Zvažujeme druhé dítě, litovali jste někdy, že máte děti dvě?
Ahoj holky. Bude to asi trochu delší dotaz. Zvažujeme s manželem druhé dítě. Malé je nyní 1,5 roku. Je hrozně hodná už od miminka. Nyní začíná mít období sama a ne, ale i tak je fakt zlatá. Všichni nám říkají jak je usměvavá a společenská. Když jsme jí plánovali, tak jsem si byla jistá, že dítě chci. Trochu složitější bylo otěhotnět, ale pak jsem si to se vším všudy užila. Těhu, porod, miminko a nyní i o to batole. Ale!!!!! Hrozně bych chtěla ještě jednou zažít ten zázrak zrození a cítit zase ve mně ten život, ale mám z toho hrozný strach. Jak bych zvládla 2 děti, co když bude druhé dítě naprostý opak a bude s ním hodně práce, co když nedokážu mít obě děti stejně ráda, (z toho mám obrovský strach. Vůbec si nedovedu představit, že můžu mít někoho stejně ráda jako nyní dceru) Čas hrozně letí je mi nyní 34, manželovi 37let, tak už není moc času na rozmýšlení. Mám strach úplně ze všeho, ale při tom bych hrozně chtěla. Ale asi se na to necítím nebo co. Manžel to nechává hlavně na mne to rozhodnutí, protože moc dobře vidí, že všechna starost je hlavně na mně. Večer přijde pozdě z práce, většinou kolem 19. hodiny, takže mi moc nepomůže. Je to daň za to, že nemusíme ,,zatím,, řešit finanční problémy, ale je v práci třeba fakt i 12 hodin. Co pak s 2 dětma? Dá se to vůbec zvládnout? Litovali jste někdy toho, že máte třeba 2 děti? Že s jedním to bylo snazší a víc jste si to třeba užívali? Já někdy vidím u známých jak je to s 2 dětmi už nad hlavu. K tomu třeba sourezenecké hádky, boje. Ale když se jich zeptám, tak řeknou, že je to super, že jsou rády..... Mám hrozný strach, že se rozhodnu pro druhé dítě a pak toho budu litovat a na některé dítě si to budu vybíjet....pravděpodobně na to druhé. Napadalo vás někdy taky třeba toto? Nebo jsem já nějaká divná a nebo prostě nejsem na druhé připravená? Omlouvám se za zmatený text, ale snad to některá dočtete a třeba ,,poradíte,, Píšu anonymně, je to pro mne osobní téma.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
2.3.2015 14:02
mám čtyři děti a nelituju toho
jo, někdy je to náročný až nad hlavu, ale stojí to za to
děti budou dvě a pohrají si hezky spolu, někdy se porvou, ale i to k životu patří, umět se porvat o místo v zaměstnání, o holku kterou má kluk rád atd. myslím, že si to užiješ ikdyž to bude někdy náročný a věř mi, láska s dalším dítětem roste, není jí míň, budeš mít obě děti ráda tolik jako teď jedno
-
2.3.2015 13:41
Zavidim, ze mas tak zlate dite. To nase prvni je priserny dabel... proto zvazuju, jestli druhe chci. Vim, ze chci, ale asi pozdeji, nez jsme puvodne planovali... neznam jedinacka, ktery by nelitoval, ze byl jako dite sam... na dovolenych jsme byly se sestrou vzdy kamaradky, nikdo jiny v okoli nebyl, tak jsme byly vdecne, ze se mame. Ted v dospelosti je to super
deti se doma lepe zabavi a budes mit vic casu na sebe.
-
2.3.2015 13:50
Zkus si představit obě varianty. Podle mě je pravděpodobnější, že v budoucnu budeš litovat, že jste do druhého nešli, než že jste do něj šli. Jak už bylo napsáno, starší dítě získá parťáka na hraní a do budoucna člověka, na kterého se bude moct spolehnout. A vy s manželem budete mít dvojnásobně pojištěno, že se o vás na stará kolena někdo postará
(myšleno s nadsázkou).
-
2.3.2015 14:10
Tak já vždy chtěla 2 děti a když sem na dceři viděla, jak si ráda hraje s dětmi, tak sme neváhali a sourozence jí pořídili. Chtěli sme, aby byly od sebe po 2-3 letech. První dcera byla taky moc hodná a proto sem se trochu bála, že to druhé bude zlobivé, ale teď má dvouměsíční sestřičku a ta je úplně zlatá. Nevíme ani s manželem jak brečí, buď se na nás usmívá, spinká nebo papá. Dcera mi moc pomáhá, když je potřeba podá dudlíček, ukazuje jí knížku, drží jí za ručičku a to je fakt něco krásného, když vidím, jak jí má ráda a leží vedle sebe a dává jí pusinky. Jen někdy je to náročné, když sem doma sama někdy až do večera, ale rozhodně bych neměnila a jsem za druhé miminko moc ráda
-
2.3.2015 14:12
já myslím, že i ty sourozenecké hádky jsou k něčemu dobré, a člověku to do života něco dá. Hlavně získá parťáka, kterého bude mít na celý život vedle sebe. Myslím, že většina lidí, kteří mají sourozence, by neměnila
Taky máme zatím jedno, 20m, je mi 30 a s druhým chceme ještě chvilku počkat, ale chceme ho. Hlavně proto, že nechceme, aby syn byl jedináček.
