Změny ve vztahu po narození dítěte - jak to ustát?

Otázku položila: Anonymní uživatelka #394053 12.8. 21:42

Zdravím, před 8 měsíci se nám narodila krásná holčička, kterou jsme si oba bezmezně přáli. Je úžasná, je to zlatíčko a zbožňujeme ji. Ale náš vztah je prostě divný... řekla bych na bodu mrazu. Z ničeho nic se prostě pořád hádáme o prkotinách, vlastně ani nevím o čem, prostě o ničem. Najednou už si nerozumíme, oba po sobě vyjíždíme kvůli naprosto ničemu. A oba máme pocit, že ten druhý má neustále špatnou náladu a vyvolává konflikty. Přítel to říká mě, a já to říkám jemu. Ale jsem fakt přesvědčená, že on tohle dělá. Já se vrátím z fitka každý den se skvělou náladou, a on už je nabroušenej a vpálí mi několik věcí, co jsem udělala blbě (jen proto, že má blbou náladu, protože kdykoliv jindy by to bylo správně) a nakonec jsem divná, že mě to štve, že mi kazí náladu a prý se zbytečně urážím a kazím jemu náladu. Jenže to je takhle pořád a hrozně mě to štve. Promluvit se s ním o tom nedá, kouká na mě jak na blázna, o čem to mluvím když já jsem ta, co je tu nevyrovnaná. Přitom já mám pocit, že to je právě naopak, prostě začarovaný kruh. Řekl mi, ať se nešťourám v něčem, co není potřeba, že řeším nesmysly a mám být prostě v pohodě. Ale opět, začarovaný kruh... já jsem v pohodě dokud mě nezačne rozčilovat. Přitom nejsem ani náhodou konfliktní člověk, naopak. Taky se snažím, aby měl dostatek prostoru a klidu a spánku, prostě vynahradit mu to moje fitko když hlídá malou (práci má spíš z domova jen na pár hodin denně, podniká), ale prý ho to vůbec nezatěžuje a naopak si čas s ní užívá, takže v tom problém není. V ničem není problém. Cokoliv, co by mohlo být potencionální problém, jsem se tisíckrát ujistila, že s tím je v pohodě. Nevím prostě... ani není o čem mluvit v rámci této "krize"... jsme spolu 3 roky a považuju ho za svou životní lásku a nechci aby se nám vztah rozpadl. Všichni okolo mají malé miminko a vztahy jim krachují. Nechci být jeden z těch párů. Jak to ustát? Srovná se to? Jinak nejde o to, že by nás dcera jakkoliv stresovala nebo zatežovala, naopak, je skvělá a myslela jsem, že by nás měla spíš spojit...

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • janalab12.8. 21:53

    A funguje mu ten jeho business? Nema rozbite auto? Neresite treba bydleni? Nema s nekym konflikt? Muj chlap do vztahu promita uplne vsechno, co ho "s..e" a obcas je fakt tezky zjistit, proc je zrovna nasrany (treba i sousedka, co drbe a vymysli nesmysly, kdo co rekl i kdyz to nerekl). Zkus patrat timto smerem...

  • Ahoj, Přesně vím, o čem mluvíš a trochu mi to připomíná nás. Rozepisovala jsem jaká situace je u nás doma, ale zestručním to. My se doma s přítelem jakoby přeme o to , kdo bude mít poslední slovo, jelikož jsme oba stejní. Děti spolu vychováváme dvě, čtyřleťáka a roční holčičku, tu máme spolu. Taky se předbíháme o to, kdo měl horší den. Jakmile se něco jednomu nepovede, druhý automaticky podbírá.. Jenže, pokud jsme oba ve špatné náladě, třeba on z práce a já únavou ze stereotypu dětí ( když stereotyp narušíš, dají ti to děti vyžrat anebo nevycházejí okolnosti, tak jak si doufala), začneme se hádat kvůli blbostem. A asi víš sama jak na vše reaguje podrážděný človek. Jediná rada je prostě zvolnit. Ne náhodou krásné ženy, které cvičí, nejsou třrba dobré kuchařky, anebo skvělé mámy, co pečou buchty a mají úžasné chytré děti nejsou štíhlé.. Já osobně se snažím nikde nevybočovat, ne však splynout s davem,, ale vařím, cvičím, hraju si s dětmi, snažím se věnovat partnerovi, zkrátka, být dokonalá, by se dalo říct,. ale postupem času mi dochází, jak mě ta touha vše zvládat ničí, unavuje, vysiluje. Hold nemám a nikdy nebudu mít pevné břicho, přitom vařit světová jídla, každý den souložit s přítelem, jezdit obden s dětmi na výlet... Zkrátka, spousta věci je dohromady nereálných, Snažím se podobný názor vštěpit příteli, který vím, že má své vytyčené cíle sice jiné, ale stejně nereálnéé jako já. když ho chytne blbá nálada, snažím se, připomenout to dobré, v čem se nám daří, co se povedlo, že máme děti zdravé apod. To samé pak očekávám od něj , kdž mám náladu (a u nás žen za to můžou hormony že jo) špatnou já. Jenže chlap je chlap že jo. Mluvte spolu v hezkých chvilkách o svých pocitem a jestli můžu poradit, snaž se chlapovi dát najevo, jak moc je pro tebe důležitý. Pokud se chceš dostat z toho řetežce, buď ty ta, která jej přeruší a i když tě chlap zrovna něčím pitomým vytočí, pochval ho za cokoli jiného i třeba z dřívějška. On se chlap hrozně nerad cítí být nepotřebným, hlavně v době, kdy ty se soutředíš především na dceru.. A taky, chlapy prostš nesnesou tolik co ženy a stím je třeba se smířit..:)

  • macicekkajik12.8. 22:45

    Ve 3 roce je krize, pak v 7, 11 atd. Je prostě potřeba mluvit, kde je problém. Pokud se jeden z partnerů o ničem nechce mluvit, je to problém. Komunikace je ve vztahu nejdůležitější. Pokud se jen hádáte, že se hádáte, je problém v komunikaci. Chlapi většinou neví, jak se otevřít. jak říci své pocity a co je špatně. Zkus přemýšlet nad tím, co tě na partnerovi rozčiluje, napiš si to a to samé ať udělá partner. Pro někoho je lepší psát než to říci nahlas. Držím palce, ať se to mezi vámi vyřeší. Jde vidět, že chceš váš vztah udržet. V dnešní době se nic moc neřeší a rovnou rozchod.

  • A nevadi mu, ze chodis kazdej den do fitka? To si moc dobre neumim predstavit, ze bych mela kazdej den jit od rodiny. Stejne tak by mi vadilo, ze kazdej den jde za svymy konicky muj muz a nevenuje se nam. Rika ze nevadi, ale treba vadi a nechce se hadat. Jinak krize po narozeni ditete ma kazdej, jelikoz se vse obrati vzhuru nohama a ne kazdej to zvlada.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 69 199 otázek, kterým se dostalo 230 833 odpovědí a 365 650 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist