Zenske kamaradstvi zraneni od druhe osoby

Dobre den,
Poprosim o radu. Je to sice uz 3 roky, ale strasi me to, jako prisera ve skrini. Je to tak velka prisera ze jednou za cas ozve, a kdyz uz da vedet tak poradne a silne.

Mela jsem kamaradsky vztah (resp jsem si to myslela) s damou ktera je cca o 7 let starsi nez ja. Ten vztah zacal ponekud nevinne, chodivala do hobby klubu stejne jako ja, akorat s tim rozdilem, ze mela kocerak s mimcem (Ja zadne deti nemam). Casto me pozadala, zda bych s kocarkem nechtela jezdit, ja nic nenamitala, vozila jsem kocarek a mimco, skoro pokazde kdyz se ukazala. Pak se ten vztah prohluboval stylem, psani si pres whatsupp, chozeni na navstevy,, hrani si s detma, zensky tlachani, chozeni do kina, na vecere a pod. Mela jsem pocit ze mam, konecne, zenskou kamaradku, se kterou si rozumim a ten pohled na svet mame +- stejny, a ne jen same kluky jako kamarady, zacala jsem se citit i dospeleji. A klidne bych za ni i dychala, kdyby bylo potreba, pripadalo mi, ze ona to vnima stejne.
Nutno podotkout, ze nekdy mi prisla zmatena, a z toho sveta, okolo, takova najivni/vykolejena (ona, nemit tak chytreho manzela, ktery ji tak trosku hlidal, tak by se tak dobre nemela, ale proto to nepisu, a navic kazdy mame nejakou tu chybu.)
A pak to prislo pad. Jednou jsem ji chtela s necim pomoct resp informovat ji o necem. Tykalo se to celkem zasadni veci (oprava jisteho dopravniho kolejoveho uzlu. Vzhledem k tomu ze muj znami dela ve firme, ktera to mela na starost, tak jsme to vedela o nejaky ten tyden driv + mi poslal informace o nahradni doprave) bohuzel, ve sve najivite, jsem se rozhodla, o tuto informaci podelit. Misto prosteho dekuji, na me vystekla, a cituji “preji se, aby se toto nase “pratelstvi” omezilo a prosim, uz me neotravuj s takovymi zbytecnostmi”

Tohle po prectni mi vyhrklo slzy a bylo mi tak nejak jasne, ze druha strana tento, 3 lety, vztah vnimala asi jinak. Ja, bych nikdy cloveku neco tak hrubeho a bezcitneho nenapsala, dokonce ani svemu nepriteli ne.
Jednou mi psycholozka rekla, ze se mnou je tak trochu tezke porizeni, protoze jsem tak hoodne stvoreni, ktere za pomoc nic nechce, dela to jen pro dobry pocit. Bohuzel, ostatni to nechapou, mysli si ze za radu/pomoc budu chtit neco na oplatku, a proto pro me bude tezke najit si opravdove, verne, kamarady.
ALE, to poravdu o kazde nove osobe ktera se ukaze, musim uvazovat stylem, davej si pozor na to co reknes, nebo zda pomuzes jen pro dobry pocit!? To je prece silene, s kamarady se ma clovek citi v bezpeci, odhodit tu zbroj kterou ma na sobe, a ne se jeste vic pripravovat na kudlu do zad…

No, abych to nejak ukoncila, po teto zkusenosti jsem nad “zenskym pratelstvim” zlomila hul, lidem uz nepomaham tolik jako driv. Obcas ji v klubu jeste potkavam, na ni je videt, ze si chce povidat, ale ja uz nechci, tak moc me to bolelo, ze prohodim par slov ze zdvorilosti, ale pak jdu pryc, citim v te mistnosti, s ni, takovou zvlastni , a ve svem nitru bolestnou energii, jako kdyby mi to napsala nebo rekla znova…

Nevi nekdo jak se tim prestat trapit a odpustit si ?