fixace na maminku?
Holky, maminky potřebuji poradit. Mám devíti měsíční holčičku a je na mě šíleně fixovaná, nemůžu si na minutku odskočit ani na záchod aby se s řevem hned za mnou neplazila. Nesmí ji nikdo vzít do náruče, nebo povozit v kočárku, nebo na ní mluvit když je v sedačce. Pokaždé brutální scéna... nikdo s ní proto nechce ani na procházku, v neděli si ji vzala na dvě hodiny tchýně a celé dvě hodiny řvala až se přořvala ke spánku. Nikdy ji nikdo nijak neublížil, neuhodil nebo nic že by měla důvod se bát lidí. Jen s tatínkem je to ok, ale je to na palici 
prosím poraďte jak ji toho zbavit?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.7.2014 8:06Separační úzkost?
-
10.7.2014 7:25Ahoj, co s tím, nevím, ale taky se to u nás začíná projevovat...
Je to asi takový období.... Nejhorší je, když jsme spolu sami, to fakt nemůžu ani na ten záchod Najednou mě zase potřebuje na usínání, když už usínala sama Zatím teda ale ostatní lidi snáší dobře. -
10.7.2014 7:40
syn byl do roku a čtvrt až roku a půl to samé, pak to přešlo a bylo to den ode dne lepší. Znám hodně dětí, co jsou kolem roku takové a pak to dřív nebo později ustupuje
-
10.7.2014 8:06pry je to dano vyvojove - uz od praveku - ze jak se dite zacne samo plazit, projevi se vetsi fixace na maminku, aby se ji mimco, zatimco sbirala nejake plody, atp., neodplazilo daleko a neulovila ho diva zver... nevim, jestli to je nejak prokazane, ale libi se mi to
u vsech mych neteri a synovcu se to projevilo taky - trvalo to vetsinou kolem 2 mesicu. -
10.7.2014 8:31
zkoušeli ste že by jsi šla nejdřív s nimi, a pak se třeba odpojila jen do obchodu apod. a zase se vrátila, aby prcek neměl pocit, že se mu ztrácíš a on zůstává s někým koho pořádně nezná?
musím říct, že sem ráda, že toto sem u malýho nepoznala a v uvedeným věku mi zdrhnul z náruče za prodavačkou v dětském obchdoě
-
10.7.2014 9:40v tohle veku je to normalni..uzkost 8, mesice
ted bych to nelamala, doprej ji ten pocit bezpeci, ze je mama u ni. az se to zlepsi, tak zkousej pomalu po chvilkach odchazet, pokud mas moznost nejakeho hlidani, pri louceni vzdycky stejna veta, neodchazet tajne, to je pak pro dite jeste vetsi sok, kdyz si najednou uvedomi, ze mama nekam zmizela.
U nas to prislo az tak v 11 mesicich, za chvili to samo preslo...a na zachod se mnou malej chodi jeste ted nekdy (13m) -
10.7.2014 14:36
to přejde, měla jsem totéž... příbuzní se nám ironicky posmívali, že máme nějaké divné dítě... a teďka? malá se nebojí vůbec, chce jít do školky, mohu ji nechat v dětském koutku, dát k babičce na prázdniny apod (má teď ale už tři roky).
doporučuji chodit více mezi lidi, nebýt jen s dítětem doma... -
10.7.2014 20:11náš malý ted taky strašně visí na mně. když jsem na záchodě mám ho na klíně, vůbec doma neuklidím ani neuvařím, protože mi pořád stojí za zadkem a když se chci věnovat čemukoliv jinému, tak řve, trucuje, dělá scény. někdy nechce ani za lidmi, někdy je s ostatními úplně v pohodě. u nás hodně pomáhá, že nejsme doma. mám z něj pocit, že prostě nechce být doma. takže jezdíme na kole, chodíme na dlouhé prochajdy na cizí místa, po návštěvách, na brusle.... dnes třeba 8km trasa kdy já šla pěšky a on byl v šátku, pak tu samou trasu domů na kole, pak byl asi dvě hodiny s tátou a sestrou na hřišti a já konečně mohla doma uklidit
ale vyloženě tuto separační úzkost u dětí neznám. spíš jen má ted trucovité období... ano je to těžké, ale jak jinak se naučit trpělivosti, mírnosti, jemnosti než stále se usmívat na dítě, které od probuzení do usnutí jen řve a řve a trucuje
