Toužím po svatbě
Ach jo, v poslední době pořád myslím na svatbu. Chtěla bych aby jsme se vzali, ale pochybuji, že mě někdy požádá. Chci ji z více důvodů, jedním z nich je ten, že dcera má jeho příjmení. A prostě chci aby jsme ho měli všichni. Ale není to jen o tom jménu. Já uznávám svatby a myslím, že proč se nevzit, když spolu máme dítě, bydlíme spolu.. Proč ne. Ale zase nevím jak na to, chci aby se vyslovil sám ale asi se nedočkáme. Jsme spolu dva roky. Jak to bylo se svatbou u vás?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.1.2013 12:41No můj manžel se bál toho množství lidí a vůbec ten ceremoniál, kdy na něj všichni koukali, atd. Prostě se tak trochu bál toho aktu celého. Přítomnost tolika lidí mu obecně nedělá dobře ani při jiných příležitostech. Tak jsme se dohodli na malé svatbě(co se týče rodiny) se spoustou přátel a krátkým obřadem. Nakonec super letní párty s přáteli kterou jsme si oba užili
)) -
29.1.2013 12:41
To te plne chapu,ja taky vzdycky chtela svatbu a rozhodne teda driv nez prijde dite,manzel me pozadal o ruku po roce vztahu a po pul roce jsme se vzali,letos to bude už 5 let,ta cca 14 dni očekavame narození dcery,ja uznavam to,ze pokud jsou v rodine deti,meli by ti dva byt vzatí,je to kvuli vsemu,informacim,jmenu atd. pro me by to proste plna rodina nebyla,nevim,vadilo by mi to mit jiny jmeno nez moje dite atd. tak to vidim ja, i kdyz svatba je o tom,ze ti dva se chteji vzit a ne ze musí,tak jsem rada,ze jsem to tak v zivote chtela a i se mi to splnilo.Takze te chapu...ale tlacit do toho nekoho je taky o nicem...holt to partner u tebe vidi jinak a nebo te jeste muze mile překvapit
-
29.1.2013 12:55myslím, že je fajn mu říct, že by sis to přála, ale nijak netlačit. měl by to vědět, třeba ho to vůbec nenapadlo. my teď čekáme dítě, tak jsem se partnera přímo zeptala, jestli by chtěl, abysme se někdy vzali. řekl, že jo, ale asi to bude až bude děťátko na světě, protože teď ještě dodělává školu a vůbec je toho hodně. já bych nejradši už teď, ale chci počkat, až to půjde od něj, až mě sám požádá.
ale myslím, že je dobrý, aby věděl, že by sis to přála -
29.1.2013 12:56Mám kamarádku, která je na tom úplně stejně jako ty, jen jsou spolu na jaře snad už 4 roky. On je rozvedený, a hned tak se do dalšího chomoutu hnát nebude. Asi bych na něj netlačila, nevyčítala, citově nevydírala, naopak mu dokazovala, že jsem pro něj ta nej.... A i kdyby tě poté nepožádal o roku, buď vděčná za to, že máš dobrého mužského a zdravou holčičku, vždyť žít se dá i bez společného příjmení a "toho" papíru.
-
29.1.2013 13:17Byla jsem na tom podobně. Jsme spolu přes 4 roky, máme 2 děti, které mají jeho příjmení, a v posledních měsících jsem po svatbě začala toužit mnohem víc. Občas si připadám, jako bych úplně do té naší rodiny nezapadala, když se jmenuju jinak. Zvlášť když se někdo zeptá Páti, jak se jmenuje, a on odpoví "Pati Motyčka", a jak se jmenuje mami - "mami Motyčka", přitom se tak prostě nejmenuju... Sem tam jsem příteli nadhodila, co by se mi na svatbě líbilo, jeho maminka se ho na svatbu taky párkrát zeptala, jeho brácha začal o naší svatbě mluvit... Prostě už to spousta lidí tak nějak očekávala.
Před pár týdny z přítele vypadlo, že by byl ideální srpen nebo září 2013. Od té doby zase nic. V posledních dnech jsme se o svatbě začali bavit víc a dopadlo to tak, že už vybíráme datum a plánujeme. Oficiální zásnuby nebyly a nebudou, ani jeden je nechceme, prostě jsme se domluvili, že se vezmeme letos v létě
Přítel mi před nějakou dobou řekl, že se bojí toho, že budu chtít velikou svatbu. Mám spoustu příbuzných, kteří jsou zvyklí slavit společně. Ale já žádnou velkou svatbu nechci, chci jen naše nejbližší rodiny, svědky a pro ostatní to bude tajný a dozví se to až po svatbě.
