Trapně po
Dobrý den. Je mi to poněkud trapné,ale zeptat se opravdu potřebuju. Nemasturbuji často,ale když už,tak je mi chvíli po tom děsně trapně. Jako kdyby mě sledoval celý svět (což je hloupost) Máte někdy taky takový pocit? A jestli ano co s tím děláte? Děkuji.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.6.2012 20:55Podle mě je to tím, že v sobě máš masturbaci zakódovanou v negativním smyslu... Jako že je to něco, co je špatné, co bys dělat neměla... Nebylo u vás v rodině třeba sex tabu? Většinou právě ti, kteří o takovýchto intimních věcí nejsou schopni mluvit, pak masturbaci berou jako něco špatného. Dřív byly vedené různé mýty o masturbaci, aby to lidé nedělali, že jim upadnou ruce a přijdou do pekla... Podle mě je to prostě přirozený pud člověka a k životu to patří.
Já se ráda dělám sama, v klidu, pustím si něco pěkného a udělám si pěknou "chvilku".
Jsem potom uvolněná, mám dobrou náladu. A to mám přítele, ale není to tím, že by mě neuměl uspokojit.
Prostě mě to "baví", tak proč ne.
Navíc jsem tak konečně v 19ti letech poznala své tělo a přivodila si první orgasmus. 
Já bych na tvém místě zkusila zapracovat na tom, aby sis vštěpila to, že to opravdu není nic, za co by ses musela stydět.
Dělá to téměř každý.
-
13.6.2012 7:34Tak já se teda trapně vůbec necítím a myslím, že ani ty nemáš důvod.
Jak už psaly holky - je to úplně normální a dělá to každý. Nedělám to sice často, protože mám přítele a spíme spolu dost často, ale když jsem byla nezadaná, tak klidně několikrát do týdne.
Dřív když se mě přítel ptal, jestli si to sama dělám, tak jsem se vyhýbala odpovědi a zamlouvala to, ale teď už mu bez ostychu říkám že ano, ale že s ním je to lepší. Jsou páry co běžně masturbují sami před sebou, ale na to bych já zatím neměla... Tím chci jenom říct, že je to naprosto normální součást života jak zadaných, tak nezadaných, a že je škoda se trápit po něčem tak krásném pocitem viny a trapnosti. 
-
13.6.2012 10:17Masturbují všichni, chlapi i ženský. Podobně je to s díváním se na porno...pokud to někdo zarputile zapírá, tak se spíš k tomu stydí přiznat (pokud to není stará babička, nebo náboženský fanatik (tím nemyslím běžně věřící lidi), těm bych to i věřila). Je to normální věc, já se za to nijak nestydím a klidně o tom s přítelem mluvím.
( Těžko říct čím to je