Vztah

Otázku položila: Anonymní uživatelka #85841 20.6.2013 23:32

Ahoj... Ani nevím, jestli potřebuju radu, nebo se jen vypovídat, protože je mi mizerně... Když si to někdo přečte a třeba k tomu něco napíše, budu moc ráda.
Je mi 20 a přes rok jsem zadaná. On i já jsme oba dva podobné povahy. To znamená, že jsme oba spolehliví, věrní (alespoň v to věřím), zásadoví, rodinné typy, veselí. Ale bohužel také výbušní, žárliví, vzteklí.
Já jsem o našem vztahu nikdy nepochybovala. Znali jsme se dlouho před tím, než jsme spolu začali chodit, byli jsme kamarádi a vzájemně jsme se perfektně poznali. Vztah byl proto nějakým "přirozeným vývojem" celé situace. První měsíce jsem byla nejšťastnější na světě. Já jsem byla princezna, on se o mně perfektně staral, moje rodina ho miluje, ta jeho zase mě, prostě jako z pohádky. Když přišel nějaký problém (velký i malý), společně jsme ho zvládli, nikdy se na mě nevykašlal, co slíbil, to splnil. Vím, že kdybych zavolala o půlnoci, že se něco děje, do pár minut bude u mě.
Vůbec vlastně nevím, proč teď, po takové době, co jsme spolu, začínám mít pochybnosti. Možná proto, že jsem si začala všímat, že když chci udělat něco, co jemu se zrovna nelíbí, něco dokázat, začne mě od toho zrazovat. Podá to sice tak, že má o mně strach, abych danou věc zvládla atp., ale mě pořád napadá, jestli to neříká proto, že by se mu to tak víc hodilo.
Když ví, že se k něčemu chystám, že chci např. někam jet, jít na jinou školu, prostě něco změnit, a jemu se to nezdá, začne mě pomalu nahlodávat a já to někdy i vzdám.
Přijde mi, že mě chce mít takovou, jak se to líbí jemu, že si ze mě pomalu dělá loutku.
Vím, že by pro mě skočil do ohně, udělal pro mě všechno, ale radši by byl, abych byla taková, jak si mě on představuje. Je to typ člověka, který je starostlivý, rád se o mě stará, když jsem nemocná nebo když v něčem potřebuju pomoct. Jakmile ale vidí, že bych to zvládla i bez něj, už si tak jistý není.
Na jednu stranu ho moc miluju, ale na druhou stranu mě šíleně ubíjí ten pocit, že si mě chce předělat k obrazu svému a takovou opravdovou, jaká jsem, mě nebere.

Zažily jste některá něco podobného? Nebo máte k tomu co napsat?

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • někdy jsem to občas zažila,ale ukaž svému příteli, že máš svoji hlavu.JEdnej podle sebe ne podle něj.To bys pak za chvílu v tom vztahu nemohla svobodně dýchat.Je fajn, že je o tebe takový starostlivý,ale i on sám si musí uvědomit,že tě nemůže držet na řetězu, pokud chce aby ste byli v tom vztahu oba dva šťastní.A jestli tě nebere takovou jaká jsi? Tak se na něj vykašli!přece se nebudeš kvůli němu celý život(kdyby vám to vydrželo) přetvařovat a pak by z tebe zůstala troska bez vlastních názorů.A zkus si představit jak by to vypadalo až by jste měli děti.Dokážeš si to představit, že by jste byli rodina,jak by ta situace vypadala? Ponižoval by tě před dětma a dělala bys jen to co by chtěl on.A není pozorný jen z toho důvodu, že vidí, že se dokažeš o sebe postarat?

  • Já si myslím,že je to taková ta ochranitelnost,až vlastně žárlivost,člověk chce mít toho druhého jen pro sebe a každá novinka představuje riziko pro vztah.Asi tě opravdu miluje,ale já něco takovýho zažila a ze začátku mi to nepřišlo ale pak když jsem se víc osamostatnila začal to být problém,protože najednou jsem chtěla dělat to či ono,přítel měl svobodu automaticky,pak mezi námi bylo dost napětí a neuměli jsme se dohodnout a já vlastně zjistila že nemůžu spoustu věcí.Pravidla se musí nastavit a vymezit hned a buď to bude tolerovat a nebo ne.Otázka je jaký je on,když je chlap takový ten domácí typ,pecivál,tak to třeba ani nikdy nepochopí.Ale ke vztahu kromě lásky patří i podpora a tolerance toho druhého,jeho názorů a koníčků a pokud to tam není,budete se dusit a vztah půjde stejně časem do háje...

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 225 otázek, kterým se dostalo 271 595 odpovědí a 409 751 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist