Zatracená láska!
Uz fakt nevim jak si pomoct. Kdysi mezi mnou a jednim mym kamaradem neco probehlo, jak z moji, tak z jeho strany. Mohl z toho bejt fajn vztah (snad), jen kdyby nemusel nastoupit do prace v Praze. Ja studuju v Brne. Tak jsme to nechali na urovni pratelstvi. To je celej ten problem. Vidime se tak jednou tejdne tam, odkad oba pochazime, ale doslova jen vidime, ze se proste potkame na meste nebo tak. A ja na nej nemuzu porad zapomenout, uz je to tak 4 mesice.. Porad na nej musim myslet, nic me nabavi, ani se mi nechce s nikym bavit, natoz si jit nekam sednout treba s kamoskama. Chodim jak telo bez duse, chvilama se mi z toho chce az brecet, proste sedim v autobuse a chce se mi brecet 
uz je to na palicu.. Nvm, jak ho vyhnat z hlavy.. Navic jsem presvedcena, ze on je "ten pravej", jsme na stejny vlne, stejny nazory, zaliby, jsme proste stejne zalozeny.. No na to asi ani zadna rada neni, jen jsem to potrebovala "nekomu rict". Vim, ze to chce cas, ale uz se celej ten pribeh tahne asi rok a pul, z toho je pul roku vzdalenost Praha-Brno neprekonatelna..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.11.2011 12:46Láska hory přenáší
Zkusila bych to, než ti ho "uloupí" jiná. Když se vídáte každý týden, resp. potkáváte, tak určitě by se každý týden našla trocha ta času, abyste mohli být spolu, pokud je zájem oboustranný. A navíc, studia přeci netrvají věčně a proč nemít jednou práci v Praze, kdyby ten vztah vydržel -
29.11.2011 12:53Ahoj, no já mám podobnou zkušenost, oba jsme chodili spolu na střední a pak jsme ale oba studovali na opačných koncích republiky, vídali se jen obča, čas od času si psali sms ... a jiskřilo to mezi námi pořád, ikdyž on měl přítelkyni ....., musím říct, že to trvalo celou vysokou, několikrát jsme se z hranice přítelství málem dostali jinam, ale nikdy to nakonec nedopadlo. Hrozně jsem ho milovala, trápila se, když už jsem to chtěla vzdát, on udělal něco ,čím dal najevo zájem atd .... . Po pravdě, skončilo to, až když jsem potkala svého současného manžela .... Teď koukám, že to není rada, jen zkušenost .... Držím Ti palce, ať se rozhodneš jakkoli .
-
29.11.2011 12:59Mně a mého přítele dělila vzdálenost min.1200 km i více...A ustáli jsme to.Jsme spolu 4 rok a čekáme mimi.A stále je daleko....Ale jak ty říkáš stejná vlna atd.A on mi za to vše stojí.za tu samotu,za tu dálku.Jednou to skončí a my pak budem v ráji.... Už se těším a ta vidina mně žene kupředu.To je zase moje zkušenost.
-
29.11.2011 13:45Můj přítel bydlel 15km ode mě. Ač se to zdá jako kousíček viděli sme se jednou za týden někdy i déle. Když mají dva být spolu tak spolu budou. Sme spolu přes tři roky čekáme druhou princeznu a plánujem svatbu. Takže i kdž sme byli u sebe blíž nežli vy dva výdali sme se hodně málo. Hodně mi to vadilo a kolikrát sem se kvůli tomu nabrečela ale čím míň sme se viděli tím více sme se na sebe těšili a co potom na milování
. Teď sme se neviděli měsíc a jak se mu po mě stýskalo odhodlal se zkoro po třech letech požádat mě o ruku. Uvědomil si jaké by to beze mě bylo. TAk zkus ten vztah a uvidíš, ale osud ti sám zamete cestu 
.
