Zacit se lecit s psychickymy problemy?
Dobrý den. Potřebuju se s někým všestraným poradit. Od 8 let, kdy mi náhle zemřel táta, mám deprese. Nikdy jsem o tom nemluvila, a jediny zpusob, jakym jsem se to naucila zvladat, je vse zavirat do sebe. Ted je mi 16. Uz mam pocit, jakobych ani nic necitila, dobre ani spatne emoce, protoze to jinak nezvladam. Malo kdy jsem uz smutna, ale nikdy vesela. Proste nic. A uz takhle dal fungovat nechci. Nechci si plytvat mladi. Hlavne se ani nezvladam soustredit na skolu, proste mi nic neprijde dulezite. Od skoly bych si asi musela dat pauzu. Strasne me depta. Kvulu dojizdeni a pozdnimu konceni se vracim domu kazdy den kolem seste. Jsem z toho neustale vycerpana. Ja uz byla hodne nemocna oe zaru, tak dohromady mam asi skoro pres mesic zameskano. Premyslela jsem, ze bych dnes dosla za svou tridni se zeptat, jestli si mysli, ze by bylo mozne abych treba tyden, dva zase chybela, kdybych se eventualna zacala lecit. Jde taky o to, ze jak to trva dlouho, asi jsem ty sve problemy prijala za soucast sebe, beru to tak, ze to jsem ja a nejaka nemoc. Driv jsem aspoj zvladala veci, co me bavily. Psat, fotit, kreslit, cist. Ted uz nemam naladu ani na koukani filmu. Proste na nic. A taky mam strasne problemy se sebedomim, nesnasim se a to jak vypadam, jaka jsem. Loni jsem nekolikat sla za skolu kvuli tomu, ze jsem si prisla oskliva a nechtela jsem, aby me nekdo videl.
- 12.11.2018 15:20:15 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.11.2018 10:12Ano, je ten správný čas vyhledat pomoc a začít to řešit. Takže začni o tom mluvit s mámou, pokud duverujes třídní tak s ní a ony tě pomůžou nasměrovat do odborné péče.
-
12.11.2018 15:41Chtela bych te podporit - kdyz uz sama citis, ze takhle to dal nechces a chces to resit, tak do toho jdi! Zkus zjistit (treba pres mamku nebo ucitelku, ktere duverujes) kontakt na nejakeho psychologa nebo psychoterapeuta. Emoce bohuzel takhle funguji. Kdyz zazijes neco moc smutneho, ale jsi moc mala na to, abys to "zvladla a zpracovala", tak mozek ten smutek vytesni (zasune nekam hluboko, kde o nem nevis). Ale bohuzel s tim odejde i radost a dalsi pozitivni emoce. Takze sice nejsi uz smutna, ale zaroven te nic netesi. (Hezky je tenhle princip ukazany ve filmu V hlave.. sice pises, ze te filmy uz nebavi, ale tenhle je super.) To leceni pak probiha tak, ze dochazis za terapeutem a postupne o tom zacnes povidat a ono se ti nakonec moc ulevi. Drzim palce!
-
12.11.2018 20:04
Určitě! Neváhej a hlavně si pamatuj, že se nemáš zač stydět. S dcerou máme úplně stejnou situaci, kterou popisuješ prožitou. Nyní (cca po 3letech) je na tom už lépe. Tuším, že jsem tu před časem jedné holčině v této záležitosti odpovídala. Rozhodně to nenechávej, ono to bez odborné pomoci zvládnout a vyřešit si to sama nejde. Nemáte na škole "svého" školního psychologa? Ten by tě nasměroval. Jinak tedy my jsme nakonec dojížděly ambulantně na dětskou psychiatrii. Problém je, že se dlouho čeká(cca 4 měsíce). Ale bez pomoci tamní paní doktorky bychom to nezvládly. Tím jsem si dnes už jistá.