Zkuste s manželem probrat, zda by se nemohl trochu uvolnit z práce (i za cenu nějakou uskromnění na chvíli) a více se věnovat rodině a pomáhat vám. Nevím, jakou má práci, ale můj manžel aby mohl přijít domů třeba ve 4, aby si syna ještě užil, tak ráno vstává v půl 6 do práce a večer, když malý usne, tak ještě třeba něco do práce dokončuje. Chápu, že to tak nejde ve všech profesích, ale i tak bych se snažila nějak tu práci aspoň trochu přizpůsobit rodině. Vždyť takhle si malou přes týden asi moc neužije, a to je hrozná škoda.. -
2.3.2015 14:14
mám jedno dítě a u toho už zůstanu, je to pro mě tak akorát. Sama mám staršího bratra, se kterým jsme si nikdy nijak extra nerozumněli, jsme každý úplně jiný a myslím, že ani jako jedináček bych nestrádala tím, že nemám sourozence, u nás jsme parťáci nikdy nebyli. To jaký k sobě budou mít vztah sourozenci je sázka do loterie a nemyslím si, že je to dáno jen výchovou. Kamarádka má sestru o pět let mladší a láskou by se sežraly, další kamarádka má sestru o 2 roky starší a nemohou se vystát.
Jediné co teď stále víc oceňuji v souvislosti s tím, že mám sourozence je možnost podělit se o péči o rodiče. V tomto je lepší, že se můžeme s bratrem poděli, kdo jim s čím pomůžeme, že to není vše jen na jednom člověku, někdy by toho bylo opravdu moc. -
2.3.2015 15:47
Jsem na tom podobně - sdílím vaše obavy a starosti - ale u mě už otázka zodpovězena byla - mám také 1,5 r staré mimčo a čekám druhé
Také jsem se bála, jak to budu zvládat, ale touha po miminku byla větší. Jsem sice mladší než vy, ale mám zdravotní problémy, takže z mého pohledu nebylo na co čekat... A vyčítat si potom, že už nebudu mít druhé dítě jenom kvůli svým obavám, jak to zvládnu a zda to bude náročné, jsem nechtěla... Trochu se bojím, ale vím, že je to dobrá volba... Náročné je to už teď - nemohu v těhu tolik odpočívat, jsem unavená, nemám energii na svého broučka... Ale nějak se to zvládne a až budeme čtyři, tak se o starosti zase nějak podělíme... Promyslet si to musíte sama... Ale berte v úvahu, že jednou už na tu volbu bude moci být pozdě...
-
2.3.2015 16:08
Sourozenecké vztahy jsou u každé rodiny jiné, pokud dětem věnuješ stejný čas a jedno se necítí odstrkované, tak spolu většinou vycházejí
Já mám bráchu, je o rok mladší, jako malí jsme se občas porvali, v pubertě se hádali, ale rozhodně bych ho neměnila
Jsem ráda, že ho mám a malý věkový rozdíl je super v tom, že si rozumíme a máme i společné přátele, i dneska se občas pohádáme, ale tak to prostě v životě je, každý se někdy pohádá s rodiči, partnerem nebo sourozencem
každopádně jsem ráda, že ho mám, a dneska, když už bydlím sama si s ním ráda zajdu pokecat
Navíc vím, že rodiče tu nebudou napořád a až odejdou, zůstane mi ještě brácha
Většina přátel má sourozence a nenapadá mě nikdo, kdo by byl radši jedináček, spíš znám jedináčky, kterým je trošku líto, že neměli sourozence, se kterým by dělali lumpárny... Jediný špatný období bývalo v pubertě, když třeba holky měly o pár let mladšího bráchu nebo ségru a musely je brát všude s sebou. Mezi tvými dětmi by velký rozdíl nebyl a určitě není špatné pro budoucí život, když se člověk už od malička naučí, že je třeba se dělit, nebo brát ohled i na ostatní
-
2.3.2015 19:03
Já sama děti nemám, ale mám bráchu, který je přesně o 15 měsíců mladší. A jsem strašně ráda, že ho mám. Jako malí jsme si pořád spolu hráli, a teď (je mi 19 a bráchovi 18) je to můj nejlepší kamarád.
Málo kdo to chápe, lidi kolem se ptají rodičů, jaktože spolu tak vycházíme (přece jenom holka a kluk), ale prostě dá se to.
Mamka s taťkou nás vždycky vedli ke slušnému chování, nemohli jsme se třeba nebavit. Jako jo, jsou dny kdy se hádáme a já nevím co všechno, ale ty ostatní dny to všechno přebijí.
a jak už holky psaly, tak je to opravdu lepší i do normálního života (naučit se dělit, nebude to celé jenom o mě, ...)
Takže já bych sama v budoucnu 2 děti chtěla -
2.3.2015 23:13
Kamarádka ma dvě děti,manžela od pondělí do mpatku mimo domov a kdyby on souhlasil,šla by klidně i do třetího.každé dítě je jiné,ale tím spise když mas první klidně si to druhé můžeš "dovolit" protože to první vis,že kdyby něco tak to zvládne. Horší by byla opačná sdituasce,kdxy by to první bylo hrozhny divoch.ale i tak se vše da zvládnout a ano,lásku můžeš dat oběma.nebo manžela,tím ze se narodilo dítě,miluje s méně?
-
4.3.2015 0:55
Máme 2děti 2,5roku a 10měs. a od Dubna se chceme snažit o miminko .Chceme 4děti tak uvidíme jestli budou 3 nebo 4,To 4té,ale až za dlouho
Nelituji a nikdy nebudu,zábavy nás nezajímají, na výlety taky občas jezdíme ,Dítě je největší zázrak a já bych je NIKDY ANI ZA NIC NEVYMĚNILA.NĚKDY ZLOBÍ,ALE VĚTŠINOU JSOU TAK HODNÉ,ŽE MÁM ČAS HÁČKOVAT
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.