jak dál... na čem jsem..

Ahoj holky. Potřebovala bych poradit. Mám vztah už druhým rokem, ale je to asi takový vztah nevztah. Začalo to nevinně, úletem jedné bláznivé noci, poté to přešlo do milenecké fáze, kdy jsme si prostě jen spolu užívali báječný sex. On byl čerstvě po rozchodu se svou přítelkyní, se kterou byl 7 let. Neměl chuť začít nový vztah hned a já také ne. Jenže se to táhne už dva roky, mluvili jsme spolu několikrát o naší budoucnosti, dětech, o tom, že se máme rádi, ale ani jeden z nás nedokáže říct prostě, že spolu chodíme, stejně to všichni o nás vědí, jeho rodiče, přátelé, a zrovna tak je to i na mé straně. Navíc ze zdravotních důvodů nemůžu užívat žádnou antikkoncepci, což on samozřejmě ví a pozor si nedává, na dotaz, co jako by dělal, kdybych otěhotněla, odpovídal, že je jasný a logiscký, že by se o nás postaral. Nebo se mě ptá, jestli ho miluju a jak moc, pořád se ujistuje, co pro mě znamená. Jsem bez radná, trpí komlexem, má zpomalené spermie a schopnost oplodnit má stanovenou snad na nějakých 40%, teda alepson, co tvrdil, když se snažili s jeho bývalkou o dítě. Pořád mi předhazuje kolik je mě (23) a jemu (36), že se může stát, že nikdy spolu dítě mít nebudeme, a že mi tím zničí moje představy, ale jak mu mám dokázat, že ho miluju moc, že jsou i jiný možnosti, než mít vlastní dítě.. Příjde mi strašně v tomhle zatvrzelý a vlastně se bojí vztahu, což mi taky potvrdil, ale já nechci se jen donekonečna scházet o víkendu a nebo občas přes týden, chci normální vztah, ale bojím se na něj zatlačit, protože je to teprve rok, co vyřešili po rozchodu s bývalou partnerkou veškeré majetkové záležitosti včetně peněz, moc veselý období to nebylo.. a já nevím, jak se zachovat..