jak se smířit s tím, že se asi nevezmem?
ahoj, vím, že už se tu podobné téma řešilo víckrát a já sama nad tím milionkrát přemýšlela, ale pořád nemůžu najít odpověď. Máme miminko a partner nechce svatbu (prý zatím, není si jistý, jestli vůbec nebo někdy za x let). Pořád se s tím nějak nemůžu smířit. Říkám si, buď šťastná, máš krásný miminko, hodnýho chlapa a co na tom, že to není manžel, ale i když si to stokrát řeknu, stejně mi to je líto. Ted se bude vdávat moje poslední kamarádka, co byla taky svobodná maminka. A já si pořád říkám, co dělám špatně, že o mě partner nestojí. Přitom on pořád říká, jak jsem pro něj ta pravá a mám pocit, že nám to klape. Vím, že si sama ten vztah těmahle myšlenkama kazím, ale pořád toužím po tom, jmenovat se stejně jako on a miminko a i mít už "muže", ne jen přítele. Vím, že bych si měla vážit toho, co je, ale po tomhle prostě budu pořád toužit. Jak z toho ven? jak si zvyknout nebo to přestat řešit? Partnera nátlakem přemlouvat do svatby nebudu - to bych si toho pak nevážila...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.2.2014 21:31Zkus si o tom s partnerem promluvil, proč si není tak jistý.. Prostě komunikace.
U mně to říká taky přítel, ale zas mně je 17, čekám mimi a až budu dospělá, tak to budu řešit
Věřím, že se ti brzo tvé přání splní. Když budeš chvíli čekat a pak už s tím nepočítat tak hodně, tak tě partner překvapí a budeš ještě šťastnější, než když si to hned přeješ a trochu s tím počítáš. -
7.2.2014 21:34To je hrozně těžký.. Vím, že je to v tobě už dlouho a ze svýho pohledu musím říct, že se nedivím ti nedivím.. Ale myslím, že ve vztahu by měly být kompromisy.. Tuším, že jsi psala, že jemu brání zkušenost jeho rodičů, že jim to nevyšlo, pokud si to nepletu. Asi by to chtělo zjistit, co by dokázalo jeho názor změnit - snad to není jistota, že vám to vydrží, protože tu nemá nikdy nikdo.. A taky mám pocit, že je docela mladý, tak si možná chce ještě udržovat ten pocit "svobodnýho"..
-
8.2.2014 7:21Taky si mě partner nechce a nechtěl vzít máme 6 ti měsíční mimi taky sem z toho byla špatná ale začli sme se hádat a už to šlo z kopce takže sem ráda že sme se nevzali a dnes ráno jsem se s ním rozešla protože ty hádky mi za to nestojí to radši budu sama... ono to časem možná odezní.. možná taky ne uvidíš ... jak píše Venysek asi je eště mladý a neni připravený ... jako ten můj bohužel ...
-
8.2.2014 7:29
Ahoj, podle toho co píšeš, tak si o tom, že se do svatby nehrne věděla už předtím, než jste si pořídili mimčo, tak nechápu proč to teď tak řešíš. Pokud by o Tebe partner nestál, tak s Tebou nebude, takže Tvoje úvaha, že něco děláš špatně a proto partner o Tebe nestojí je podle naprosto mylná, proč by s Tebou jinak byl??? Jsem z rozvedené rodiny, mám 4 měsíčního prcka a o svatbu zatím nestojím, s partnerem jsem 8 let, ale nevím proč bych se měla vdávat, když mám téměř 100% jistotu, že se stejně rozvedeme, možná to má Tvůj přítel podobně. Důležité je, že vám to doma funguje, svatba fakt není důležitá.
-
8.2.2014 7:29No je to tazke a je mi luto, ze sa takto trapis. A je pravda, ze tymito myslienkami si trochu nicis to ako to je a ako vam to klape. Ja osobnu skusenost nemam, ale moja velmi dobra kamaradka riesila velmi podobne. Jej uz teraz manzel, bol 3 krat uz zenaty ked sa spoznali a zenit sa uz dalsi krat nechcel. Ona ale chcela byt raz vydana, aj kvoli detom, ktore spolu raz chceli mat. Trapila sa tym niekolko rokov a potom si nejak povedala dost, ze vlastne tu svatbu nepotrebuje, hlavne ze chcu byt spolu a tiez to ze chcu byt spojeni tym co uz nevzmazu nikdy a to detmi. No a potom v ramci toho ze to uz pustila a uvlnila to tak sa to postupne menilo aj u nich a uz nemala ten stress, alebo uzkost z toho. No a potom raz sla na dovolenku s kamaradkou, lebo jej priatel nemohol, ale nevadilo mu to. No a ked sa vratila, tak jej priatel si tak silno uvedomil, ze byt bez nej nikdz nechce, ze ju po par dnoch poziadal o ruku. Teraz su uz spolu manzelmi a maju krasnu dcerku. Je to tazke, ale mozno niekedy pustit to co velmi chceme nam to prave prinesie. Urcite je ale dobre o tom komunikovat a povedat svoje pocity v klude. Myslim, ze ten druhy clovek musi poslouchat aby mu to doslo a vnimal to ze tvoje pocity niesu malicherne, alebo narazove, ale ze to je tvoje nitro a sucast teba. Drzim palce.
-
8.2.2014 10:56
No, my jsem se brali mladí. Dcera se narodila cca 2 roky po svatbě, ted je ještě miminko... A můžu ti říct, že to u nás ted tak nějak vypadá bídně, možná až k rozvodu... Myslím, že kdybychom se tenkrát nevzali, tak už bychom se rozešli, ale rozvádět se rok po svatbě?? To bych se musela propadnout. Tak jsme tu krizi nějak překonali, pak jsem otěhotněla, porodila a krize je tu zase... Nevím, jestli mnou pořád cloumají hormony po porodu a z kojení, ale prostě nějak necítím tu rodinnou pohodu... Rozejít se je mnohem jednodušší než se rozvést, takže to nás ted drží pohromadě. Jen si nejsem tak docela jistá, jestli je to dobře. Jestli by nám nebylo samotným líp. Tak snad se to zase vylepší...
Jinak k tomu, že se dřív lidé brali mladí a vydrželi spolu. Byla opravdu jiná doba. Dneska je to celé uspěchané, přetechnizované a prostě mají k sobě lidi mnohem dál než dřív... -
6.5.2014 14:27
Ahoj.. Já mám druhý pohled mince... Mám úžasného muže, ale kvůli legislativě a ochraně mého majetku před jeho dřívější chybou se vzít doslova nemůžeme (dokud on svoje problémy nějak nevyřeší)... Už téměř dva roky spolu bydlíme, naše rodiny jsou v pohodě, užíváme si a chceme miminko... ale jeho zásadovost - "děti až po svatbě" je dost hrozná... Víš, být tebou se tím netrápím... Miluj své miminko, miluj svého muže a ikdyž není papírově tvůj, tak ty přece někde uvnitř musíš vědět, že tvůj je... a že jsi ještě neměla "svůj den" v bílých šatech? I to jednou přijde... musíš věřit, nestrácet naději a hlavně o tom všem mluvit... Věř mi, že jsou holky a ženy (tak jako já), které ti vlastně závidí... Užívej si život a netrap se... nestojí to za to...
