Věk na ženění

Otázku položila: Francy 28.5.2019 12:51

Ahoj holky :) Kolik bylo vašim partnerům, když jste se brali? Příteli bude 27 a tvrdí, že je na svatbu brzy, že svatba nic neznamená. Jsem o 2 roky mladší a svatbu bych už ráda. Čekám, čekám a stále nic. Trochu mi to do hlavy žene myšlenky, že si mnou není jistý a nechává si zadní vrátka..

Děkuji za vaše odpovědi. Mluvili jsme o tom a výsledek je, že máme každý úplně jinou představu o budoucnosti. Takže bych to shrnula - místo svatby pravděpodobně rozchod.

  • 28.05.2019 19:43:58 - full.avl změnila kategorie otázky

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

  • http://www.klimes.us/_sub/prechozenevztahy/ Doporučuji přečíst tohle. Pro výdrž vztahu je mnohem důležitější mít dítě, ale i tak je svatba dle psychologů ten správný krok pro stabilitu... A lidé by do toho měli prasknout po dvou letech, dle Mgr. Jeronýma Klimeše, zabývajícího se psychologii rodiny :-) My spolu byli dva a půl roku a svatba nás mnohem více stmelila.

  • Za mňa je to tiež individuálne, nielen kvôli akejsi mentálnej vyzretosti, ale aj aktuálnej životnej situácii, prioritám, vzorom v okolí... Pre mužov je často dôležité najprv niečo dosiahnuť a až potom sa usadiť. Mne a môjmu ex tlak z blížiacej sa svadby pribil nejaký ten klinec do rakvy, a ja čo som sa neskutočne tešila na to, ako si ho vezmem si dnes neviem ani predstaviť, že by som sa vydala. Ak ťa to trápi, skús sa s ním proste porozprávať, bez výčitiek o tom, ako to cíti, kedy si myslí, že by sa na to cítil pripravený (za akých podmienok). A z vlastnej skúsenosti - manželstvo je určite krásne, keď funguje, ale v prvom rade je dôležité to slovko "funguje". Sústreď sa na to ;-)

  • WojKa28.5.2019 13:24

    Když jsem si brala manžela, bylo mi 26 a jemu 23. Je to všechno o nastavení daného člověka. Někdo k tomu dojde ve dvacet, někdo ve čtyřiceti a někdo nikdy. To bohužel tak je no. Tohle byste si ale asi měli nějak vyjasnit a vyříkat spolu, ale netlačila bych na něj, smysl to mít dle mého nebude.

  • HaSha28.5.2019 13:37

    Nemyslím, že existuje něco jako "věk na ženění/vdávání", už proto že jsou většinou na vztah dva a nemusí být nutně stejného věku (někteří se taky žení víc jak jednou). A je v tom spousta faktorů, jak dlouho se znají, jak dlouho spolu chodí, jak dlouho spolu bydlí, jestli čekají/mají děti. Můj přítel má teorii, že se lidi mají brát po 5 letech vztahu. Já si myslím, že při společném bydlení jeden druhého poznají daleko dřív. Jsme spolu 4 roky (bydlíme spolu skoro od začátku) a já se naopak překlenula do toho pocitu, že je svatba zbytečná. A
    nesnažím se tím o žádná zadní vrátka, neumím si vedle sebe nikoho jiného představit. Jen bych řekla, že tu dobu, kdy bych byla s žádosti o ruku překvapená a šťastná, prostě prošvihl. Teď už to od nás každý čeká a já bych radši ušetřila peníze pro případné potomstvo. :-D

  • Pie.com.key28.5.2019 14:27

    My jsme s mým mužem šest let, mně je 31, jemu 33, čekáme první dítě. Svatba zatím nebude. Jednou, časem, možná... Já bych se i vdávala, vždycky jsem chtěla svatbu dříve než přijde dítě, ale nikdy mě nenapadlo na partnera tlačit. Vím, že si mě jednou vezme, ale to načasování nechávám zkrátka na něm. Zatím žádný zvláštní důvod pro svatbu nebyl, chápu tvé romatické představy, ale chlapi to prostě často mají jinak. Pokud je ve všech směrech pro tebe ideální chlap, ani neuvažuj, že by to bez svatby pro tebe mělo ztrácet význam. Jsou opravdu důležitější věci než společné příjmení a majetek.

  • Nás čeká svatba tento rok. Mne je 27, jemu 28. V době svatby spolu budeme 3 roky. Dopředu jsme si řekli, jestli svatbu chceme oba někdy v budoucnu nebo ne. Mám za to,že jsem to řešili tak po půl roce, kdy už jsme před sebou opravdu byli otevření a už jsme se nebáli řešit tak vážné věci. Po dvou letech, co jsme byli spolu už jsem taky narážela na téma svatba... odpověď byla "je čas, je čas, já jsem ještě mlady" apod. Byla jsem z toho smutná a pak mě o měsíc později překvapil žádostí o ruku :-D plánoval to dlouho a chtěl,abych byla fakt překvapená, což se povedlo. Třeba to u vás bude podobné :-)

  • KatieD28.5.2019 17:06

    Mně bylo 31, manželovi 34 a úplně se do toho nehrnul, ale chtěli jsme se s prckem jmenovat stejně :-)

  • Brali jsme se po 2 letech vztahu v roce 2012. Manželovi bylo 23 a mě 21 :) jsme spolu stále a za měsíc se nám narodí vymodlené první dítě ;-)

  • samsonoh30.5.2019 1:16

    Mě bylo 26 a manželovi 23, ale na věku nezáleží, už to tady většina psala, nebudu se opakovat :-)

  • Mi je 34 a vdávat se nechci. S pritelem jsem šestým rokem a cekame druhe dite. On o svatbe mluvil snad uz po dvou rokach, ale ja po tim netouzim. Miluji ho, ale potrebuju mit ten kousek svobody. A hlavne v tim nevidim smysl. Nepotrebuji mit na vztah papir. Kazdy to ma jinak. Je treba si to vyresit mezi sebou. Podle me neni zadny správný vek na ženění.

