Umrtí - jak se odreagovat
Chtěla bych se zeptat co dělat nebo jak se odreagovat když vám umře blízký člověk ( děda) měl 85.. a byl na vozíku , hrozně moc to byl hrdina a dnes umřel a hrozně mi chybí a kdykoliv na něj pomyslím mám husinu na celém těle a plakám..
- 06.01.2018 13:38:10 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.1.2018 22:09
Tak nejdrive se clovek musi vybrecet. Nema cenu emoce drzet v sobe, vubec to neni zdrave a podepsalo by se to na Tobe. Ale je jasne, ze nemuzes brecet cely zivot. I kdyz mas pocit, ze to tak bude...
Je strasne dulezite si uvedomit, ze jsou tady ostatni, zivi lide, kteri Te miluji a potrebuji. Chapu, ze je to strasne tezke....jinak nevim, co bych poradila...sama mam s umrtimi problem. Taky to nesu tezce. Ale to asi skoro kazdy. ...
Drzim palce -
6.1.2018 0:40
Odreagovat se sice dá různě, ale v případě úmrtí to bohužel nebo bohudík nefunguje. Zármutek si musíme prožít, je to součást vyrovnání se se ztrátou. Mně umřel děda před dvěma měsíci, i když jsme to čekali, vzali mě to hodně a hlavně pořád mám chvíle, kdy jakoby zapomenu, že už tu není. Když přicházím k babičce, čekám, že bude v křesle nebo v posteli. Když volám babičce, chci nechat pozdravovat dědu... Jako by jeho smrt byla jenom sen a ráno tu měl zase děda být.
Nech tomu volný průběh, nestyď se plakat, je to rána, která se bude hojit dlouho, hodně dlouho... -
6.1.2018 10:32
na to zabira jen cas....mel pekny vek,sve si odzil a proste je jednou konec,umiraji mladsi lidi,deti...z toho je daleko tezsi se dostat,proste na svechno chces čas i kdyz človek nikdy nezapomene a vzpominat bude den co den.
-
6.1.2018 14:59Vím jak to bolí... Mně zemřela skoro tchyně 24.12 . Takže na ranní probuzení 6.26 h na Štědrý den opravdu nezapomenu
a zítra jdu zapálit svíčku na hřbitov svému tátovi.. Měl by narozeniny 72 let a v červnu to budou 3 R co tady není a stále to bolí.. Když vím že volám mamce a ještě i teď je tendence říci a pozdrav tátu ale dost používáme hlášky co měl můj táta tak je takto s námi... Jen to musí prebolet, nebránít se pláči ať se tělu uleví a říct. Už je nic nebolí už mají svůj klid -
7.1.2018 11:16Take vim jake to je pred asi 5 lety sem prisla o moji prababicku byl muj velmi blizky clovek navstevovala sem ji skoro kazdy de. Mela sem a porad mam hrozne rada i kdyz tu neni. Na 24.12. sme jeli za ni na hrobecek s moji mamkou a jejim novym manzelem a bylo to hrozny nemuzu tam jezdit protoze si na ni vzdy spomenu
. Moje prababicka umrela v nasi nemocnici mela jen zlomenou nohu ale to jidlo tam ji ucpalo streva a bylo to. Zkus na to nemyslet a predstavovat si neco jineho napr. zazitky s nim nebo tak co ste spolu hezkeho prozili. Vim ze je to tezke ale zkus to.:'- take mi moc chybi ale vim ze ji mam v srdicku a odtamtud nezmizi NIKDY!!!!!!!!!! -
3.8.2021 0:15Nikdy nezapomenu na to, jak jsem poprvé vstoupila do bytu po mamince po její smrti. Bylo to tam takové jiné, úplně takové smutné. Po vytřízení první skříně mi bylo strašně. Brečela jsem a prostě jsem to vůbec nezvládala. Když to manžel viděl, tak našel firmu, která se zabývá likvidací pozůstalosti https://vyklizeniprahacz.cz/likvidace-pozustalosti/ Měla jsem od nich vše krásně vytřízeno a nepotřebné odvezeno pryč. Jsem ráda, že to takhle dopadl, jinak bych tam brečela ještě teď
