Zneužívání
Ahoj,
tohle jsem nikdy nikomu neřekla a zůstane to tak, jen to potřebuju dostat ven. Ani nevím, kdy to bylo poprvé a jak dlouho to vlastně trvalo, naštěstí mi zbyly jen rozostřené vzpomínky. Mohlo mi být asi tak 5 let, bylo to před tím než jsem šla do školy a myslím, že to pokračovalo i ve škole, do 2. nebo 3. třídy, to už nevím. Můj o 9 let starší (nevlastní) brácha za mnou chodil když jsem spala, lehl si ke mně do postele a strkal mi ho mezi nohy. Já jsem dělala, že spím. Nevěděla jsem, že je to něco špatného. Vybavuju si, že jsem byla nemocná a byli jsme sami doma a brácha za mnou šel do pokoje a ptal se mě, jestli si může přilehnout a já řekla, že ano, zavřela jsem oči a on si myslel, že spím a dal mi ho tam, nebolelo mě to a přišlo mi to třeba jako kdyby mě hladil nebo tak něco. Byla jsem malá a nevěděla jsem, co to znamená. Opakovalo se to. Když jsem byla už tak v pubertě, tak s tím přestal nebo né tak docela. Vždycky přišel z hospody, stoupnul si na roh pokoje a uspokojoval se.
Teď se s bráchou normálně bavím, mám ho moc ráda, je na mě hodný, smějeme se spolu. Odpustila jsem mu to, ale nikdy mu to asi nezapomenu. Já upřímně doufám, že ne, ale máte s tím někdo zkušenosti? Co si o tom myslíte?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.5.2017 22:23Těžko říct, co si o tom myslím. Snad je dobře, že paměť odsouvá některý věci do pozadí, doufejme. Snad to nebylo tak hrozný, aby to nějak příliš ovlivnilo další život. Je dobře, že vztah s bratrem je v celku dobrý. Odpouštět je potřeba, časem to možná bude jednodušší, zvlášť, pokud se máte rádi. V rodině jsou takové situace složitější, protože člověk před rodinou jen těžko uteče. Trochu závidím takový klidný přijetí situace, já mám vzpomínek víc, zapomenout jsem se snažila, ale vytlačila jsem sice dost vzpomínek, ale spíš asi ty dobrý, ty špatný se nějak drží. Ale čas vyléčí všechny rány, hodně času. Věřím, že se přes to přenesete líp a rychleji