  • My se s manželem brali, když nám oběma bylo 23. Byli jsme už sedmým rokem spolu, končila jsem vysokou školu a tak nějak to pro nás bylo automatické posunutí našeho vztahu někam dál. Spíš nám šlo i o tzv. jistoty. Ono se jinak utíká ze vztahu manželského x partnerského, nemusíme řešit příjmení dětí apod. Každý na to má ale opravdu jiný pohled a chce to si sednout a říct si pro a proti. Já bych třeba neměnila a manžel, doufám, také ne :-D

  • A.t.i28.5.2019 17:38

    Manželovi bylo 22 a mně 20.

  • terryk29.5.2019 7:31

    Holky už napsaly víceméně všechno. Žádný věk není ideální, záleží spíš, jak dlouho vztah trvá.svatbu beru jako další posun v životě. Což je strašně potřeba, aby ten vztah neustrnul, neprechodil se (mám v okolí dva případy, kdy se snoubenci brali po pěti a více létech a hned po svatbě krach). Protože i vztah stejně jako každý jiný projekt, potřebuje nějakej ten vývoj a směřování. Tím dalším krokem obvykle bývají děti. Ale jestli jsem to správně pochopila, ty vy nechcete. Právě kvůli nim má myslím svatba ještě větší význam. Jsem asi trošku konzerva, že by mi prostě vadilo, kdyby se tatínek a maminka jmenovali jinak. Pokud bych děti neplánovala, pak je svatba z mého pohledu méně zásadní, byť i tak má tu funkci posunutí vztahů a usnadnění některých úkonů jako získávání informací o hospitalizovanem partnerovi či na sklonku života usnadnění dědického řízení :-)

  • llucifer29.5.2019 9:30

    Manželovi bylo 27, když jsme se po 2 letém vztahu brali. Už na začátku vztahu jsme v tom měli jasno, že prvně svatba a pak děti.
    Třeba kamarádka x let žila v domnění, že její přítel, se kterým je snad 16 let, svatbu odkládá kvůli své uzavřenosti a nedávno před celou rodinou vybalil, že on se nikdy ženit nebude, protože to považuje za zbytečný :-( Mají spolu 3 letého syna a další mimčo na cestě a ji to teda hodně sebralo.

  • hiuhi29.5.2019 17:29

    Narovinu, podle mě spíš záleží na tom, jestli vůbec někdy by si Tě chtěl vzít. Nejde o to zda teď, za rok, dva ale jestli vůbec někdy. Od toho bych se odrazila dál...
    Já osobně jsem s přítelem, teď už manželem, byla 8 let, když jsme se brali, měli jsme spolu dvouletou dcerku. Na svatbu jsme nespěchali, věděli jsme, že si jeden druhého v budoucnu někdy chceme vzít, na termínu a době nám moc nezáleželo. :) Takže spíš je to fakt o tom - chceš si mě vůbec někdy vzít? Mě v té době bylo 28, jemu 31 :).

  • Jsme spolu 8let,7let manželé.Mě bylo 20,manželovi 39 :-)Máme spolu 4krásné děti,bydlíme ve svém domečku.Tak jak sem si to přála.Stále se milujeme,svatba byla malá ale krásná.

  • Mne bylo 25 a manželovi 27, takže tak jako vy... A ten kdo se do svatby nehrnul jsem byla já. Měli jsme už syna a já svatbu nepotřebovala.

  • Je to fakt individualni. Svagrova se vdavala pred 2 roky, bylo ji 21 mela rocniho syna, pred svatbou spolu byli 3roky. My mame deti dve, jsme spolu 7let nyni je nam 32 a 30 a svatba bude pristi rok. Ten muj se nikdy zenit nechtel a nakonec zmenil nazor po druhem ditku. No a svagr ma 30 ta jeho 25 jsou spolu 6 let a ty se nehrnou do zeneni ani deti. Chteji si uzivat.

  • Ty jo tak to je mi moc líto,ale pokud ty svatbu jednou chceš...je lepší se rozejít.Dobře si udělala ,že sis sním promluvila,ted aspoň víš :-(

  • no, tak aspoň už trošku víš, na čem jsi. U nás je to partner, kdo by se rád ženil a já se do toho neženu. Není to nic proti němu, je to muž mého života, ale papír na něj nepotřebuju. Domluva je ale taková, že pokud se nám zadaří společné dítě, tak se vezmeme, chce, abychom se všichni jmenovali stejně. Zvláštní, jak to každý může vnímat jinak.

Přidat odpověď

Ženě nejlépe rozumí žena

V poradně naleznete již 80 206 otázek, kterým se dostalo 271 519 odpovědí a 409 719 komentářů

Přesto jste nenalezla odpověď na svůj problém?Zeptejte se

TOPlist