Vadí mi, že s přítelem spolu trávíme minimum času
Ahoj, mnohokrát jsem uvažovala jestli se s mým problémem mám svěřit a přečíst si i názory ostatních (především nestranných) lidí, rozhodla jsem se, že tady napíšu své trápení a budu ráda za Vaše názory. S přítelem jsme spolu rok a půl, je nám 21let, ze začátku to bylo super, trávili jsme spolu docela hodně často, chodili jsme na procházky, jezdili na kole atd.. Před necelým rokem se to ale změnilo (jaro 2015), měl hodně práce s příchodem léta doma s rodinou. Pomáhal doma opravdu se vším a přestával mít na mě čas.. Ze začátku jsem to chápala, nechávala jsem mu čas, protože jsem si říkala, že dodělají nějakou věc a pak už budeme zase trávit čas spolu, ale omyl. Táhlo se to od jara, přes celé léto a v podstatě doteď. Už na to přestávám mít dostatek sil. Oba dva se přes týden (po-pá) nemůžeme vidět, protože já studuji a on pracuje. Na víkend oba dojedeme domů a máme jedinou možnost se vidět a snad i něco podniknout, ale on má každý víkend od své rodiny naplánovanou práci na celé dny a my se vidíme nejdříve v 8-9 večer s tím, že buď odjíždí domů kolem 1 ráno, nebo u nás přespí s tím, že stejně ráno musí zase brzo vstávat, aby byl doma v čas, popřípadě mě odveze domů, když jsem u nich. Když ke mě přijede, tak je unavený a stejně většinou usne. Když už není u mě večer, tak sedí na čekané se svým otcem. Na naše první výročí zapomněl a domluvil si právě čekanou s tátou, když si pak uvědomil, že ten den jsme spolu přesně rok, tak se omlouval, ale stejně šel s tátou do lesa než abychom byli spolu. Doma pomáhá s barákem, pak s barákem u babičky, s barákem od ségry a taky s barákem od rodičů přítelkyně jeho bratra. Jsem ráda, že je pracovitý, ale přijde mi, že už je toho moc i na něj a i když jsem se snažila mu říct, že mi to vadí, že se vídáme maximálně pár hodin týdně, tak mi na to pořád dokola říká, že ho nedokážu pochopit a že prostě musí doma pracovat. Plánujeme na nový rok společné bydlení, protože by měl začít pracovat v městě kde studuji, ale když jsem se ho ptala jestli bude pořád jezdit na víkendy domů, tak mi říkal, že jo, že bude pomáhat. Mám ho opravdu moc ráda, ale v poslední době mi přijde, že takovým stylem ten vztah nemá budoucnost. Co si o tom myslíte Vy? Děkuji za každý názor
- 01.12.2015 11:03:08 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.11.2015 21:15Tento přístup by mi taky hodně vadil. Pochopila bych, že chce pomáhat, ale myslím, že když to trvá tak dlouho měl by si zkusit na tebe udělat víc času. Já bych třeba navrhovala jedno společné odpoledne jednou za 14 dní.
To společné bydlení mohlo vašemu vztahu pomoct. Budete spolu přes týden, poznáte se i z jiných stránek a i když bude přítel jezdit pořád pomáhat, tak stejně budete spolu víc času. Ale i tak bych si trvala na společném odpoledni alespoň jednou za čas. -
30.11.2015 22:59
Raději taky anonymně :/ můj přítel byl semnou 4 roky a trávili jsme spolu všechen čas. Pak jeho matince přeskočilo a najednou začala žárlit takže můj přítel musel chodit domů na devátou každý den. O víkendu musel stále pracovat na zahradě či kolem domu, podle hesla nevyděláváš, živíme tě tak pracuj pro nás. Nakonec to došlo tak daleko, že mu jeho matka téměř zakazovala chodit do školy, jen proto, aby ho měla stále pod dozorem. Takhle to bylo rok. Pak bouchl do stolu sbalil si věci a odešel od nich pryč. Přiznávám měla jsem na tom i svůj podíl. Jednoho dne jsem se rozhodla, že jestli on nevidí jak s ním s prominutím vyj******í tak že já to teda vidím. No a zakončila jsem to tím, že sem mu práskla prstýnkem o stůl a řekla mu, že se s jeho matinkou nehodlám poměřovat. No a on sbalil tašku a odešel od nich. Asi takhle až když se z toho vlivu vymanil mu došlo, že ho rodina jen zneužívala. Já bych proti pomoci taky nic neměla, ale místo toho aby se učil na maturitu, tak běhal po zahradě, sekal trávu a na břiše měl mimino v úvazu protože musel hlídat něco co si oni z nudy pořídili, protože měli odrostlé děti a nebylo to jednou za čas ale každý den. Teď je klid a troufám si říct, že kromě jeho matky jsme spokojení všichni.