Jak píšou holky, zkus mu o tom říct, že bys svatbu chtěla, co by se ti líbilo... ale do ničeho ho netlač. Kamarádka na tom byla podobně, budou se brát v červnu, ale už přemýšlela, jestli to nezrušit, protože její přítel se o plánování svatby nějak zvlášť nezajímal. I přemýšlela o tom, že by si vzala příjmení podle své dcery. To prý jde, ale to bych osobně asi nechtěla, když by si mě partner vzít nechtěl... -
29.1.2013 13:19
Já jsem teda byla trošku neomalená a do přítele rejpala, že bych se chtěla vdávat a sice jsme oba měli upito a byli na disco, ale on to udělal
Požádal mě o ruku... Na to jsem otěhotněla, tak jsme svatbu posunuli na letos na léto. Za cca 14 dní mám termín, tak do léta musim stihnout zhubnout. Svatba není podstatná, ale pro dívku je to něco neskutečnýho. Bude za princeznu a středem pozornosti Zkus mu naznačit, že by si o svatbu stála, jestli by si tě jednou vzal. Je hezké, když se k tomu odhodlá on, ale časy se mění, tak když se ho zeptáš první, tak je to jedno -
29.1.2013 14:00Já měla s´vatbu před půl rokem a byla naprosto úžasná, byl to jeden z nejhezčích dnů v mém životě
No a jak to bylo? Když se všichni manžela ptali, kdy už to bude a kdy, tak se zasekl a říkal, že si to chce rozhodnout sám a že si do toho nenechá od nikoho kecat. No a když to všichni vzdali a přestali se pořád ptát a utichlo to, tak mne požádal o ruku nádherným způsobem v Rakousku na ledovci. Takže tak nějak. -
29.1.2013 14:21
Ani se ti nedivím, naštěstí jsme chtěli svatbu před otěhotněním oba. Mě by hrozně vadilo,pokud bych čekala dítě s chlapem a on si mě nechtěl vzít. Je to těžké,ale pokud by si mě nechtěl vzít, tak by mimčo určitě mělo příjmení po mě. Když chlap nemí schopnej požádat ženskou o ruku, která čeká jeho dítě, tak mi to příjde,že chce mít pořád otevřený zadní vrátka na útěk - je to můj názor a tak to cítím
-
29.1.2013 15:31
Můj chlap říkal, že je to jen papír. Pak potkal mě a po 5,5 měsících byla svatba
Teď uznal, že je za svatbu rád, aspoň se nám vrací daně -
29.1.2013 16:25
Jak ja ti rozumim. Nez se narodil maly, tak jsem to porad nadhazovala a nic. Jednoho dne jsem rekla,ze bych chtela aby jsme se vsichni jmenovali stejne a ne kazdy jinak. Na matriku jsem schvalne nesla a maly byl po me. Nicmene po tom jak uzasne se partner zachoval u porodu(nikdy bych do nej nerekla,ze mi tak pomuze) tak jsem nechala prijmeni prepsat po nem. Malemu je rok a pul a uz vicekrat jsem toho zalitovala. Ted jsem zase tehotna a vubec nevim jake dat prijmeni. Ale uvazuji ze necham jedno dite po me. Mozna je to sobecke,ale nevim proc by deti museli nest jeho prijmeni kdyz jsou i jeho i moje a on proste svatbu nikdy nechce-to mi rekl. A ja uz se zarekla,ze se ho prosit nebudu a az ho jednou chytne blba a bude si me chtit vzit,tak ja uz nebudu chtit,ale ne naschval,ale proto ze on nechtel me a prece si nekoho takoveho nebudu brat. Jsme spolu 8,5let. Je fakt ze mame problemy a ja nekdy uvazuji ze odejdu, dokonce si chci tedka kupovat byt kdyby neco at mam kam jit. Kdyby mi narovinu rekl at se nezlobim,ze proste nechce, ze jeho otec opustil matku a on ma z toho treba trauma,ale on proste ne a ne jak male decko. Tak to je muj pripad, vidim,ze jediny, ze vsechny jsou tu stastne vdane. Ale jen at vis,ze nejsi sama kdo ma s timto bolistku.
-
29.1.2013 21:52
tak měli byste si o tom v první řadě v klidu promluvit. Možná mu nedochází, jak moc je to pro tebe důležité. Každá jsme jiná, já se vdávat nikdy nechtěla, partner to věděl hned od začátku a ještě za to byl rád, že jsem pokroková a potom asi po roce mě stejně o ruku požádal. Stála jsem si za svým a nevdala se. Rozchod jsem měli po čase velice bouřlivý a nechutný,a představa, že bych to měla řešit ještě někde u soudu a on by to komplikoval kde mohl a jen tak by nás nerozvedli, to fakt ne.
-
30.1.2013 0:33Ze zkušeností:
1) chlapǔm to často nedochází, že pro ženu je to důležité - musíš mu o tom řict, z narážek nic nepochopí. Nediv se, když nebude hned skákat nadšením.
2) někdy se bojí jen vydaných peněz a humbuku okolo - pak byste se měli dohodnout na komorní svatbě
3) není to úplně šťastné pořadí, když jste si nejprve pořídili dítě... Teď nemá důvod si tě vzít, vše už má - ženu a dítě, papíry neřeší. Najdi si argumenty, proč je i přesto dobré se vzít - školka/škola, návštěvy v nemocnici, daně, vzájemné zastupování, případné dědění atd. -
30.1.2013 9:10
Taky si myslím, že bys mu to měla říct, protože to on sámvůbec nemusí vědět, že bys chtěla.. My jsme byli zasnoubení už hodně dlouho, ne s tím, že do roka a do dne, ale prostě jednou se vezmeme, protože jsme se zasnoubili, ještě když jsme oba chodili na školu. No a v létě jsme se domlouvili, že se vezmeme třeba v prosinci, ale týden na to jsem zjistila, že jsem těhotná, tak jsme akorát svatbu urychlili a vzali jsme se v říjnu
Vzhledem k tomu, že jsme se shodli na tom, že nepotřebujeme nic velkého, že nám stačí, když tam budem my a svědci, tak to byl celkem v klidu a během 14 dní bylo vše zařízeno Tvou touhu po svatbě chápu, pro nás to bylo taky o zpečetění našeho vztahu a v podstatě o postoupení do další úrovně, kdy spolu ti dva počítají za každé situace
