :-) Myslím, že už tu holky napsaly vše.
    Každý jsme jedinečný, i když máme nějakou tu vadu nebo chybu, rozhodně bys se proto neměla cítit nějak méněcenná...Mrzí mě, že si tvoji rodiče neuvědomují, co v tobě mají, určitě není jednoduché poprat se s hendikepem dítěte, ale na druhou stranu chápu, že ti jejich chování ubližuje. Na prvním místě bys si měla s rodiči promluvit, o tom, co cítíš, a vše si vyříkat ;-) A pokud jsi plnoletá, snažit se co nejvíc osamostatnit, najít si nějakého koníčka, skupinu, něco, co by tě bavilo, určitě se pro tebe najde nějaký ten ideální koníček, zábava...
    Myslím, že by ti prospělo nebýt na vašich tak moc závislá a zvedlo by ti to trochu sebevědomí...Rozhodně nejsi něco míň jen proto, že máš problém s chůzí...tak se drž ;-)

  • Nevím, ale myslím si, že už sem píšeš poněkolikáté, takže je vidět, že tě tvoje situace opravdu trápí. Píšeš, že tě mají doma jenom pro peníze. Z toho usuzuji, že jsi příjemkyní invalidního důchodu a zřejmě také příspěvku na péči. Pokud opravdu pobíráš příspěvek na péči, měla by tě navštěvovat pracovnice úřadu práce, která zjišťuje, zda je příspěvek účelně využíván k nákupu sociálních služeb. Té bys jistě mohla o své situaci říct. Další možností je, kontaktovat obecní úřad obce s rozšířenou působnost v místě tvého bydliště či sousedním větším městě, kde působí sociální pracovníci, kteří by ti měli být ochotni a schopni pomoci najít např. jiné bydlení. Z každé situace vede cesta ven. Hodně štěstí :o)

  • full.avl20.6.2012 10:58


    pokud ti je více jak 18, tak jsi zodpovědná sama za sebe.

    pokud jsi mladší tak by to chtělo promluvit si o tom s rodinou a říct jím to jak Tě to trápí že tě nikam neberou. Musíš to prostě říct narovinu, že ti to ubližuje a to i po případ, pokud ti je více jak 18.

    jsou jistá centra kam člověk může jít, pokud ti doma není dobře, tak se obrať na lékaře, ež by jsi chtěla umístit na nějakou kliniku.

  • Triss20.6.2012 11:43

    Ahoj, souhlasím s tím co tu bylo napsáno. Určitě si s rodiči promluv. Rozhodně však nepropadej negativním myšlenkám. Každý člověk na tomto světě má nějaký specifický význam. Říká se, že člověk se cítí tak jak opravdu přemýšlí. Zkus se usmát, měj radost z maličkostí a bude ti líp :-) Dám ti sem odkaz na člověka, který i přes své postižení (nemá ruce a nohy) je šťastný a dokáže se s životem poprat :-) první z odkazů: http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/bez-rukou-bez-nohou-bez-starosti a druhý odkaz, který je zpracován do velmi krásného příběhu: http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/cirkus-motyl Určitě se na ty videa podívej, doufám, že na tebe zapůsobí stejně jako na mě :-) Hodně štěstí a úsměvu :-)

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 209 otázek, kterým se dostalo 271 548 odpovědí a 409 726 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist