Vztah vs. dluhy
Mam dost citlivý dotaz, mám 3 měsíce přítele. Po nevydařeném manželství a životních peripetiích, kdy jsem zůstala sama, jsem konečně našla muže, kterého miluji tak hluboce, vím, že on jen je ten se kterým bych chtěla zestárnout. Neptejte se jak, prostě to vím. Naše láska je výjimečná neumím to popsat. Potíž je v tom, ze exmanžel nasekal dluhy které si neplatil a postupně padly na mě. Nevěděla jsem o nich. Vypořádáni SJM nebylo a už ani není možné, věřitelé se hoji na mě, nyni řeším moznost insolvence. Můj nynější přítel o tom nevěděl, styděla jsem se mu to říct, není to nic ke chlubeni, chtěla jsem napřed podstoupit insolvenci a poté s "vyřešeným problémem" se svěřit. Říkala jsem si, že mam čas, že jsme spolu chvíli. Jenže přítel přišel s návrhem společného bydlení. Řekla jsem, ze ano, casem. On mel pocit, ze mu něco tajím, nechápal co se děje a tak jsem musela s pravdou ven. Vysvětlovala jsem mu vše a i možné řešení, že mi na něm skutečně zaleží, jen nechci, aby se ho moje potíže nějak osobně nedej bože dotkly. Chtěla par měsíců času na dořešeni. On je zklamaný. Touzil se mnou žít tvořit plnohodnotný par a rodinu a já mam pocit, ze jsem vše rozbyla. Zklamala jsem. Pochopil, ze společné bydleni je v teto chvíli nerozumne, ale nevi jak dlouho bude muset cekat, prý čas letí, nejsme nejmladší a mam pocit, ze začíná na nas vztah kapitulovat. Nechci o nej přijít, ale fakt nevím co dělat. Navrhla jsem, ze se přestěhuju blíže k němu, aby jsme spolu mohli byt co nejčastěji, ale prý to nemam dělat jen kvůli němu, nemam se zbytečně vydavat z dalších peněz. I tak se přestěhovat chci, mam strach, aby nas vzdálenost a potíže které mam neodcizily. Vím ze me miluje, ale je zničený tím, ze nemůže mít v tuto chvíli vztah jaký by si pral, a já mam strach, ze nebude chtít čekat. Jeho touha po rodine a stabilitě je opravdu velice silná. Poradte jak dal, jak o nej nepřijít, jak pokračovat a neznicit vztah a lásku? Jsem zoufala, vůbec nevím co dělat.
- 17.01.2017 14:13:35 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.1.2017 13:10
ahoj,reknu to takhle ..vim jake to je zit s dluhy. nicmene vam to ve spolecnem souziti nebrani. pokud uz resis involvenci, vis o nekom, kdo ti navrh sepise apod.,tak v tu dobu kdy se podava zadost o osobni bankrot uz s veriteli komunikovat nemusis exekutor ti nesmi prijit donu... zalezi na tom, jak rychle bude navrh sepsany a podany na soud.. nic vic...
takze v nejhorsim pripade, mesic cekani... ale lepe pockat 3 mesice na "schvaleni soudem"... a to neni tak dlouha doba ne? -
17.1.2017 14:20
tak za prvé-nic mu netaj! Nikdy! protože pokud se na to přijde, tak si bude myslet,že mu nevěříš! Z vlastní zkušenosti.. A druhá věc je-nedostala jsi se do potíží vlastní nespolehlivostí,ale někoho jiného. Je to váš společný problém, pokud chcete být partnery na celý život. Já si našla mého současného muže a v den prvního rande mu oznámila že mám rakovinu, že mám manžela debila, který mě o všechno obral a že mě čekají soudy... On se za mě postavil. pomohl mi jak psychicky tak finančně. za půl roku jsem se k němu přestěhovala a dnes jsme manželé a jsme šťastní a on nelituje.. i když ho to nějaké peníze stálo... Pokud se milujete tak jsou to vaše problémy a ne jen tvoje!!
-
17.1.2017 13:26
Napíšu,jak jsem to měla já před 4 lety..měla jsem velký dluhy,svojí blbostí. Měsíc před tím,než jsem poznala přítele,jsem se rozhodla že takhle to už dál nejde a konečně jsem se odhodlala to vyřešit a žít novej život. Tak jsem se s tím plácala a pak poznala přítele. Nechtěla jsem mu lhát nebo něco tajit,řekla jsem mu o sobě hned všechno. Naše životní představy byly stejný,chtěli jsme žít společně spokojený život. Já jsem nejdřív měla hrozný pocity,nechtěla jsem si nechat pomoct,ale on chtěl. Chtěla jsem to zvládnout sama. Ale to by musel čekat ještě teď
Asi po třech měsících jsme se k sobě nastěhovali,ale to už jsem si vlastně jen přinesla zbytek věcí,jinak jsem u něj byla pořád už od začátku,takže se vlastně nic nezměnilo 
Já jsem si dobu platila dluhy a on všechno táhnul sám..pořád jsme byli v práci a celá moje výplata padla na moje dluhy. Ale když je odhodlání,jde všechno,dokonce jsme i přesto byli štastní a spokojení. Jasně že to někdy bylo krutý,ale brali jsme to v pohodě,prostě jsme to museli zvládnout. Do toho přišly ještě jiný problémy. Ale už jsem dlouho bez dluhů. A co tím vlastně chci říct..pokud se milujete a chce s tebou žít a zvládat to s tebou,neváhej! Budete na to dva,a to jde všechno líp,a nebyla by škoda zahodit vztah? A jak píše anonymka 602,můžete pár měsíců počkat než budeš z toho nejhoršího..a společný bydlení bude potom,hlavní je aby ten vztah pokračoval pořád,i teď. Podle mně nějaký pauzy atd,to je blbost. Navíc je dobrý nějakou dobu se poznávat,než hned zakládat rodinu a mít děti -
17.1.2017 19:18
já bych to viděla jinak. myslím si, že za tři měsíce poznat člověka natolik abych si byla jistá, že s ním chci žít celý život není možné. z mého pohledu to chce aspoň 6 měsíců a pokud u toho není sex, je to lepší protože sex prohlubuje stav zamilovanosti kdy nevnímáš chyby toho druhého. no a k dluhům-pokud zvládnete tuhle pitomou situaci vydržet než si vyřídíš "osobní bankrot", budu ti věřit, že je to ten pravý. nezlob se na mě, ale "pravá láska" nebude bojkotovat společný vztah kvůli první překážce! dej si ještě ty tři měsíce a za tu dobu stihneš vyřídit dluhy do takové míry abys neudělala problémy pro něj
pokud tu krizi vydržíte, směle do společného vztahu
