Vztah k neuhnízděnému miminku
Holky, asi si budete myslet, že vypadám jako blázen, proto ten anonym. Jde o to, že jsem byla včera na ET. Dali nám foto našeho emryjka. Přišlo mi to hrozně krásný, po tak dlouhé době vidět, že to není jen o tom čekání na ms, ale že už prostě něco existuje. Každopádně jsem se na to dost upnula. Nemyslím negativně. Už prostě vím, že ve mě něco je a nechci si připouštět, že to nevyjde. Vlastně mě to napadlo až teď když to píšu. Prostě si s ním už i povídám atd...
Já vím zní to šííleně co? A tak si říkám, jestli taková fixace není špatná, jestli bych neměla začít tak trochu počítat s tou horší zprávou a být tak o to méně zklamaná... Děkuji za názory.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.11.2016 19:16
Naprosto chápu. Já se to snažila brát tak, že život začíná až uhnízděním, protože jinak bych se z toho zbláznila. Obzvlášť když jsme si nechali zbylá čtyři embrya zmrazit, ale pak už jsme je nepotřebovali. Bylo nereálný, abych si je postupně nechala zavézt všechny a měla nakonec 6 dětí, takže jsme je nechali zlikvidovat. Pořád jsem si musela opakovat, že to ještě nejsou děti. Ale stejně jsem to těžce nesla, obzvlášť když můj otec mi pořád opakoval, jak to můžu udělat zlikvidovat vlastní děti atd.

Omlouvám se,asi to sem nepatří,Vám samozřejmě přeji,ať to vyjde!!!
