Vztah s klukem
Ahoj Holky! 
chtěla bych se vás s něčím svěřit a zároveň zeptat na radu. Je mi 18, nikdy jsem neměla žádného kluka, prostě nic. S rodiči si velmi dobře rozumím, ale nikdy jsme neřešili téma kluci a sex. Bylo to u nás nějak tabu. Možná kdyby s tím sama přišla a zeptala se, tak bysme to i nějak probraly s mamkou. Ale strašně se stydím, přijde mi to divné se o těchhle věcech bavit třeba s mamkou. Nevím jak by na to reagovali, kdybych přišla a řekla, že mám kluka. Kdykoli o mně měl někdo zájem, vždycky jsem to udělala nějak, aby z toho nic nebylo. taky asi z toho důvodu, že o tom se mnou nikdo nemluvil, nevedl mě k tomu. Vždy když se někdo našel, o koho bych měla zájem i já, měla jsem takový strašně divný pocity, nědokázala jsem prostě nic udělat, nebyla jsem schopná jít sama s klukem ven. A to i do teď. Je to asi o něco lepší, než dřív, ale takovej ten pocit ve mně pořád je. Nevím co stím dělat. O prázdninách jsem se seznámila s jedním úžasným klukem. Je mu kolem 20 a píšeme si každý den. Vždy když někam jdeme, spolu s kamarády je to v pohodě. Bavíme se tak nějak všichni. Strašně bych ho chtěla, ale když si uvědomím, že bych s ním byla sama, určitě bych nevěděla co si sním mám říct, byla bych strašně nervozni a nedovedu si představit, že by jsme se mohly líbat, nebo dokonce spolu spát. Nevím prostě co dělat.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.9.2013 20:37
měla jsem to dost podobně..vlastně jsem měla problém si s kýmkoli cokoliv říkat, ale myslím, že snad každý si nakonec nade někoho, s kterým si bude mět co říci (když jsem našla i já) a když nastane mlčení, tak to nebude to trapné ticho, by naopak, souznění a klid...Také jsem na povrchu dost stydlivá, ale věř, že je to jen slupka a když se jí někomu podaří jnenásilně sloupnout, což může trvat, tak bude pravděpodobně odměněn
..Třeba já první sexuální styk měla až po 9ti měsících, co jsme spolu chodili (nechala jsem se tehdy strhnout a bylo to i vášnivé, ale pak jsem měla pocit, že to bylo ještě moc brzo, necítila jsem se kvůli tomu moc dobře), bylo mi 22, myslím, že jsem natrefila na velmi trpělivého partnera, který mě naprosto respektoval, vlastně je tak citlivý, že se i bál na mě jít nějak rychleji..zárověň to byl první člověk, s kterým jsem si měla opravdu, co říkat, prostě jsem se s ním nikdy nenudila...jsme spolu dosud..Já bych to prostě nějak nehrotila a nechala přirozeně plynout, nic nedělat přes sílu, jen proto, aby.... -
28.9.2013 22:39
Já to nikdy s mamkou taky neřešila. Nebyla jsem nikdy moc vidět a slyšet, byla jsem vždy styl, co je spíše v koutě. Kluky jsem si převážně našla přes net, kdy jsem si víc dokázala psát, než se bavit, ale vše jsem se naučila a nyní jsem již skoro 3 roky vdaná a je mi 24 let
