Více generační dům

Otázku položila: Anonymní uživatelka #426127 21.11.2020 17:43

Dobrý den,
Bydlíte některá v dvougeneračním domě? Můžu se zeptat, jestli nelitujete, popřípadě jaké to má výhody a proč jste se tak rozhodly
Díky

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • Ahojky, já nejdříve viděla velké výhody v tom, že si dvě generace navzájem pomáhají, vždy můžeš mít nějakou společnost, uvítala jsem to v době koronaviru... Pokud máš nebo budeš mít dítě.... Pomůžou Ti s hlídáním... Bohužel u nás se to zvrhlo ve ztrátu soukromí, která gradovala do té míry, že teď je z toho šikana a stalking... Přeji, ať to není Tvůj případ, nechci Tě zbytečně strašit, za pokus nic nedáš. :-) Hodně štěstí (co jsem ale slyšela příběhy z okolí, nikomu to ještě nevyšlo, vždy se to časem proměnilo v peklo 8-o Ale napíšu ještě jednou, je to jen má zkušenost, určitě existují případy, kde to jde jako po másle :-)

  • Francy21.11.2020 18:21

    Většinou to nefunguje a já se ani nedivím. Stáří nechtějí nic měnit, protože je to přeci jejich rodný dům a mladí musí držet pusu a krok, což přirozeně tvoří třecí plochy. Trvale bych do toho nikdy nešla. Sdílíme s tchánem dvougenerační dům jen o víkendu a musím říct, že mi to občas dává zabrat. Nemůžeme nic, ani vyměnit dlažbu na záchodě, pořezat strom, který roste do okna ložnice, zatopit ve velkém kotli, vyklidit sklep atd atd. A to spolu jinak v pohodě vycházíme. Takže pokud máte jinou možnost, využijte ji. K rodičům jedině na přechodnou dobu než dostavíte dům/koupíte byt...

  • Uff..většinou záleží na povahách zúčastněných. My bydlíme jen s tchánem, který je povahou pracovitý, veselý flegmatik, takže se do nás nemíchá a neřeší. Žiju pod touhle střechou asi 6let a bohužel před 4lety jsme přišli o tchýňku, která byla též zlatá. Víceméně jsem s ní dost vycházela a téměř denně spolu trávily čas. Zezačátku to tak nebylo. Taky mi to tehdy přítel (nynější manžel) moc neulehčil, protože jsem se sem nastěhovala asi tři měsíce po jeho ex a byla tu taková blbá nálada, plus jsem z města a s prominutím typický vesničan má o měšťácích nějakou nelibou představu, že nic neumí, jen válí šunky po tom, co dojde domů z kanceláře. Tak mi trvalo asi půlroku než jsme započaly nějakou tu komunikaci, protože chodila dost nafrněná a ani já se moc nevrhala do řečí s ní. Než zemřela, dala mi jednoduše vědět, že teď tu místo ní budu s tchánem a jejím synem sama a bude to záhul. Jo, byl to záhul jako kráva, protože jsem do toho byla těhotná, tchán mi absolutně nevěřil a měl mě za bl.ku. Jednoduše jsem nasadila nějaký ten svůj řád, na který si asi tři roky tady zvykali a do toho se narodily ještě tři děti. Tchán se taky změnil. Není už takový sebestředný jako dřív, musel se naučit vycházet se svým synem a zapojit se do výchovy dětí. Občas se mezi tatínka a manžela musím postavit a uklidnit vody(oba jsou povahově stejní), ale jinak celkově fungujeme v rámci možností jako rodina. Na tchána je spolehnutí a nemáme spolu problém. je to možná i tím, že oba tchánovci si z předchozí manželovou slečnou zažili menší peklíčko a tímpádem se už do nás radši nemíchali a nezajímali. Pokaždé klepali na dveře a nebo zavolali zezdola, jestli tam nahoře někdo z nás je. utvořili si radši tehdy odstup, než zjistili, že nekoušu a nejsem v módu, že všichni tchánovci jsou zákeřný zvířata. Ale jak píšu, trvalo roky, než jsme si na sebe zvykli a začali se respektovat.

  • Ano a je to skvělé. Postavili jsme si nový, máme každý svůj vlastní vstup do domu, to poskytuje dostatek soukromí, když nechceme tak se nemusíme vidět.Navzájem se respektujeme. Máme každý svoji terasu na jiné straně domu, když chceme tak si společně ogrilujeme nebo dáme kávičku na terase.Poskytuje to i soukromí pro návštěvy. Pokud máte v rodině dobře nastavené vztahy a pravidla, funguje to bezvadně, v opačném případě společné soužití může být horor. U nás to ale bylo nejlepší rozhodnutí co jsme mohli udělat.

  • candyska22.11.2020 15:57

    Ano mám zkušenosti několik. A vše bylo za mě v pohodě. Bydlím v dvougeneračním domě od mala, stejně jako přítel. Jako malá jsem bydlela v jednom domě s tátovyma rodičema, pár let pak jen s dědou, který k nám chodil vždy na jídlo. Bohužel umřel když mi bylo 11, ale v domě jsme zůstali. V dospělosti jsem dva roky bydlela v jednom bytě a rodiče v druhém a také bez problémů. Když jsem nechtěla tak jsem je třeba několik dní neviděla, ale vše bylo bezva a o náklady jsme se dělili. Letos v červenci jsem se přestěhovala k příteli, který ve dvougeneracnim domě bydlí taky celý život. Jeho prarodiče už nežijí a on pro nás opravil jejich starý být. Jeho rodiče do toho nezasahovali, mohl udělat vše podle sebe. S tchánovcema vycházím skvělé, jsou to zlatí lidé a podle mě to bude super i když budeme mít děti v budoucnu. Často chodím za tchýni jen tak pokecat nebo dát kafe, nebo ona přijde sem, vzájemně si posíláme buchty a když mám školu tak nás i nakrmí 😀 a když cokoliv vzájemně potřebujeme tak si vyjdeme vstříc, řeknou nám třeba na něco svůj názor to je jasný, ale nepřesvědčují nas nebo nezakazují nám tady něco dělat.
    Takže moje zkušenosti jsou veskrze pozitivní, a přijde mi to úplně normální takhle bydlet, protože to takhle znám odmala.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 149 otázek, kterým se dostalo 271 330 odpovědí a 409 602 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist